Nedávno mě náš 8-mi letý syn velmi překvapil: ze školního výletu si přivezl Turistický deník a v něm první 3 vizitky dosažených míst. Překvapil hlavně proto, že nerad chodí, pořád „jej bolí nohy“ a „už nemůže“ a donedávna prohlašoval, že „nemá rád túry“. Tak jsme si hezky vysvětlili, že Turist. vizitky nejsou jako samolepky z Penny či Alberta. Že si je musí zasloužit a místo opravdu navštívit. Jak se zdá, vzal si mé rady k srdci a výlety zvládá zatím na jedničku a bez mrčení. Snad mu to vydrží a vyroste z něj zdatný turista…
Navštívili jsme město Krnov a naše kroky vedly nejprve do IC…
Městský úřad v Krnově…
Kostel Narození P.Marie na Náměstí Minoritů…
Zamířili jsme také do Městského muzea, které se nachází ve Flemmichově vile. Na ulici Sv.Ducha jsme natrefili na tyto obnažené ženštiny…
Flemmichova vila
Expozice výtvarné tvorby žáků ZUŠ Krnov…
Pokoj s nábytkem, patřícím původním majitelům…Po prohlídce muzea jsme vyjeli na Cvilín…
Kostel sv.Kříže a Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně…
Křížová cesta s vyhlídkou na Krnov…
Liechtensteinova rozhledna (Cvilín)
Výhled ze Cvilína na Krnov…
Na Cvilíně: krásná, udržovaná rozhledna, moc se nám líbila…
Když jsme se dostatečně pokochali výhledem, přejeli jsme k Penzionu Šelenburk, kde jsme nechali auto a vypravili jsme se cca 1 km ke zřícenině Šelenburk neboli Cvilín…
Z hradu se dochovaly pouze pozůstatky hradeb a nebylo snadné se prokousat bujnou vegetací. Dlouho jsme se tu nezdrželi, neboť zároveň s námi dorazila skupina mladíků, hrajících si na vojáčky. Brzy kolem nás lítaly nejen žluté kuličky, ale také neslušné výrazy. Raději jsme vyklidili pole, než se synek něco přiučí…
Chodí se tu po pěšinkách a musí se dávat velký pozor, kam člověk šlape…
Bujná vegetace kolem zbytků hradu…
Na Penzionu Šelenburk jsme si pochutnali na skvělém jídle, příjemně poseděli a prošli se pěknou zahradou s vyhlídkovým altánem, která připomíná arboretum…
Zámek Linhartovy
Zámek leží na trase Krnov-Albrechtice a byla by velká škoda jej minout. Původně jsme se zastavili zjistit, co se zde vlastně nachází za expozici a pak uvidíme. Pokud pojedete kolem, rozhodně si nenechte návštěvu zámku ujít! Komentovaná prohlídka byla zcela vyjímečná. Nikdo vás tu nenudí letopočty a neleje vám do hlavy tisíce informací. A to hlavní: prohlídku zvládnou také děti, expozice je jim přizpůsobená…Nevěříte? Pojďme dál…
Velice nás nadchl přístup zdejšího kastelána a zachránce zámku p.Hrubého. Dokázal děti upoutat, pro každého měl příběh. Dokonce sám děti vysazoval na Maxipsa Fíka, pobízel rodiče, aby si děti vyfotili. Ještě nikde jsem se s tak vstřícným přístupem nesetkala…
Děti z výtvarné školy vytvářejí pod vedením p.Hrubého úžasná díla z papíru, která jsou součástí expozice zámku…
Chodby v zámku…v roce 2005 parta nadšenců v čele s p.Hrubým vlatsními silami začala s opravami zámku. Z ruin vzniklo krásné sídlo…
Pan kastelán se snaží získat pro zámek vždy nějaké zajímavé expozice, které se neustále obměňují. Měli jsme štěstí např. na pohádkové postavy z loutkových filmů…Kdo zámek navštívil, jistě mi dá za pravdu, že tím pravým pokladem a nejcennějším exponátem je sám pan kastelán…
Spejbl a Hurvínek…
Tři králové…
Kdo by neznal Kašpárka…
Z keramiky…
Výstava dřevěných plastik…
V chodbách zámku jsou vystaveny fotografie dětí ZŠ. Mnohá z nich jsou dokonalá umělecká díla…
Zapůjčená expozice vycpaných zvířat…
Velkou radost mi udělala výstava starých fotoaparátů a zvětšováků. Zavzpomínala jsem na staré časy, kdy jsem ještě vyvolávala fotky v domácí laboratoři…
Obřadní síň v přízemí…
V době naší prohlídky se venku strhla bouřka s pořádným lijákem. Mužíček nám přistavil auto co nejblíž vchodu a přes potoky vody se nám se synkem nějak podařilo dostat do auta. Přemýšleli jsem, co dál. Domů se nám nechtělo, v plánu byly ještě 2 rozhledny. Naštěstí do půl hodiny liják odezněl a opět vysvitlo slunce!Odjeli jsme tedy do Albrechtic, zdolat rozhlednu Hraniční vrch…
K rozhledně Hraniční vrch jsme se přiblížili po příjezdu na malé parkoviště na louce nad Albrechticemi. Cca 1 km jsme zvládli raketovou rychlostí, neboť za kopci hřmělo a byla avizovaná ještě jedna bouřka. A vyšlo nám to parádně, výhledy za sluníčka mezi dvěma bouřkami…
Výhled na polskou stranu ze stezky…
Potkali jsme žabku…
Zvonky po dešti…
Rozhledna Hraniční vrch…původně šlo o telekomunikační věž, patřící Teléfonice O2…
Vzhůru…
Rozhledna nezklamala: rošty a ještě k tomu lávka na druhou vyhlídkovou plošinu. Zvláštní pocit…ale dali jsme ji všichni.
Kluci moji…
Navzdory částečně zatažené obloze byly vidět všechny rozhledny v okolí, dokonce Biskupská kupa…
Výhled na Albrechtice…
Duha nad osadou Ježník…
Pod vrch Ježník u Krnova jsme dorazili s další bouřkou v patách. Stačilo počkat půlhodinku v autě a jako bonus si vychutnat nádhernou dvojitou duhu nad osadou…
K volně přístupné rozhledně Ježník jsme došli po cca 1,4 km lesem po dešti…
Odměnou nám byly krásné výhledy na Jeseníky s horou Praděd (na obzoru 2.kopec zleva)…
Město Krnov už zase prozářené sluníčkem…
Více fotografií na:http://acijka.rajce.idnes.cz/Krnov,rozhledna_Cvilin,hrad_Selenburk,zamek_Linhartovy,Hranicni_vrch,rozhledna_Jeznik…28.6.2014