Sladit několik rodin dohromady na společný výlet není jednoduché, ať z důvodů časových nebo virových. Letos bacily udeřily v plné síle a někteří se zkrátka s námi do hor nemohli vypravit. Přesto se nám podařilo vyrazit v hojném počtu: 7 dospělých + 4 děti…
Začínáme jako minule: sraz na benzínce Agip v Šumperku…
Po projetí Horní Lipové parkujeme a vyrážíme procházkou 1,5 km k Dolnímu Lesnímu baru. Na rozcestí čekají boby, sáně, lopatky a různé jiné „přepravní prostředky“ (chvíli před pořízením fotky se přehnala tlupa lidí a většinu vzala sebou). Turisté mohou využít tuto tzv. „Kyvadlovou dopravu“: půjčit si vybavení, užít si zimních radovánek a sjet si cestu od baru dolů…
Skvělá nálada panuje od začátku procházky: děti se brzy kamarádí, někteří se nadšeně koulují ledem…
První zastávka na začátku lesa: na lavičce se sněhulákem se postupně všichni vystřídáme…
Druhá zastávka se koná u Kamenožrouta a Šiškožrouta. Děti se trefují šiškami do jejich ústních otvorů. Parádní zábava, nemůžeme je odtamtud dostat.
Cesta je hodně namrzlá a klouže. To se to dolů pojede!
Děti a sníh…jsou jím tolik zaujatí. Tlupy lidí nás míjejí a my máme obavy, aby na nás v baru zbyly špekáčky…
Příchod k Dolnímu Lesnímu baru…
Koukám, že někdo asi „nedojel“…
Jak vlastně funguje Lesní bar? Na principu vzájemné důvěry…V baru uprostřed lesa se každý příchozí obslouží podle své chuti sám. Na výběr je z různých nápojů, které jsou v létě chlazeny vodou protékající vydlabanými koryty. Za chladnějšího počasí je možno si uvařit kávu či čaj, nechybí ani drobné občerstvení. Na místě je kasička, do které každý slušný turista podle vyvěšeného ceníku a svého svědomí za zkonzumované zboží zaplatí.
Žaludky se hlásí, však je také doba oběda. Opékáme špekáčky a klobásky a spokojeně mlaskáme…
Oheň v krbu praská, teploučko se rozlévá srubem…
Po jídle poctivě vhazujeme do kasičky sumu dle ceníku…
Děti mezitím tvoří tzv. výstavku…
Po společné opékačce pořizujeme společnou fotku a shodujeme se v rozhodnutí navštívit i 900 m vzdálený Horní Lesní bar…
Děti sabotují naše rozhodnutí a na protest se plazí do kopce po čtyřech…
Pravda, jde o pořádný stoupák, zapotí se všichni…
Motivujeme děti k výstupu…Míša předvádí, jak si potom posviští dolů.
Střídavě se od všech postupně ozývá: „Já už nemůžu…“ a mě hřeje, že to není jen v naší rodině.
V lese je zkrátka pohádkově…
A šlapem dál…
Po 900 metrech do prudkého kopce přicházíme na zasněženou asfaltku a po pár krocích k Hornímu baru. Je to vlastně pramen vody, svedený do korýtka, kde se turisté mohou napít. Přišlo mi to velmi vtipné…
Pořizujeme 3. společnou fotku…
Pokračujeme cca 200 metrů po cestě ve směru šipky, slibující panoramata…
Nad cestou se nachází další posezení. Děti „ochotně“ pózují…
Za počasí bez přítomnosti všudypřítomné mlhy jsou panoramata jistě krásná…
Nám však mlha náladu nezkazí: cíle jsme dosáhli a teď nás čekají 4 km prašanu! Hurááá na sáňky, boby, pytle, pytlíky, pytlíčky !!! Pojede se hezky z kopce, po cestě až k Dolnímu baru…
O některá „vozítka“ se dokonce sváděly bitvy!
„Jupííí !!! Všichni z cesty !“
V rovnějších úsecích se jelo „na pohodu“…
Jituš jako vždy nezklamala: pro vtipnou fotku udělá téměř cokoliv. Minule předvedla salto po zádech do borůvčí, teď zase zabydlování ve větvích…
A aby toho nebylo málo, předvedla, co jsme v životě neviděli. Přísahám, že jí dole trčely nohy a vpravo o kus nahoře hlava. Musí být natahovací, jinak to není možné…!
Krásná jinovatka všude kolem nás…
Luxusní kadibudka poblíž Dolního Lesního baru…
Příchod k LB…
Krátká přestávka na čajíček a pokračuje se z kopce k autům…
Nadšení ze zimních radovánek nekončí…
Páni! To to frčí…!
Jezdí se téměř na všem…
Připravit, pozor, teď…!
Výlet se nám skvěle vydařil a provětrali a vyřádili jsme se všichni. Zima nikomu nebyla a nikdo neutrpěl újmu na zdraví. Co víc si přát…
Snad jen zakončení super dne večeří cestou domů. V tomto případě v Restauraci Kolštejn v obci Branná…