Praha…13.-14.2.2015

Do Prahy jsem jela na sraz fotografů a napadlo mě, že bych při této příležitosti navštívila přátele Jarmilu a Roberta. Spojuje nás láska k turistice a památkám, toš jsem si řekla, že by bylo fajn spojit všechno dohromady…ÚžasnýPřátelé souhlasili a tak jsem v pátek 13.února dopoledne nadšeně vystoupila z rychlíku na hlavním nádraží v Praze…

Hotel Intercontinental a dům mých přátel…


Po chvilkovém rozkoukání jsem si připadala jako mravenec ve stohu sena. Najednou na mě dolehl veškerý ruch velkoměsta (u nás jezdím hlavně na kole nebo chodím pěšky) a objevil se knedlík v krku. Ten začal narůstat tím spíš, že jsem nemohla najít IC, přestože šipky směřovaly do haly. Musela jsem se zeptat prodavače a docela mě nakrklo, že jsem kolem IC prošla párkrát, aniž bych tušila, že to IC je. Ono totiž už v tom našem Česku je problém psát české nápisy…ZamračenýZakoupila jsem celodenní jízdenku na MHD a dle instrukcí z mailu od Jarmily jsem odjela metrem na Florenc. Hledala jsem nástupiště pro autobus 207 a ejhle-zrovna mi jel. Pak už jsem si pěkně frčela Prahou a knedlík v krku polevoval. Když jsem vystoupila na stanici Právnická fakulta, bylo mi už fajn. Usmívající seSetkání s Jarmilou se neobešlo bez objetí a mého vydechnutí úlevou. Poprvé sama ve velkoměstě (postupně jsem si zvykla, ale v prvé fázi byl pořádný šok). Smějící se Když dorazil domů Robert, naplánovali jsme návštěvu několika památek, neboť do srazu zbývalo pár hodin…Musím říct, že lepší průvodce jsem nemohla mít: Robert po celou dobu nepřestával udivovat znalostmi historie, o každém domě věděl něco zajímavého a Jarmila jej doplňovala střípky ze svého dětství a vyprávěním o postavách z dějin…

Vyrazili jsme Pařížskou ulicí…

…kolem Vysoké synagogy…

Co mi tedy od začátku vadilo (a vadí i místním)…turisté na těchto strojích, kteří se prohánějí po chodnících po celé Praze. Stačí chvilka nepozornosti a máte je na zádech.

Staroměstské náměstí s Týnským chrámem…

Koníci s drožkou čekající na turisty…

Živé sochy pobavily…

Pod Staroměstskou radnicí se nachází románsko-gotické podzemí, které bylo v tuto dobu zavřené. Někdy příště se tam podívám…

Krátké zastavení na Malém náměstí se studnou a s povídáním o Rottově domě (za mnou). Bývalo tu vyhlášené železářství, které bohužel nahradilo Hard Rock Café (ta angličtina je už opravdu všude!!!)…Zamračený

Prokličkovali jsme ulicemi na Mariánské náměstí s Novou radnicí, Městskou knihovnou a Klementinem…

Poblíž vchodu do Národní knihovny sedí na římse plastová socha malé dívky s papírovou vlaštovkou v ruce. Je to dílo polské sochařky, které tady bylo instalováno při příležitosti výstavy. Socha se natolik líbila, že byla po skončení výstavy zakoupena a zůstala v Klementinu dodnes…

Karlova ulice a Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie…

Hotel Aurus…Dům U Zlaté studny

Hotel Clementin je nejužším dochovaným domem v Praze (šířka 3,28m)…

Kostel sv.Anny v Liliové ulici…

Pražská „Micka“ Usmívající se

Robert s Jarmilou u kostela sv. Anny…

Nad vchodem do Galerie Fotografic ve Stříbrné ulici sedí plastika ženy s tepajícím srdcem…

Staroměstská vodárenská věž

V ulici Karoliny Světlé jakoby se zastavil čas (až na moped a značku)…

Pořídili jsme společnou fotku díky zrcadlu naproti Hemingway baru…

Kostel sv. Kříže Menšího v Konviktské ulici je rotunda z konce 11. století…Do hledáčku se mi připletli popeláři. Usmívající se

Krannerova kašna se nachází v malém parčíku (park Národního probuzení) na Smetanově nábřeží…
Na podstavci kašny se nachází 17 soch. Socha čelem k řece představuje Prahu, zbývajících 16 tehdejší kraje. Další sochy představují významné činnosti přinášející rozkvět země – věda, umění, mír, hojnost, orba, hornictví, průmysl a obchod. V horní části je umístěna jezdecká socha císaře Františka I.

