Jak už jsem se na jaře zmínila, podařilo se mi odchytit 2 želví snůšky (2 vajíčka z 18.4., 3 vajíčka z 30.4.). Pět vajíček naší Olinky (želva stepní) putovalo ke kamarádkám do inkubátoru. Holky úspěšně líhnou agamy a hady, tak jsme chtěly zkusit v jejich zařízení inkubovat želví vejce…
30.6. mi holky hlásily, že se klube 1. želvík (vajíčko z 18.4.). Neváhala jsem, skočila do auta a na mrňouse jsem se zajela podívat. Želvička pracovala, koukala na nás okénkem ve skořápce a střídavě odpočívala. Nechaly jsme ji v klidu vyklubat v teple inkubátoru, což trvalo 2 dny a teprve potom jsem ji odvezla domů do připraveného terária…
Želvička č.1 dostala jméno PICINA (přezdívka kamarádek, které mi poskytly inkubátor)…
Fotka pro porovnání velikosti: krabička zápalek s 2-denním mládětem…
Tohle už je želvička č.2, která se vyklubala 4.7.(vajíčko z 18.4.) s maminkou Olčou (foceno po příjezdu domů, ihned poté putovala do terária).
3. želvička přišla na svět 11.7. (vajíčko z 30.4.)4. želvička ……………..18.7. (vajíčko z 30.4.)5. želvička se ne a ne klubat (nejmenší vajíčko z 30.4.). Byli jsme před odjezdem na týdenní dovolenou a stála jsem před rozhodnutím, co teď. Pocítila jsem obavy, že je želvička natolik slabá, že si sama nedokáže pomoci a nejspíš by se ve skořápce udusila (přečetla jsem dost publikací a vím, že se to může stát). Chopila jsem se nožíku a opatrně jsem ji ze skořápky vyloupala. Nechala jsem jen spodek, měla pod sebou vaječný žloutek ještě nevstřebaný. Nebylo mi při tom dobře. Ruce se mi třásly, žaludek se pohupoval. Želví mládě je obaleno rosolovitým váčkem (jakoby placentou), která má spoustu žilek. Ty se samozřejmě narušily a ruce jsem měla jako řezník. Nesnáším krev…
Po návratu z dovolené na mě čekalo 5 želvátek! Celá želví školka…
Picičkové v terárku pod lampičkou…
Při koupání a napájení…Pozorovat želvíky je lepší než televize.
Zpočátku jsem všechno krájela na maličké kousky. Dnes už slupnou celou hromádku listů pampelišek…
Picinky se mají čile k světu. Nikdy by mě nenapadlo, že se nám podaří vylíhnout všechna vajíčka!Velký DÍK patří kamarádkám, které nám vajíčka inkubovaly!
Rozdíl mezi č.1 a č.5…Pětka mívá problém s očima, což řeším očními kapkami. Je pomalejší, ale snaží se a bojuje. Všichni jí držíme palce, aby dohnala své sourozence…
Olinka se svými letošními ratolestmi…
“Milé děti. Já se teď na půl roku uložím k zimnímu spánku a uvidíme se zase na jaře…”
“Picinky” nám dělají radost každý den. Vždycky se zapomenu u terárka, pozoruji prcky, denně je hladím, zvykám na manipulaci. Nebojí se, berou si i z ruky. Suším pampelišky, jetel a jitrocel na zimu. Letos budou s námi doma, příští rok už si zkusí na 2 měsíce zimování. Pohlaví jsem si tipla podle “ksichtíků” a uvidím za 2 roky, jestli jsem hádala tentokrát správně…