Let balonem…splněný sen (1.část): 18.6.2014

Dřív jsem mívala závratě z výšek a byly doby, kdy jsem nevylezla výš než do 1. patra paneláku. Na rozhlednách a věžích mi bývalo špatně. Mnozí z vás jistě tyto stavy znají. Z vlastní zkušenosti vím, že je JDE PŘEKONAT !!! Jednoho dne jsem si prostě řekla: „A dost! Toto přece není možné, nechci přijít o tu krásu, vidět svět z výšky!“ Začala jsem chodit na rozhledny a natvrdo jsem strach z výšek překonala. Asi 6 let jsem snila o letu balonem. Když jsem letos oslavila kulatiny a rodina mi věnovala penízky, neváhala jsem ani vteřinu: koupě poukazu na let balonem byla pro mě jasná volba… Vybrala jsem si firmu jaro-balony a brzy mi byl doručen dárkový poukaz k letu. Měla jsem jediné přání: vidět své rodné město Šternberk z výšky při večerním letu a to se mi vyplnilo do puntíku, neboť mi p.Hampl vyšel vstříc, za což mu velmi děkuji…

Původně jsem měla letět balonem pro 3 osoby s p.Vítězslavem Hamplem (jednatelem společnosti) a se zaučujícím se pilotem, neboť běžně se ze Šternberka nestartuje. Když se o mém záměru dozvěděli známí, chtěli také let ze Šternberka, takže nás bylo najednou víc a bylo rozhodnuto, že poletíme větším balonem pro 6 lidí…Co vám budu povídat: nemohla jsem se dočkat! Doufala jsem v let na jaře, kdy začíná kvést řepka, ale start komplikoval nepříznivý vítr, vrtkavé počasí a jiné závazky pilotů…Týdny běžely a pak přišlo info: Dobré ráno, chystáme start balonu ve Šternberku na středu 18.6. Sraz na travnaté ploše na Světlově u nové MŠ v 18:30 hod. Jaro-balony.Čím víc se start blížil, znervózněla jsem. Nebála jsem se o sebe, ale o fotovýbavu. Slyšela jsem od pár lidí, že se někdy při přistání stane, že se koš s lidma převrátí a balon jej vleče. Nechtěla jsem rozbít foťáky a ani jsem je nechtěla nechat doma. Po bedlivém uvážení jsem došla k závěru, že potřebuji teleobjektiv i širokáč a musím tedy vzít sebou do vzduchu oba své fotoaparáty. A z toho jsem se pěkně orosila. Na diskuzích s kolegy fotografy mi každý radil, abych je vzala, jinak bych litovala. Taková šance se nemusí opakovat…Na místo startu jsem vyrazila s mamčou posilněná 2 tabletkami Cocculinu (homeopatikum, obdoba Kinedrilu, ale po tomto se neusíná). Používám jej při plavbě lodí. Nervozita byla pryč a nemohla jsem se dočkat veškeré dokumentace.Fotografií bude hodně. Tak…jdeme na to:

Příjezd posádky ve stanovený čas: za volantem na nás mává náš pilot p.Hampl.

Po přivítání se vypouštěl a sledoval balonek kvůli proudům.

Chystání koše

Nám pasažérům se dostalo školení, co a jak, kdyby…
Přikládám info, které jsem dostala k poukazu, abyste měli nějakou představu o letu balonem:
Balon není letadlo ani vrtulník. Jeho kouzlo spočívá v tom, že se nechá unášet větrem a větrnými proudy. Pohybuje se pouze nahoru a dolů, pilot umí balon otočit kolem své vlastní osy. Směr letu je nevyzpytatelný a místo přistání je pokaždé zcela jiné. Pro přistání musí pilot najít vhodné místo (louka, cesta, pole). Po celou dobu balon sleduje doprovodné vozidlo s obsluhující posádkou, která po přistání odveze pasažéry zpět na místo vzletu.

Montování hořáků za asistence kupy dětí.

Chlapi koš položili na bok, lanem byl jistěn k autu. Následně vyložili pytel s plachtou balonu, která váží 120 kg!

Rozvinutí plachty.Obecenstvo pozorovalo jako sudičky a skoro nedýchalo (teda aspoň já 🙂 ).

Vybalování plachty z pytle.

Nemůžu se dočkat

Rozjíždějící se větřák (na nejvyšší výkon před ním neustojíte).

Reklama musí být vidět…i zezpodu.

Rozvinování plachty.

Spojování suchých zipů na klapce a kontrola lanek.Mezitím se nad námi vytvořil nevhodný mrak, čekáme, až se rozplyne.

Nafukujeme !!! Větřák jede na plné obrátky.

Vzduchu uvnitř plachty přibývá, balon se nám pěkně zvětšuje.

Rodina, přátelé, náhodní kolemjdoucí, všichni přihlížejí a žasnou stejně jako já. Jen chudák Davča musel zůstat doma. Těšil se, že půjde na start se mnou a bude mi mávat, bohužel dostal horečku a musel zůstat doma. Bylo mi ho hrozně líto!

Pilot obíhá a kontroluje každé lanko. Nic se nesmí podcenit.

Na řadu přišel plyn, aby dofoukl plně balon. Postupně se balon s košem zvedl, byl jištěn lanky. Fotila jsem z velké dálky, abych ho tam celý dostala…

Balon OK-9649 přezdívaný „GUSTÍK“v plné své kráse. Za chvíli ponese 5 tun.Poslední výcvak ze země a už nás svolávali do balonu. Přecválala jsem louku, objala rodinu, vlepila mamce pusu na tvář (ta se o mě nejvíc bála) a vklouzla do koše.