Po Smetanově nábřeží jsme došli k Národnímu divadlu. Naproti němu stojí slavná Kavárna Slavia, kde se scházeli na kafíčko naši slavní herci (mezi nimi p.Šimek)…

Tramvají jsme se přemístili od Národního divadla ke Kostelu Panny Marie Vítězné, který v sobě ukrývá proslulou sošku Pražského Jezulátka…

Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, že Jezulátko je tento prcek, u kterého se lidé modlí. Jde o 48 cm plastiku potaženou voskem. Jezulátko je oblékáno do královských šatů, jejichž barva se střídá podle období církevního roku (bílá, fialová, zelená, červená)…

Společná před kostelem…

Při procházení Karmelitskou ulicí se nám naskytl pěkný pohled na Kostel Sv.Mikuláše na Malostranském náměstí…

Prošli jsme k Vrtbovskému paláci, abych zhodnotila Atlase se zemskou sférou. Opravdu popírá fyzikální zákony. Při tomto umístění na zádech by Zemi neudržel…Usmívající se

V ulicích lákají k projížďkám nejen drožkaři, ale také veteráni. Turista se ovšem musí pořádně plácnout přes kapsu…

Blížil se čas mého přemístění na fotosraz, proto naší poslední navštívenou památkou tohoto dne bylo Rudolfinum na náměstí Jana Palacha. Budova patří České filharmonii a v Dvořákově síni se pořádají významné koncerty…

Dvorana Rudolfina

Na sraz fotografů, který se konal v Restauraci Kopyto v Bořivojově ulici, jsem odjížděla autobusem a poté tramvají, vybavená podrobným návodem s přestupy, čísly MHD , mapkou (Děkuji! Usmívající se) a také pepřákem od manžela. Díky tomu jsem krásně a bezpečně trefila. Na sraze se nás sešlo 24, po seznámení jsme si dali večeři a také jsem si zamlsala. Byl to příjemný večer s lidmi, kteří milují zvuk závěrky stejně jako já…MrkajícíTěsně před půlnocí jsem se vrátila k Jarmile a Robertovi, povídali jsme si do 2 do rána a potom jsem odpadla. Druhý den nás čekaly další návštěvy památek…

Do ulic velkoměsta jsme v sobotním dni vyrazili něco po poledni. Vlak mi jel před 17 hodinou, měli jsme tedy dostatek času k pěším toulkám Prahou…Na fotografii je Španělská synagoga.

Vedle synagogy stojí zajímavý památník Franze Kafky, pro který má Robert speciální pojmenování…Smějící se

Staroměstská radnice při pohledu z Dlouhé ulice…

Týnský chrám

Rikša v Celetné ulici…

Takto se levituje v Praze…ÚžasnýOd loňska to hoši vypilovali…Smějící se

Muzeum voskových figurín Grévin…Davča zbožňuje filmy s Louis de Funes, musela jsem mu jej vyfotit.

Prašná brána

Česká Národní banka

Pa pááá…právě odjíždím. Mrkající

Zašli jsme také na Masarykovo nádraží, vládní salonek byl bohužel zavřený…Na oběd jsme se stavili v jednom rychlém občerstvení v obchodním domě Bílá labuť. Do Muzea hl. města Prahy jsme tak mohli vejít se spokojenými žaludky…Mrkající

Muzeum hlavního města Prahy…

V muzeu jsme si zakoupili lístky, které platí ještě na další 4 vstupy za poloviční cenu. Expozice se prý během roku mění, což Jarmila s Robertem coby místní občané mohou využít…

Ve spodním patře jsme shlédli expozici Holešovice-Bubny prostřednictvím starých fotografií, pohlednic a dalších materiálů…

V horním patře jsme pak mohli obdivovat Prahu na přelomu středověku a novověku…

V další místnosti pak Langweilův model Prahy z let 1826-1837, který je vyroben ručně z papírové lepenky. Na ovládacím panelu si návštěvníci mohou zcela zhasnout osvětlení a nasvítit jednotlivé části Starého Města…Poslední místnost obsahovala expozici Rudolfínští mistři (obrazy, sochy a grafiky, která kdysi byly součástí sbírek Rudolfa II.).

Olej na plátně: Pohled na Prahu z Malostranské mostecké věže, dílo Antonia Sacchettiho….
Návštěvou muzea končí naše společné toulky Prahou…Přátelé mě doprovodili na Hlavní nádraží, kde mi jel rychlík právě tak akorát (za 10 minut). Jarmilo a Roberte, děkuji za pěkné dva dny, na které budu dlouho vzpomínat..! MrkajícíCesta domů uběhla závratně rychle: v kupéčku jsem měla skvělé spolucestující: paní a jednoho mladíka, se kterými jsme si povídali o cestování a když paní vystoupila, pokračovali jsme s mladíkem debatou o hledání a focení lesních hub…
Fotografie jsou jako vždy umístěny v albu na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Praha…13.-14.2.2015