Pulčín
Na výlet jsme se všichni pořádně těšili a nenechali se odradit předpověďmi počasí, které hlásaly, že má v neděli pršet. Pršelo? Samozřejmě ne. Ba naopak: nebe bylo jako malované…Děti si užily dostatečně řádění ve sněhu a dokonce zapomněly na „měřáky kilometrů“. Ono to zase tak náročné nebylo: něco přes 4 km. Mapku trasy přikládám ZDE…
Domluva byla, že se sejdeme přímo na Pulčíně. Martin jel z Ostravy, my ostatní ze Šternberka. Ovšem naše rodina vyrazila o něco dřív a s ostatními jsme se sešli během čtvrthodinky. My jsme stačili zaparkovat na posledním volném místě přeplněného parkoviště, ostatní vyjeli k restauraci Stodola. Skrz velké každoroční propagace různých turist. portálů ví o ledopádech čím dál víc lidí a pořádají sem masové nájezdy. Docela jsem měla obavy při zjištění, kolik lidí k nim míří. Naštěstí se lidé rozptýlili po lese a k mému údivu se dalo i fotit bez návalů…
Pulčín leží na západním okraji Javorníků asi 15 kilometrů jihovýchodně od Vsetína a správně spadá pod nedalekou obec Francova Lhota. S nadmořskou výškou 675 metrů je nejvýše položeným sídlem okresu Vsetín. V současnosti má Pulčín pouhých 85 stálých obyvatel. Jeho katastrem protéká Pulčínský potok, za nímž se v půlkilometrové vzdálenosti od posledních domů vypínají Pulčínské skály, dominantní část Národní přírodní rezervace Pulčínské skály – Hradisko.
Nezapomněli jsme na sáňky a dobře jsme udělali. Poslední sníh je potřeba využít…
Turistoparta na dosah aneb setkání s přáteli na Pulčíně…
Hlavně nanápadně: děti si přichystaly pro Davču na uvítanou koulovačku…
IC Pulčín…odtud mě pravidelně informovala zaměstnankyně o tvorbě ledopádů…
Stoupáme obcí a za chvíli bočíme na zasněžené louky…
Sněhu je dostatek, což zjišťují hlavně Eliška s Adámkem, kteří si ráno obuli botasky…
Vyšlapaná stezka kopíruje cyklostezku…
Naše skupinka míří na obzor a potom dál k lesu…
Naši skupinu uzavírají „Baumíci“. Pavlínka dokumentuje členy rodiny na každém zajímavém místě, což chápu a závidím, neboť mě by to u mých chlapáků neprošlo…
Tatínek nakonec táhne prázdné sáňky. Děti letí dopředu, koulují se, dovádějí. Ani jim nestačíme…
Potkáváme i pár běžkařů. Zatím je sněhové peřiny dostatek, i když místy se odhaluje tráva…
Naproti přes hluboké údolí jde spatřit Pulčínské skály…
Koulovačkaaaa…!
Davčovi ujely sáňky. Ještěže se zarazily o stromy, jinak by musel dolů do údolí…
Dílko není našich dětí. Sněhuláčka postavili turisté před námi…
Přicházíme k lesu…
První společná…Udržet při ní děti pohromadě je nadlidské úsilí…
Nejlepší činnost: válení se ve sněhu…
Procházkou obcházíme údolí v jakémsi písmeně U….
Na stromech se občas objeví směrovka. Pouze do 15.3., pak budou odstraněny a zpátky sem umístěny budou až 15.12. Mezitím je vstup do rezervace zakázán. Probouzející se příroda musí mít zase klid, aby do další zimy mohla připravit nové překvapení…
Některé jsou snadno přehlédnutelné. Podle stop však není možné zabloudit…
Stoupáme strmě vzhůru a za chvíli přicházíme ke kaňonu Ancona…
Ledopády se nachází v kaňonu Ancona, který jméno získal podle trampské osady…
Letošní únorové oteplení (14 dní nad nulou) způsobily rychlé tání ledopádů. Přesto jsme se stačili pokochat jejich krásou…
Zbarvení ledopádů způsobuje tzv. sněžná řasa, o které se podrobnější informace dočtete ZDE…
Společná u ledopádu zvaného „Kudrnatý“…
Ač se to z fotek nezdá, ledopády byly větší než my…
Pokračovali jsme do vedlejšího kaňonu k bílému ledopádu…
Nejprve fotka dětí, které focení nesmírně nudí…
Tohle je lepší zábava!
Naše dospělácká sestava…
Následně jsme se rozhodli v pokračování na Pulčínské skály, jen Míša s Adámkem se vrátili na Pulčín do tepla restaurace, kde nám drželi místa u stolu. Áďa měl promáčené botasky…
Od rozcestníku „Hradisko“ začíná klesání k Pulčínským skalám…
Na této trase se nejvíce vyřádil tatínek.
Příchod na Pulčínské skály…
Vstup pouze na vlastní nebezpečí…
Vyhlídka ze skal na Pulčín…
Společná před sestupováním do údolí…
Docela jsem měla obavy ze slézání skal s dětmi, proto jsem nechala na každém, aby se rozhodl, zda se vrátí stejnou cestou nebo to riskne. Po příchodu do tohoto místa jsem ale zjistila, že se tu za 2 roky hodně změnilo: do skal přibyly kovové schůdky, nové řetězy, zábradlí od vrchu až dolů. Co si pamatuji z dřívějška, bylo to tu daleko divočejší. V sestupu nám nic nebránilo…
Děti zvládly sestup dobře a během pár minut jsme byli dole. Zajímavý moment nastal, když tatínkovi ujely sáňky…
Skalní útvar
Sestup k potoku a pokračování za ním vzhůru k Pulčínu…
Ohlédnutí k Pulčínským skalám…
Od skal se strmě vystoupá mezi loukami k obci (zpětný pohled)…
Přicházíme k restauraci Stodola a těšíme se na něco dobrého k snědku…
Při mé minulé návštěvě ještě jako restaurace nefungovala. Prý je tu nově…
Smysl pro humor místním nechybí…
V restauraci bylo narváno, na jídlo jsme čekali dlouho a servírky byly poněkud zmatené, co kam mají dát, tatarky nosily pozdě, až měl člověk víc jak půlku jídla v sobě. Náladu a dojmy z výletu nám to nezkazilo a jídlo bylo výborné…
Odkaz na ostatní fotky:http://acijka.rajce.idnes.cz/Pulcin,_Pulcinske_ledopady_a_skaly…22.2.2015