Kam to jen zařadit…Můj první větší zmapovaný cyklovýlet. V rámci protažení svalů a udržování kondice (jestli se tomu tak dá říct), vyrazila jsem ve slunečném dni se svým kolem na zhruba 31 km trasu. Pro někoho málo, pro mě až až, navíc do kopců. Prostě se mi v tak krásném dni nechtělo sedět doma, práce neutekla. Mapka trasy je ZDE.
8:45 vyrážím od našeho domu ulicí Nádražní…
Zanedlouho na konci města odbočuji mezi garážemi a novým holubníkem na polní cestu, která spojuje Šternberk s Babicemi. Cesta vede podél kolejí a jako na zavolanou tudy projíždí vlak…
Pěkně si to drncám ve vyjeté stopě. V dálce Babice…
Zažívám šok: kus stezky je až po přejezd zdevastován a v poli vyhlouben jakýsi nesmyslný vodní příkop. Vím, že na podzim se asfaltovala polní cesta mezi Babicemi a hlavní silnicí Šternberk-Krákořice, dosud jsem však po ní nejela. Že by měl příkop spojitost s novou cestou?
Zřejmě ano. Přijíždím k nové asfaltce a koukám na vyhloubené příkopy. Dle mého názoru zbytečné…
Po přejezdu hlavní silnice mířím k Hlásnici. Cesta je příšerná, rozbitá a místy musím slézat z kola, protože se po té hrůze nedá vůbec přejet. Tuto cestu by měli nahradit novým asfaltem, aby ji mohli obyvatelé Hlásnice používat a nemuseli objíždět přes Šternberk…
Hlásnice nadohled…
Už teď funím jako lokomotiva, proto se šikne zastávka na pití s pohledem na Dubovou horu, pod kterou za chvíli posvištím…
Nová autobusová zastávka v Hlásnici…
Napadlo mě pozdravit kamarádku. Však co, času mám do 15-ti hod dost, než dorazí synek ze školy. Dozvídám se, že jsem „blázen“, což už dávno vím a pokračuji dál…
Místo klasického kostela tu mají pěknou kapli…
Funím Hlásnicí vzhůru a na konci vsi potkávám spolužačku ze základky. Další důvod k zastavení, vydýchání a splknutí…
Mezi Hlásnicí a Chabičovem…
Blížím se k Chabičovu…
Chabičov na dohled…Obec leží v údolí mezi kopci a je tu vážně krásně…
Kostelík v Chabičově je moc pěkný…
Za Chabičovem odbočuji po modré značce na lesní cestu, která vede až k Řídečské myslivně. Tuto trasu jsem prošla pěšky několikrát…
V lese panuje takový klid, až jsem z toho naměkko. Užívám si jarního vzdoušku a v klidu popojíždím se zastávkami na focení…
Altánek pod Dubovou horou někdo bohužel „vylepšil“ sprejem. I uvnitř. Lidi fakt nedají ničemu pokoj. Údolí je v oparu, výhledy se nekonají, tak se chvíli sluním, doplňuji tekutiny a vyrážím dál…
Josefčina studánka
Nad Zlatým potokem…
Oltářní kámen, o kterém jsem psala už dříve při pěší procházce. Nedalo mi, abych kolem prosvištěla a nezastavila. Je vidět, že se o místo někdo dobře stará. Od cesty sem svahem vede pěšina s několika schůdky z kamenů. To tu minule nebylo. Také info na stromě napomůže turistům pochopit, k čemu sloužil kámen v minulosti…
Přijíždím k rozcestí „Sterlisko“. Poprvé využívám mapu v chytrém mobilu, abych správně trefila cestu na Mutkov…
K mému překvapení tu leží nový asfalt v podobě krásné cyklostezky, která vede sice stále prudce vzhůru a já se potím, funím, místy jdu pěšky, ale opravdu to stojí zato! Nádherná příroda, skály, vyřádila jsem se tu dokonale…
Dělám zastávku na vydýchání a průzkum skal. Nejsou veliké, ale pěkné, kameny porostlé mechem…
A tak obětuji pohodlí a válím se v ostružiní, jen abych dosáhla tohoto záběru…
Pokračuji dál po úžasné cyklostezce a v hlavě se mi rodí plán na letní prázdniny. Určitě sem vezmu syna a projedeme ji v opačném směru…
Prudké zatáčky mi připomínají naši trať Ecce Homo…a tak ladně zdolávám svahy Vysoké Roudné (proboha, kdo vymýšlí ty názvy! )…
Bukové listí je fotogenické v každém ročním období…
Svahy pokrývají zbytky sněhu, který taje a smáčí cyklostezku….
Cyklostezka končí na tomto rozcestí s dřevěným křížem. Cesta na fotografii vede na vrchol Vysoké Roudné, ale tam nemám důvod jít. Naproti za cestou stojí chata. Opět využívám map v mobilu a ověřuji si správný směr. Pouštím se lesní cestou dolů k hlavní silnici. Místy je pod ledem a mám co dělat, abych se nevymázla…
Od hlavní silnice se mi otevírají panoramata na zasněžené vrcholy Jeseníků…
Příjezd k Mutkovu. Projíždím dál po hlavní silnici a za obcí mě čeká sjezd po lesní cestě do údolí…Nejtěžší úsek cesty je za mnou.
Pěkný kostelík v Mutkově…
Pohled zpět na Mutkov…
Na konci Mutkova odbočuji vpravo a po lesní cestě sjíždím do údolí potoka Sitky…
„Nejlepší věc“, co se může stát při sjíždění prudké rozbahněné cesty je, když vás začne od potu kousat hlava a vy nesmíte pustit brzdy!
Potok Sitka pramení nad Huzovou a protéká naším městem. V údolí pod Mutkovem je zvlášť fotogenický…
Prostřední cestou vjíždím do údolí na cyklostezku (pohled zpět), která vede do Horního Žlebu. V celém údolí už poletují žluťáskové, přestože nic nikde nekvete…
Ještě jednou stavím u minivodopádku a pak už svištím až do H.Žlebu…
Cesta vede stále z kopce, ani šlapat nemusím…
Vávrova studánka…
Opouštím obec Horní Žleb, kterou tvoří pouze pár domů a hájenka…
U rybníka v Dolním Žlebu dělám závěrečnou pauzu. Po žábách zatím není ani stopy, letos je jaro chladnější než loni…
Po zásluze se odměňuji tyčinkou a dopíjím džus. Domů už nemám daleko, stačí projet Dolní Žleb a část města.13:15 odemykám branku a těším se na sprchu.
Více fotografií z cyklovýletu naleznete na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Cyklovylet_Sternberk-Babice-Hlasnice-Chabicov-Mutkov-Dolni_Zleb-Horni_Zleb-Sternberk…17.3.2015