Brzy ráno vstáváme a Nissanem vyrážíme na dva dny na jih. Ve Sligu celou noc řádí lijáky, ráno tomu není jinak a zaznamenáváme prudké ochlazení. Pevně doufáme, že tomu ujedeme a štěstí nám přeje. Cestou do Westportu už jen mrholí, i když zataženo je stále. Ale co, nejsme v Karibiku, ale v Irsku a s tropy jsme nepočítali…
Procházka městem WESTPORT…
Westport je město v hrabství Mayo v Irsku, jehož západní část omývají vlny Atlantského oceánu. Centrum města bylo původně navrženo Jamesem Wyattem v roce 1780 v gruzínském stylu. Středem města protéká řeka Carrowbeg, lemovaná nízkými kamennými zídkami a přehrazená několika kamennými mosty. Vynikající kulisu města tvoří slavná poutní hora Croagh Patrick, která se nachází asi 10 km západně od města nedaleko vesnice Murrisk a Lecanvey. Při dobré viditelnosti jde zahlédnout pouhým okem kostel na jejím vrcholu.Dnes ovšem viditelnost dobrá nebyla a horu jsme nezahlédli ani když jsme stáli přímo pod ní (ale o tom až později)…
Westport je oblíbenou turistickou destinací a má vysoké skóre pro kvalitu života (3x vyhrálo soutěž „Nejlepší místo pro život v Irsku)…
Hospůdky a obchody na Bridge Street…
Hodinová věž v centru města, nezbytná telefonní budka a moje pózující rodina…
The Octagon se sochou Sv.Patrika…
Chlapi ve svém živlu aneb Starwars přichází…
Procházíme parčíkem podél řeky Carrowbeg…
Jsme překvapeni všudypřítomnými záchrannými kruhy. Nejen u řeky, v celém Irsku i na každé pláži (vždy pár metrů od sebe). U nás by něco takového nepřežilo ani jeden den…
Anglikánský kostel Holy Trinity ve Westportu…
Kostel si v klidu můžeme prohlédnout a je rozhodně na co koukat. Navíc je vytápěný (jako většina kostelů v Irsku) a tak se, oproti kostelům v ČR, i ohřejeme…
Všechna okna zdobí parádní vitráže…
Zlatá orlice s otevřenou biblí…
Odjíždíme do cca 10 km vzdálené obce MURRISK, kde se nachází „Památník hladomoru„. Navrhl jej irský umělec John Behan a má podobu lodě-rakve. Pomník byl odhalen v červenci 1997 prezidentkou Mary Robinson…
Loď je naplněná zemřelými…
Zatímco prožíráme husí kůži u památníku při představě, co se tehdy dělo, Davča se raději kochá u jezírka (nemá kostlivce v oblibě)…
Vydáváme se k soše Sv. Patrika nad obcí Murrisk…
Naše rodinka u sochy Sv. Patrika. Jak je na fotce patrné, celá hora je skryta pod hustou mlhou. Přesto se nám nechce zpátky a svorně se shodujeme, že vyjdeme alespoň část hory, dokud půjde něco vidět…Koho zajímá, jak hora vypadá, mrkněte SEM.
Přestože je chladno a větrno, cesta vzhůru a pohledy zpět nás fascinují natolik, že se nám odtud nechce…
Všudypřítomné žlutě kvetoucí „Hlodáše evropské“…
Jak vidno, terén vzhůru je docela dobrodružný a nejsme sami, koho počasí neodradí hned dole…
V tomto místě překračujeme connemara mramor. Jde o nádhernou horninu tmavě zelené barvy, která se vyskytuje pouze v této oblasti…
Detail…
Pohledy dolů na záliv jsou uchvacující. Občas na chviličku osvítí slunce tu a tam ostrůvek…
Přicházíme k brance, na kterou navazuje plot kvůli ovcím. Míla si hraje na výběrčího a Davča mu ochotně platí za projití nasbíranými kamínky…
Při výstupu míjíme několik pěkných kaskád a také tento vodopád…
Výstup je místy divoký, ale vždy se dá najít místo, kam člověk může šlápnout…
Občas nás zasype mírné mrholení, hlavně z převalující se mlhy. Kdyby jí nebylo, před námi se tyčí špičatá hora Croagh Patrick v celé své kráse a na jejím vrcholu kaple…
Máme to ale siláka kamaráda: jediným zaškobrtnutím o kámen jej dělí na dvě půlky!
