V neděli ráno po snídani v hotelu Ostrov , rozloučení s našimi hostiteli a příjemným personálem hotelu, jsme s kamarádkou Olčou a jejími dcerkami přemýšlely, co cestou domů navštívíme. Přece jen by byla škoda odjet rovnou domů z krásné lokality České Švýcarsko bez krátké procházky mezi skalami. Volba padla na blízké Tiské stěny a za Prahou jsme ještě stihly prohlídku hradu Český Šternberk…
Výchozím bodem do Tiských stěn (leží v nejzápadnější části Labských pískovců) je Turistická chata Tisá, kde parkujeme a dál jdeme pěšky…
V této chajdě se suvenýry platíme vstupné do skal (40,-). Příjemná paní radí nejlepší variantu procházky skrz 4-letou Kačenku. Bohužel nám opomene říct, že je možno si vzít (či zakoupit?) mapku skalního města s označením pojmenovaných skal…
Skalní hřib v Tiských stěnách…
Olča pořizuje nezbytnou selfie…
Po červené značce kráčíme na vyhlídkovou plošinu na skalách a cestou zobeme borůvky…
Výhledy jsou opravdu parádní: kromě obce Tisá pod námi vidíme v dáli České Středohoří s kralující Milešovkou…
Nahoře dost fouká a Kačce se to nelíbí…
Dlouho se nezdržujeme a pokračujeme pěšinou do červené značce dál…
Místy vede stezka v závětří…
Začíná klesání úzkou průrvou do skalního města…
Skalní útvary jsou očíslované, ale chybí nám mapka, ve které jsou podle čísel popsané. Zastavuji turisty a nahlížím jim do mapky…
V tomto místě se nachází nejvíce horolezců, dokonce rodiny s dětmi…
Horolezec zdolává „Žabí korunku“…
Kačka s Natálkou v jeskyňce, podobných je tu spousta…
Pokladna na západním konci skal (druhý vstup do skal) a skála „Janusova hlava“, která je první skálou tzv. Malých stěn…
My však procházíme Velké stěny, takže bočíme z červené značky na zelenobíle značenou naučnou stezku. Skalní brána a slon…
Krátké zastavení na společnou fotku v hedvábné trávě…
Tráva láká k odpočinku i portrétování…
Procházka skalami je nenáročná a s přehledem ji zvládnou i malé děti…
Skála „Hubený doktor“…
Potkáváme skupinu mužů, kteří do skal vyrazili s autíčky na ovládání. Je to pro nás zajímavé zpestření, neboť jdou stejným směrem…
Narážíme na „stopařku“. Chlapi ji ale do aut nechtějí, prý se jim nějak nezdá, že je nějaká divná a jejich šoféři by od ní mohli něco chytit…
V záchvatech smíchu fotím děvčata s auty (opravdu nevíme, kde se vzala ve skalách nahatá Barbie)…
Skála „Hrad“ mi spíš připomíná knihovnu…
Procházíme „Rytířským sálem“…
Zdoláváme jediný žebřík ve skalách a napojujeme se znovu na červenou značku, po které jsme přišly…
Znovu se ocitáme u „Hřibu“ a „Želvy“. Dál už scházíme k Turistické chatě a po zjištění, že je tam totálně natřískáno a ani jedno místo k sezení, odjíždíme s rozhodnutím najíst se někde cestou. Stejně ještě nemáme hlad po snídani na hotelu…
Z dálnice pod Prahou sjíždíme na Český Šternberk. Jde o menší obec, které dominuje na kopci stojící rozlehlý hrad. Bohužel je tohoto času pod lešením, tak odtud moc fotek nemám…
Jediná fotka, která se dala pořídit ze dvora Restaurace Pod hradem…
Po zaparkování na parkovišti u řeky Sázavy šplháme na hrad…
Hradní brána
Nádvoří hradu s restaurací a pokladnou…
Místní sokolník při výkladu o životě výra…
Pohled přes hradby na řeku Sázavu a okolí…Prohlídka hradu byla zajímavá, průvodkyně příjemná a my spokojené (stihly jsme prohlídku na poslední chvíli, šlo se za 5 minut)…
V Restauraci Pod hradem mají přes celou stěnu pěknou malbu hradu. Seděly jsme sice venku na zahrádce, ale tohle jsem musela skočit dovnitř vyfotit…
Cesta domů proběhla rychle, i když únava po víkendu byla znát. Olča se moc nevyspala a pokus o přenechání řízení jejího auta mě se neujal. Jsem zkrátka zvyklá na řízení Felicie a při pokusu rozjet se do kopce s Hondou jsem to musela vzdát. Nohy jaksi nechtěly spolupracovat se spojkou a plynem, musela bych mít víc času si na to zvyknout. Až došetřím na nové auto, asi budu muset opakovat kurz autoškoly…
Více fotografií tradičně na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Tiske_steny_a_hrad_Cesky_Sternberk…19.7.2015
