Po pečlivém celoročním plánování jsme vyrazili s veselou partou na hory. Volba padla na Králický Sněžník a já měla vymyslet trasu. Mířili jsme do Stříbrnice, kde jsme zanechali auta u místního kostelíka a dál jsme šlapali po svých. Protože jsem šla už kdysi na Kraličák po modré s Tomem, tentokrát jsem navrhla značku žlutou…Mapa výšlapu ZDE.
Kostelík ve Stříbrnici…
Zaparkovali jsme a…
…chlapi se začali posilovat z domácích zásob. Podobné posilování nastalo na každém rozcestí. Vrcholu jsme přesto dosáhli…
Po žluté vzhůru…
Nikde ani živáčka, obklopeni přírodou…
…funíme si slastně do kopců. Místy litujeme, že jsme si nevzali gumáky.
Rozcestí „Stará Sněžníková“…A jejda. Že by další mlhový výšlap? No co…jsem zvyklá. Hlavně, že nám to šlape…
Chlapi z naší party zahajují další posilňující rituál s kolemjdoucími turisty, kteří neodmítají a vděčně berou do rukou náprstky…
Z výhledů je prd, což nám náladu nekazí (že bych si opravdu zvykla? 
První společná fotka z výšlapu v divočině…
A je tu mráz…Méně otužilí (to jako já) si hbitě nasazují rukavice a těší se na první letošní sníh, který je čím dál víc vzácností…
A je to tady! Jituš plácá první kouli a začíná první koulovačka!
Čím výš stoupáme, námraza je čím dál fotogeničtější…
Nad rozcestníkem „Pod Ludmilou“ mlha houstne a mrazu přibývá. Nevadí. Těšíme se jako děti na vrchol a doufáme, že se vyčasí…
Druhá společná fotka pořízená ve „Stříbrnickém sedle“…
Dneska mlze odpouštím…
Některé úseky jsou rozbahněné. S vděčností klouzáme po namrzlých prohnilých můstcích…
Lucinka v kaluži
Stoupáme, funíme a sněhu přibývá. S údivem zjišťuji, že existuje ještě větší dokumentaristka, než jsem já. Pavlínka uzavírá náš hlouček a fotí na svůj digitál snad kdejaký kámen na cestě.
Zatím nám sníh dělá pořád radost: plácáme koule a kdyby byl čas, postavíme snad i sněhuláka…
„Franciska“…Ledové království
Je nás jasné, že výhledy se dnes nekonají ani od slůněte. Pořizujeme třetí společnou…
Slůně…celé zalité v ledu.
Radost ze sněhové pokrývky nezná mezí. Myslíme na naše děti: ty by se tu vyřádily!
Mlha jaksi houstne. Rezignovaně se plazíme vzhůru k prameni Moravy…
Pramen MoravyNezdržujeme se dlouho vzhledem k množství lidí, kteří toto místo obklopují…
Sníh je místy pořádně zmrzlý a klouže fest pod nohama…
Co to? V dáli vidím modř…
Paráda !!! Vrchol Králického Sněžníku se topí ve sluneční záři! Stačilo nastoupat 40 metrů a čeká nás parádní inverze!
Mlha za námi vytváří zajímavé efekty…
Společná na vrcholu Králického Sněžníku…
Výhled z hromady kamení po bývalé rozhledně na kopce, utopené v inverzi…
Naše radost nezná mezí. Vždy je lepší nepočítat s výhledy a v závěru být radostí bez sebe…
Vítr fouká a samozřejmě tu pořádně mrzne…
Parta sleduje z haldy, jak se válím po zemi…
Opalování…
Když jsme se dostatečně na vrcholu vyřádili, přivalila se mlha a chvílemi se ztrácela i suť. Tomu se říká „Být v pravý čas na pravém místě“…
Při sestupu k prameni někdo vyprovokoval další koulovačku. Jíťa se do ní tak vžila, až jí ujely nohy a převrátila se po zádech do borůvčí. Na její „kamitakze“ dlouho nezapomenu…
Kříž Josefa Tejkla při zpáteční cestě…
Za vydařený výšlap jsme se odměnili parádním obědem na chatě Návrší. A protože šlo o oběd pozdní, nezůstalo u jednoho jídla. Ono je totiž těžké si vybrat mezi řízkem se salátem a borůvkovými knedlíky. Někteří si dali obojí…
Po návratu do Šternberka jsme zašli ještě do restaurace „Expedice“, kde si chlapi objednali pálivou pizzu…
Přátelé, byl to fajn výšlap a rozhodně ne poslední…
Album fotografií najdete na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Stribrnice-Kralicky_Sneznik…26.10.2014