Čím víc se blížíme k zamlžené hoře, okolí je temnější…
Lidé jako mravenci šplhají vzhůru a mizí pod mlžnou peřinou…
Míla je akční a Davča se ho snaží stíhat. S mužíčkem volíme pomalejší tempo, však nám neutečou…
Pohled dolů nasvědčuje, že dnes už výhledy lepší nebudou…
Ovce s jehňaty se pasou všude kolem. Některá nás mají na háku, jiná nás zvědavě pozorují…
Společná fotka, po poradě se obracíme dolů k sestupu. Víc tu dnes neuvidíme a lézt do mlhy, odkud neuvidíme ani na krok, nemá smysl…
Mladším, těm se to šlape…
Vřesoviště pokrývají téměř celou plochu hory. Až vykvetou, bude to nádhera!
Pořizujeme společnou fotku u potůčku, ve kterém jsme si nasbírali zelené kameny na památku. Povinně se s nimi fotíme…
Hlodáš evropský je trnitý, žlutě kvetoucí keř, který krásné voní po kokosu. Měli jsme později možnost ochutnat z něj med, kterým se Míla zásobuje od své kamarádky…
MURRISK ABBEYVše, co zbylo z Murrisk opatství jsou dnes ruiny, sestávající z kostela s jednou centrální uličkou (s cimbuřím, stěnami a oknem), a východního křídla budovy kláštera…
Jsou zde hroby rodiny, která ho založila…
Po podrobném průzkumu opatství šmejdíme po hřbitově, který nás fascinuje. Jednak náhrobky, jednak Atlantikem v pozadí…
Následuje chvilková procházka po pláži a musíme frčet dál. Přece jen máme dnes ještě několik cílů…
Z Murrisku míříme do parku CONNEMARA…
V Irských horách je zcela běžné, že se zde ovce pasou volně a často přecházejí silnici nebo se pasou přímo u ní…
Pro nás samozřejmě exotika, takže zastavujeme, kocháme se a fotíme…
Cestou nás upoutá tento kamenný kříž, proto krátce stavíme a narychlo fotíme, neboť zde fouká neskutečně silný ledový vítr. Jde o památník hladomoru…
Projíždíme podél břehu Killary Harbour (jeden ze tří fjordů v Irsku) a pozorujeme vyhlídkovou loď…
Na úzkých křivolakých silnicích je Míla coby řidič ve svém živlu a zvlášť při zdejší povolené rychlosti 100 km/hod je to pro nás adrenalin…
Míla v klidu praví: „Já vím, jak se teď cítíte. Stejně jako já, když mě poprvé v Irsku vezl kamarád. Říkal jsem si-Ty vole, my se zabijem! Ale buďte v klidu, tady se tak jezdí, jsem už za těch 8 let vyježděnej…“
Přijíždíme k řece ERRIFF, vyskakujeme z auta a po břehu běžíme vyfotit AASLEAGH FALLS. Pěšina mezi balvany a vřesy je po deštích hodně rozbahněná, za chvíli není kam šlápnout a tím má naděje, dostat se až k vodopádům, uvadá…Ale i tak na dálku jsou vodopády parádní.
Welcome to CONNEMARA…
Naši pozornost upoutává maličký domeček se střechou ze slámy, zřejmě stáj pro poníka (na dveřích je podkova s hlavou poníka)…
Mužíček se kamarádí s místní mořskou panou…
Irský smysl pro humor: na sudu je napsáno „Bin Ladin“, což v angličtině znamená „Vyhoďte Ladina do koše“. Bin znamená „koš“, ale i české spojení „vyhodit do koše“. Je to v podstatě dvojsmysl…
Na horním konci Killary Harbour a severním okraji Connemara leží obec LEENAUN, patřící k hrabství Galway. Obec leží mezi horami Munterowen West and Devilsmother s přímým výhledem na horu Ben Gorm…
Kamenný most v obci…
LEENAUN…Na travnatém svahu jde z dálky pozorovat nápis „Failte“, což v irštině znamená „Vítejte“…
Divili jsme se, cože to je na hladině zálivu. Prý jsou to sádky, ve kterých se chovají mušle (druh slávky).
