Další výšlap s kamarádem T(h)omem po Jesenických horách byl opět výživný. Oslovila jsem jej coby parťáka pro výstup na novou rozhlednu na Medvědí hoře, kam jsem se chtěla od podzimu podívat. Náhodou měl právě dovolenou a po zjištění, že nás nebudou naše rodiny postrádat, byla domluva velice rychlá. A protože máme podobné tempo chůze (já tedy o malinko zaostávám) a nadšení pro hory, dali jsme kromě rozhledny i něco navíc…Něco…Přesněji řečeno celkem 19 km…
Začátek červené značky v Koutech nad Desnou, která nás vede od parkoviště směrem ke sjezdovce…
Povinná zastánka v IC, kde kupuji Turist. vizitku rozhledny a Borového potoka a bouchám razítko do deníku…
Na sjezdovce panuje klid. Aby ne: je po zimní sezoně a rolby mají prázdniny…
Stoupáme prudkou lesní cestou vedoucí smrčinou (pohled zpět), která má takové převýšení, že si skoro kopeme koleny do brady, předháníme se ve funění a nejsme daleko od infarktového stavu…
Malebné rozcestí „U obrázku“, odkud začíná být stoupání zajímavější a objevují se první výhledy…
Již tradičně pořizujeme společnou fotku, tentokrát s výhledem na Klínovou horu…
Při pohledu zpět vidíme prosvitující slunce jen v dáli, zato nám se začíná zatahovat, čím stoupáme výš. Tak nějak tušíme, že jsou výhledy z nové rozhledny v ohrožení, ale náladu nám to nezkazí. Na opary, mlhy a chladno jsme už zvyklí…
Posledních pár set metrů k rozhledně stoupáme lesní pěšinkou,…
…která se záhy napojí na asfaltku…
A pak již spatříme zajímavě architektonicky řešenou krásku…Rozhledna na Medvědí hoře
V momentě, kdy dorazíme, zahaluje výhledy hustá bílá mlha a citelně se ochladí. Nepanikaříme: míříme do bistra, které se nachází hned vedle, stejně jako horní stanice lanovky…
Ještěže mám sebou v batůžku náhradní triko (na sobě ho můžu ždímat). Odcházím se převléct, bundu zatím suším pod infrazářivkou a Tom objednává něco k snědku…
Párky a klobáska přijdou vhod…
Po svačince šplháme na vyhlídkovou plošinu rozhledny. Sem tam mezi mraky problikne slunce, ale asi jen proto, aby nás poškádlilo. Vpravo i nadále výhledy zůstávají zahaleny mlhou, která se v chuchvalcích valí nad sjezdovkou. Vlevo je aspoň něco k zahlédnutí: Loučná, Velké Losiny a dle kamaráda Šumperk a dokonce i Zábřeh…
Pokocháni omezenými výhledy pokračujeme po zelené značce k Rysí skále…
…a narážíme na salaš s dědou a ovcemi. Docela překvápko, ale milé.
O kousek dál stojí xylofon, který kamarád rozhýbe klackem a vykouzlí tak nezapomenutelnou melodii…Kdybyste se někdo divili, kde jako je, nepřeje si fotku zveřejnit, přestože je na ní zezadu. Úspěch je svolení u společné fotky. Děkuji, vím, že Tě to stálo veškeré síly.
Jdeme dál smrkovým lesem po úzké pěšině…
Procházíme kolem tří větrníků nedaleko Tetřeví chaty. Jeden z nich má sundanou vrtuli, ke které se později vrátíme. Je tu značená naučná stezka Rysí skála…
O pár kroků blíž k Rysí skále zpozorníme u šipky s názvem „Dalekohled“, směřující mezi smrčinu. A opravdu: Na kůle se stupínkem tu leží přiřetázkovaný dalekohled (jinak už by tady nebyl). Vrtá nám hlavama, co tady máme vidět dalekohledem, když se výhledy z tohoto místa nekonají…
Po bližším průzkumu měníme názor: z trávy a mezi smrčky na nás koukají dřevěná zvířátka, důmyslně rozestavěna tak, aby na ně bylo z místa dalekohledem vidět…
Přicházíme k Rysí skále: stojí tu 2 dřevěné altány, jeden u cesty, druhý na okraji skály…
Na samotné Rysí skále se nachází malá plošina s hrazením a výhled z ní je perfektní !
Nám jej ovšem z části halí mlha, ale když z ní sem tam problikne slunce, kouzlí nad údolím zajímavé efekty…Moc se mi tu líbilo…
Přímo naproti rozpoznáváme chatku pod horní nádrží přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, samotná nádrž pak je zahalena mlhou…
Po dostatečném pokochání výhledem z Rysí skály se vracíme zpět na rozcestí „U Tetřeví chaty“, když tu zaregistrujeme vrtuli v trávě. Podle Toma se mají tyto větrné elektrárny demontovat, proto přicházíme v pravý čas a zahajujeme bližší průzkum, který zahrnuje focení detailů, společné foto, chození po vrtuli či poměřování výšky prostředního dílu se mnou. Opravdu to bylo vysoké jako já. 
