Zámek Hořovice
Na tento výlet jsme vyrazili jen já a Davča autobusem z Komárova. Jak už jsem psala v prvním článku o dovolené 2014, měli jsme auto se závadou od soboty v servise. Bylo pondělí a manžel zůstal v opravně, samozřejmě jsme byli napjatí, co máme vlastně za závadu, proč se auto stalo najednou neříditelným. Počasí bylo od rána takové všelijaké, na koupání v přehradě to nevypadalo, tak jsem si s Davčou udělala výlet…
Nějak jsem si neuvědomila, že je pondělí a zrovna zámek v Hořovicích byl zavřený (jiné zámky v okolí měly v sezonu otevřeno i v pondělí). Škoda…
Alespoň jsme si prohlédli pěknou zámeckou zahradu…
Zámecký park byl plný pestrobarevných květin, které jsem honem využila. Mám zkrátka „pracovní deformaci“ i o dovolené…
Naproti zámku na nás mávalo nové dětské hřiště, což jsme využili. Davča si zařádil, já si poklábosila s místní maminkou…
Když jsme se vrátili na náměstí s pěknou radnicí (je v ní IC), spustil se hustý liják. Utekli jsme do nedaleké cukrárny, kde jsme si v klidu pochutnali na čerstvých zákuscích a zmrzlině. Pršet naštěstí přestalo a my jsme mohli pokračovat ve výletování. Dalším autobusem jsme odjeli do Cerhovic, kde jsme chtěli navštívit rozhlednu…
Autobus nás vysadil na náměstíčku u kostela. Ptala jsem se řidiče na zpáteční spoj. Prý v 15:15 jede zase on, když to stihneme. No jasně, měli jsme 2 hodiny čas a k rozhledně po zelené značce to bylo jen 1200 metrů.Nejprve jsme prošli část vesnice a u školy nás zelená značka vedla po loukách až k rozhledně. Na jedné z luk se pásl beránek Ferda…
Třenická hora u Cerhovic…
Tato volně přístupná telekomunikační věž s vyhlídkovou plošinou ve 20 metrech a se 108 schody není zase tolik akraktivní, ale neměli jsme bez auta příliš na výběr…
Obec Cerhovice a v dáli kopečky oblasti Brdy jako na dlani…Nebe v dáli nevěstilo nic dobrého a jak se později ukázalo, můj odhad byl správný. Začínám mít na oblohu vycvičené oko.
Můj malý fotograf na rozhledně…
Protože jsme měli hodinu čas do odjezdu autobusu zpátky do Hořovic (chtěli jsme nakoupit špekáčky, neboť nám došly), nejprve jsme se uvelebili na dřevěných lavicích u rozhledny a posvačili. Davča pak pozoroval píďalky a já jsem na lavičce málem usnula. To víte: ticho, jen ptáci zpívají, teploučko,…
