Letos máme „štěstí“ na mlhu na hřebenech. A zvlášť na Pustevnách, ještě jsem je neviděla za sluníčka. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Na výšlap jsme se vypravili s mužíčkem a švagrovou Luckou. Původně nás mělo jít víc, ale na poslední chvíli pár lidí odpadlo. My 3 jsme se nevzdali a do hor se vydali…
Po projetí Frenštátu p.R. a Trojanovic parkujeme nedaleko stanice lanovky Ráztoka…
Hotel Ráztoka. K lanovce je to nějakých 600 metrů…
Nástup na lanovku…Pevně doufáme, že se brzy mlha na hřebenech rozpustí, když předpověď slibuje slunečný den…
Vyrážíme: s Luckou jedeme spolu, Bob se pohupuje v sedačce za námi…
Přichází strmé stoupání, které trochu nahání husí kůži. Navíc se citelně ochlazuje…
Pohled za nás…i Bob už narazil kapuci.
Na vrcholu kopce už nevidíme sedačky před námi…! Docela deprimující pocit, když nevidíte výstupní místo…
Nakonec jsme výstup nepřejeli…
Pustevny
S Luckou u Maměnky…Mlha, mlha, mlha všude, kam se podíváš. Lucka si dává kafe a pokračujeme k Radegastovi.
Výhledy se samozřejmě nekonají, proto nemá smysl se dřít přes Cyrilku. Obcházíme po asfaltce (i ta je v zatáčce hodně prudká) a kocháme se alespoň maličkostmi, kam až nám mlha dovolí dohlédnout.
Před 3-mi lety tu bylo jen pár hromádek kamení…
No…jestli je tu pořád mlha, tak se lidi nudí a staví kamínky. Tím by se to vysvětlilo…
Některé úseky vypadají i v mlze zajímavě…
Na fotku Radegasta téměř bez lidí čekáme dlouho, neboť jej právě okupují kamarádky s početnou skupinou dětí, které se každé musí vyfotit samo a vylézt až na podstavec. Bože…
K vidění toho moc není: jen kousek vyštěrkované cesty před námi…
Sem tam zahlédnu orosenou pavučinu a snažím se focením detailů oživit výšlap v mlze…
A jde se dál, mlha houstne…
Ano, ty obrysy jsou postavy…
No nic…tak další detaily. Třeba orosené jehlice borovic…
…nebo stébla trávy. K čemu potřebujeme výhledy, že?
Poprvé v životě vidím na vlastní oči kapli sv.Cyrila a Metoděje na Radhošti…nebo nevidím?
Dnes to lepší nebude.
V kapli právě probíhá mše, nerušíme, jen chvíli koukáme. Před kaplí posvačíme Tatranky,…
…Lucka trvá na fotce s kaplí.A jdeme dál, stále po modré značce…
Stezka je prudká, kamenitá a rozmáčená. Najednou se naproti nám vynoří bernardýn a kus za ním jeho pán. Pořizujeme fotečku s Nerem (soudek zapomněl) a šlapeme dál…
Les vypadá tajemně…
Občas se z dálky ozve bečení ovcí. Jak se dozvídáme z informačních panelů, obnovuje se spásání svahů ovcemi…
Chvílemi to vypadá na gumáky…
Borůvčí už začíná zlátnout…
Slézt Radhošť do sedla Pindula není žádná sranda. Svahy jsou prudké, rozmáčené a kolena dostávají zabrat. Mlha však pomalu ustupuje…
I tak je cesta, vedoucí bukovým lesem a lemovaná kapradím, krásná…
Uf…a jsme z mlhy venku. Rozevírá se pohled na sedla Pindula…
Hm…zatím to nevypadá, že by to mlha na hřebenech chtěla vzdát. Koukáme na Velký Javorník a uvažujeme, co dál…
Scházíme do sedla Pindula k autobusové zastávce. Nemá smysl lézt na rozhlednu, když z ní nic neuvidíme. Zklamaně uznávám, že bude lepší se vrátit k autu. Autobus však jede víc jak za hodinu, máme tedy čas oběd. Přecházíme silnici a s úlevou usedáme do příjemně vyhřáté restaurace Koliby. Halušky a čaj přišly vhod…
Po skvělém obědě nastupujeme do autobusu a míříme do Frenštátu p.R….a v tu chvíli se stane zázrak, temná mračna a mlha jsou pryč! Nad námi azurová obloha…Nevím, jestli mám nadávat nebo se radovat!
Rozhodnutí bylo rychlé: zdoláme Velký Javorník!Na radu hlídače parkoviště u Ráztoky jsme se autem přiblížili co nejvíc k modré značce v části Papratná. Rady: „Musíte jet kolem bordelu…“ se minuly účinkem. Bordel jsme nenatrefili, ale modrou značku ano. Napojili jsme se na ni u poslední chalupy a tam také zůstalo auto…
Z modré jsme přešli na červenou…
Byl to záhul! Velký Javorník má 917 m a mákli jsme si pořádně. Na vrcholu stojí turistická chata s restaurací a u ní rozhledna…Bob hned využil restaurace a objednal si utopence. Dobře udělal. V 17 hod se chata zavírala a nám s Luckou nezbylo, než polknout slinu…
Na rozhlednu jsem se moc těšila, přece jen to vypadalo, že se sem další rok nepodívám. A najednou stojím před ní! Tak honem vzhůru! 106 schodů ještě dám…
V dáli vystupuje z oparu město Štramberk…
Kochající se Lucka
Z jedné strany se opar nenápadně rozšiřoval…
Frenštát pod Radhoštěm
Chata Velký Javorník a výhledy na Frenštát a okolí…
Radhošť se na nás usmívá v azurové záři…no jo…
Společná fotka na závěr nesmí chybět…
Dolů jsme sešli po zelené a potom jsme se napojili na modrou přesně podle rad obsluhy chaty na V.Javorníku. Paní nám poradila výborně, trefili jsme bez bloudění a před setměním jsme stáli u auta.
Na závěr nezbývá než dodat, že od Pusteven jsem podpásovku čekala (vlastně jsem je nikdy neviděla jinak než za mlhy) a jsem ráda, že jsme to nevzdali a V.Javorník jsme zdolali. Vlastně jsem ani netušila, jak fyzicky zdatnou mám švagrovou! 
Více fotografií naleznete v tomto albu:http://acijka.rajce.idnes.cz/Raztoka,Pustevny,Radegast,Radhost,sedlo_Pindula,Velky_Javornik_s_rozhlednou…20.9.2014