Fotografie od týmu jaro-balony.

V koši jsme byli 4 pasažéři a pilot. Jedno místo volné, nemuseli jsme se mačkat. Dostala jsem vlastní karabinu na zavěšení fotobatohu a velmi jsem ji ocenila.Je 19:30, přidáváme plyn, posádka doprovodného vozidla odepíná karabiny s lanky a…

…rodina se vzdaluje, všichni volají „Šťastný let“ a mávají.

Za chvíli jsou jako mravenci…a my stoupáme výš a výš. Je mi fajn, žádné závratě, oheň z hořáků nás hřeje na zádech, kocháme se krásou našeho města. Sotva jsme se objevili na obloze, mobil bez přestání vyzváněl a chodily SMS-ky. Neměla jsem čas ho brát a nechtěla jsem hodinu letu protelefonovat. Přátelé, známí, kdo věděl, že startujeme, všichni psali a volali, že nás vidí (četla jsem vše doma). Děkuji za pochopení! Dorazila také pěkná SMS-ka od mamky:
„Posíláme zdravicinaší slavné pětici.Přejeme vám šťastný let,zdraví se nám vraťte zpět!“

V údolí v dáli leží Dolní Žleb.
Závěrky mých fotoaparátů dostávají zabrat: nelítám nad Šternberkem každý den, počasí vyšlo nádherné a přestože ze země se to nezdá, balon letí dost rychle. Nechtěla jsem promeškat ani jeden zajímavý záběr. Užívala jsem si let i focení naplno.

Šternberský hrad a kostel Zvěstování páně.

Stoupáme výš a mě se nabízejí neskutečné možnosti využití obou objektivů. Ještěže jsem je vzala.

Kostel s bývalým Augustiánským klášterem, morový sloup před radnicí.

V dolní části fotografie se nachází nová Sportovní hala, vpravo nahoře u lesa sídliště Na Vyhlídce. Vlevo nahoře u lesa je vidět altánek Zelená budka, která už je zase zelená (na jaře ji vandalové přetřeli na růžovo)…

Pohled na centrum města a přilehlé části.Prostě paráda! Zvlášť, když znáte zespoda každou ulici, každý dům…vidět vše z výšky je prostě super!

Vincentinum

Nemocnice

Sídliště „Mačkalov“

Bývalá proslulá budíkárna Chronotechna, nyní Eutech.

Sídliště „U Střelnice“ a „Nádražní“. Je vidět náš dům, ale musela bych jej zakroužkovat.

Náš dům při použití teleobjektivu (nad žlutým). Vidíte na balkoně babičku, jak mává? Všimla jsem si jí až doma při zvětšení fotky. Davídek se také přišel podívat na balkon a zamávat mi.

Až z balonu jsem zjistila, že se v některých částech našeho města, kam moc často nezavítám (dřív jsem chodila po okolí na procházky s fenkou, teď už nemám s kým), staví.

Přelet nad hřbitovem. „Tady nepřistávejte.“

Fotka za letu se Šternberkem v dáli. Děkuji spolupasažérovi p.Kantorovi.
Musím říct, že po celý let panovala výborná nálada. Všechny otázky, na které jsme chtěli znát odpověď, nám pan pilot objasnil. Po celou dobu letu nás provázelo doprovodné vozidlo s mladíky, kteří přijeli spolu s ním. Pilot s nimi udržoval neustálý kontakt přes mobil. V určitou dobu je poslal na třešně u cesty, že mají ještě čas.

Šternberk se nám vzdaluje.

Tečka pod druhým kopcem na obzoru je další balon p.Hampla, startující ze Šumperka. Mávali jsme a oni prý nám.

Na obzoru se objevila špička vysílače Praděd.

Obec Hlásnice: mávám kamarádkám Hance a Markétě, Markétka mě fotí ze zahrady.

Babice

Svatý Kopeček

Lužice

Pořádně si zatroubíme, ať o nás všichni vědí.Věděli: plyn hučel a psi všude štěkali. Lidé nám mávali, volali AHÓÓÓJ.

Otvor uzavřen

Řepkové pole

Zkušební přistání na louce mezi Štarnovem a Lužicemi, prý abych si vyzkoušela, že je to O.K. a fotovýbavu nerozbiju.

Sedíme v koši na louce.

Opět ve vzduchu, výška 500m,Štarnov.

Hledáme UFO kruhy v obilí.Zemědělci mají palec nahoru za přesné tvary.

Moravská Huzová

Březce

K mé obrovské radosti nás vzdušný proud nesl k Chomoutovskému jezeru!

Jako na zavolanou projížděl kolem nákladní vlak.

Přelet Chomoutovského jezera.

Hodina letu minula, šli jsme na přistání na louce za jezerem. Pěkně jsme si letěli nad ostrůvky, nad hladinou téměř při západu slunce, viděli jsme labutě s labuťátky.

Podvečerní romantika nad Chomoutovským jezerem.

Louka, na které jsme přistáli.
Proud nás nasměroval na menší loučku uprostřed bažin. Koš dosedl a já věděla, že se odsud nedostaneme, znám to tu. Kolem louky je vodní kanál, taková bažina. Řekla jsem skutečnost pilotovi, on si ověřil u posádky, že se k nám nedostanou. Toš jsme se zase zvedli do vzduchu a letěli dál.Nikde ani louka ve směru letu, jen pole. Let se nám prodloužil na hodinu a půl. Pod vlivem Cocculinu povídám: „Nám to nevadí, klidně můžeme letět a letět.“ Pilot: „Vás ten smích přejde. Máme plyn už jen na čtvrt hodiny, pak to musím položit kdekoliv.“