Chvíli se proplétáme mezi Biebery, naštěstí pokračují rovně po asfaltce a my bočíme po červené směr Mravenečník…
Borůvky v prostředním stádiu: letos bude opět úroda…
Mlha se za námi valí stejně jako odér z našich propocených oděvů…
Tohle je (dřevěný) kel…
A tohle Kelar…
Opouštíme červenou a pokračujeme rovně po vyšlapané pěšině k vrcholu Mravenečníku. Je nám jasné, že se žádné výhledy konat nebudou, ale dobytí vrcholu je silnější než nutkání se na to dnes vyfláknout…
Přicházíme k vrcholu Mravenečníku a shodujeme se na svačinkové pauze. A tak hodujeme a svorně čučíme do mlhy…
Následuje zápis do vrcholové knihy a pokračujeme klesáním pěšinou k horní nádrží vodní elektrárny…
Kvetoucí brusinky…
K nádrži chvíli zase stoupáme a potom klesáme mezi poházenými kameny…
Stačí přejít můstek a jsme tam…
Z hladiny vystupuje pára a přidává se k okolní oblačnosti. Tento efekt kamaráda inspiruje natolik, že málem odrovná závěrku…
Na velkého modrého brouka dnes narážíme už podruhé. Vyruší nás opět parta Bieberů, na kterou jsme narazili u vrtulí. Jen pár jedinců se „zvládne“ vyškrábat po schodech k nádrži, což patřičně komentují, ostatní raději kotví dole u občerstvení a cpou se. Ostudy. Kam ta dnešní mládež spěje…Tom kupuje minerálku, neboť mu došly zásoby a scházíme po asfaltce dolů…
Pod námi se točí silnice, vlevo stojí chata, na obzoru za ní vrtulníky a vpravo se lesknou stříšky od altánů u Rysí skály…
Nastává dilema, jak nejkratší cestou k Borovému vodopádu, který se nachází přímo pod námi. Navrhuji variantu, kterou jsem už jednou absolvovala, i když v opačném směru…
Ehm…raději bez komentáře…
Po namáhavém sestupu, po kterém jsme rádi, že máme nohy celé, se ocitáme na travnaté lesní cestě u horního toku Borového potoka. Jako bonus si vychutnáváme asi 10-ti sekundový pohled na kamzíka, pozorujícího nás z protějšího svahu. Než ovšem hrábnem do batohů, kamzík nám mává od Rysí skály. Tak či onak je to poprvé, co jsme v Jeseníkách spatřili živého kamzíka a záříme štěstím, jako bychom vyhráli ve Sportce…
Po travnaté cestě se jde pohodlně a bezpečně…
Další manévry z prudkých svahů mi Tom rozmlouvá a obcházíme svahem až k Schnelleovu kříži. Docela se těším, až si ve vodě opláchnu nohy, ale do brodu někdo naskládal kameny, po kterých se dá pohodlně přejít suchou nohou, což jaksi kazí můj záměr. Tom slibuje, že se můžu vybrouzdat u vodopádu (ví, jak mě uvést do chodu), což s nadšením přijímám a pochodujeme do kopce…
Borový potok lemují kameny s červeným povrchem. Nepamatuji si na ně, když jsem tu byla poprvé…
Jsme na místě: na nic nečekám, odkládám boty a ponožky a lačně nořím chodidla do ledové vody. Tentokrát musí focení počkat. Tom dělá pár záběrů a poté se ke mě přidává. Má rozedřené paty a vyzout boty a osvěžit nohy přijde vhod. Tak sedíme na kameni a rachtáme se jako děcka. Sem tam zmáčkne kamarád dálkovou spoušť, abychom měli společnou fotku při tom cachtání. Pochopitelně se nedá udržet nohy ve vodě dlouho, protože je ledová. Ale fakt paráda!
Po osvěžení se vydáváme zpátky podél toku a dokumentujeme fotogenické vodopády…
Modrá značka nás vede do údolí k asfaltové silnici…
Na ní broučkují nosatí brouci…
Po asfaltce od elektrárny přicházíme k silnici, vedoucí od Červenohorského sedla. Tohoto času je uzavřená kvůli opravám. My míříme opačným směrem do Koutů n.D. Nechce se nám šlapat zase po asfaltu, proto přecházíme na protější stranu a proplétáme se mezi chalupami…
Nepotkáváme ani živáčka, ticho naruší občas jen Tatra projíždějící po silnici ze stavby…
Kamenný kříž mezi chalupami…
Narážíme na telátka, která uprchla z ohrady mezi domy…K parkovišti máme kousek. Ihned nasedáme do auta a protože už i mě došlo pití, plánujeme zakončit dnešní výletování doplněním tekutin a něčeho dobrého do žaludku…
Výběr padá na Rybářskou baštu u rybníka Kocián v Loučné nad Desnou. Kofola a meruňkové knedlíky do nás jen spadnou. Následně se přemisťujeme do Šumperka, vysazuji kamaráda u domu a otáčím to domů. Čeká mě náročný pracovní zbytek týdne a chvíli se nikam nedostanu, proto jsem vděčná za každou chvíli volna. A že výšlap vyšel na 110%, o tom není žádných pochyb. Horám ZDAR !!!
Více fotografií z výšlapu je na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/Kouty_n.D.,_Medvedi_hora,_Rysi_skala,_Mravenecnik,_Dlouhe_Strane,_vodopad_Boroveho_potoka-10.6.2015