Je to vlastně mořská farma…
Další zajímavostí je těžba rašeliny. Proč? Na topení…
Samozřejmě se musím podívat zblízka. Do půdy jsou vyhloubeny záseky a rašelina je řezána na kusy velikosti cihly. Ty se potom suší naskládané navýšku či do pyramidek. Jak v tomto podnebí, kdy skoro pořád prší, uschnou, je mi záhadou…
Vysušené rašelinové cihly se skládají na palety (jak předvádí asistent 
Další zastávkou je nádherný areál se zámkem-klášterem KYLEMORE ABBEY…
Vstup do areálu a prohlídka zámku je zpoplatněna, tudíž vcházíme do návštěvnického centra s pokladnou a platíme. Dostáváme letáček s mapkou a DVD o celém areálu…
Zámek Kylemore byl postaven jako soukromý dům pro rodinu Mitchella Henryho, bohatého lékaře z Londýna, jehož rodina byla zapojena do textilní výroby v Manchesteru v Anglii. Přestěhoval se do Irska s manželkou Margaret a koupil pozemek kolem opatství. Zámek navrhl James Franklin Fuller. Stavba začala v roce 1867 za pomoci 100 mužů a stavěl se 4 roky (fasáda je vyrobena z žuly, hrad měl přes 70 pokojů)…Margaret panu Mitchellovi umřela v Egyptě a zámek s pozemky později zůstal v jeho pozůstalosti.V roce 1920 koupil zámek a pozemky řád benediktinek z Ypres v Belgii, které sem uprchly při bombardování v 1. světové válce. Jeptišky zde nabízely vzdělání katolických dívek, otevřely mezinárodní internátní školu a vytvořily denní školu pro místní dívky. Škola byla uzavřena v červnu r.2010…Dnes je KYLEMORE ABBEY nejstarší benediktiánské opatství v Irsku, dodnes tu jeptišky působí a klášter obnovují a udržují.
Pro turisty je zpřístupněné přízemí s obnovenými zámeckými interiéry…
Knihovna s dřevěnými schůdky…
Salonek
Po prohlídce vnitřních prostor Kylemore jdeme příjemnou procházkou parkem podél jezera Pollacappul Lough...Je nám jasné, že nestíháme do uzavírací doby vše, co bychom rádi viděli. Park je velmi rozlehlý, patří k němu i zahrady, ale k těm nemáme šanci dojít. Stejně tak vyšlápnout k soše Ježíše Krista vysoko na skále nad zámkem…
Gotický kostel
Blíží se zavírací doba a kostel má již svůj vchod uzavřen, dovnitř se dnes nepodíváme. Vedle kostela se nachází malý hřbitov benediktinek. Z náhrobků se dozvídáme, že se dožívají úctyhodného věku…
Přicházíme k rodinnému mauzoleu, které obsahuje těla Margaret Henry, Mitchella Henryho a synovce.
Z rozjímání nás vyrušuje auto se zaměstnanci parku, kteří nás upozorňují na návštěvní dobu. Musíme se tedy vydat k bráně…
Vůbec se nám odtud nechce a nejsme sami. Auto nahání ještě další turisty…
Nádherné pohoří Twelve Bens dokresluje krásu tohoto místa…
Ještě poslední ohlédnutí na Kylemore Abbey a nasedáme do auta s cílem dojet na nocleh do KINVARY…
V CONNEMARA se chová typické plemeno Connemara pony a my krátce navštěvujeme jednu z farem…
Kromě poníků jsou pastviny kolem plné ovcí, které nás zvědavě pozorují…
Jsem ve svém živlu, když v jednom výběhu nacházím Connemara kobylku s hříbětem. Krátce, neboť se spouští pořádný liják, který mě nutí k návratu do auta. Ale i tak mám záběrů dost…
Na jídlo stavíme v restauraci (fastfood) SuperMac’s v městečku CLIFDEN (hrabství Galway) a zápasíme s obřími porcemi kuřat a hranolek…
Po večeři (Davča usíná hned v autě) odjíždíme rovnou do města KINVARA, kde Míla běží zajistit ubytování v B@B (bed and breakfast). Město je však plné lidí, dozvídáme se, že tu probíhá hudební festival a hotely jsou obsazené.
Zkoušíme poslední B@B úplně na konci města a hle, jeden pokoj přece jen volný mají (poslední volný v celé Kinvaře). Je to maličký dvoulůžák, což nám na přespání bohatě stačí, zvlášť když pan majitel rozloží Davčovi přistýlku…
Míla se s námi loučí, prý si jedno místo někde najde a uvidíme se ráno u snídaně. Nabízíme mu přistýlku, kdyby nesehnal volný pokoj, že si vezmeme s manželem synka mezi sebe. Už ho znám a tuším, kde skončí…
Více fotografií najdete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/IRSKO-2.cast_Westport,Murrisk,Croagh_Patrick,Aasleagh_falls,park_Connemara,Kylemore_Abbey,hotel