Rok se s rokem sešel a máme tu další sraz…Naše organizátorka Marta zařídila pro setkání a noclehy Penzion Mlýnský Dvůr v malebném světě rybníků: u Třeboně. Na letošní sraz jsem vzala svou rodinku a pojali jsme to jako rodinný výlet. Nebyla jsem sama: ať s partnery, manželi či dětmi dorazilo více členek našeho Klubu…
Vstupní brána Penzionu Mlýnský Dvůr…
S rodinkou jsme vyjížděli ze Šternberka ve 14 hodin, čekalo nás 293 km a byli jsme si vědomi, že dorazíme na místo (bez větších zastávek) ve večerních hodinách. Davča chodí do 2. třídy, nechtěli jsme ho brát ze školy dřív a před odjezdem jsme museli udělat ještě úkoly, abychom se nemuseli v neděli honit.Cesta by ubíhala podle plánu, nebýt několika faktorů: v pátek odpoledne bývá na dálnici šílený provoz, na několika úsecích se dálnice opravuje a sjezd na Třebíč byl uzavřen. Takto jsme byli nuceni pokračovat po zúženém pruhu dálnice až do Humpolce!
Když jsme parkovali kolem 18 hod před Penzionem, měli jsme vyhráno…
Před vchodem do restaurace nás přivítala místní fenka…
Nádvoří penzionu s pěknou fontánkou: spousta prostoru na řádění dětí s míčem…Odtud byly vstupy do jednotlivých bytů.
Marta, Milan a členky s partnery, co dorazili před námi, seděli v restauraci…
Letecký pohled na penzion Mlýnský Dvůr (farma s nádvořím vpravo), stáje Obora (větší vlevo-patří Rakušákům), uprostřed fotografie Opatovický rybník…
Naše ubytování se nacházelo blíže k restauraci. Po vstupu do dveří nás vítala nejdříve společná místnůstka s botníky a televizí, vpravo měli byt Marta s Milanem, náš byteček se nacházel vlevo…
Za dveřmi následovala nejprve malá předsíňka se skříněmi a lednicí, vpravo koupelna s wc a prostorný pokoj se 4-mi postelemi! Takový luxus jsme ani nečekali. Davča si s nadšením hned vybral svou postel a už vybaloval věci.
Večer jsme měli k dispozici velkou společenskou místnost vedle stájí, kam se přesunuly krabice s pohledy i jiné aktivity: společenská hra, zpěv s kytarou…
…a nečekaný kulinářský zážitek : úžasné zákusky od Táni Lesnekové a Jirky Láta…
A že byly výtečné, ani nemusím dodávat…Díky únavě z cestování a možná už také tradičně-odpadla jsem jako první…
…Ale jako první jsem vstávala, díky našemu synovi, který o víkendu vstává v 6 ráno. Mělo to však své výhody: prošli jsme se po okolí, nikde ani živáčka. Zde malý rybníček za stájemi…
Ranní sluníčko jsem využila k nafocení Tániny fenky jménem RIA, která byla jediným psím účastníkem srazu. Z říše zvířat se zúčastnila ještě potkanka Růženka majitelky Lucky, bohužel ji nemám vyfocenou…
S Davčou jsme se prošli touto cestou (skoro naproti penzionu), vedoucí do kempu Doubí. Dům vlevo patří bývalému závodnímu jezdci, moc hodnému a vstřícnému pánovi, kterého jsme potkaly večer ve stáji a který vlastní 3 ryzky čt. Jednu má ustájenou na penzionu, dvě má doma, kam nás také pozval. Kobylky byly všechny pěkné. Snažily jsme se domluvit focení kvůli Klubovým pohlednicím, které se vydávají vždy jako památka na sraz. Bohužel byl pán od rána do večera pracovně jinde a jeho paní nám na focení koně vyvést nemohla. Samy jsme si přece jen netroufaly, i když pán ochotně ukazoval, kde najdeme čištění, ohlávky…Také nám nabídl ježdění, což jsme s poděkováním odmítly s tím, že nemáme ani potřebné oblečení. Já tomu nakonec neunikla, když jsem se byla podívat večer na trénink v hale. Jakmile mě pán uviděl: „No šup do sedla.“ Kobylka byla 3-letá a vysoká jako stodola, bez pomoci bych se na ni nevydrápala. Trochu jsme si zaklusaly, na víc jsem si netroufla, raději mám koníky menšího vzrůstu. Nezvyk jako hrom to byl…Nakonec se povozil i Davča.
Vstupní brána kempu Doubí…
Kemp se nachází v březovém háji na břehu Opatovického rybníka s pěknou písečnou pláží…
Kachní stopy v písku…
Byly tu 2 mola. Na tom dalším právě skupina lidí provozovala nějaké zvláštní cvičení (jestli se to dá tak nazvat). Vesměs ženy stály bez hnutí, obličeje nastavené slunci, ruce roztažené, oči zavřené. Snažila jsem synka motivovat k tiché chůzi, abychom nerušili, když na celé kolo řekl: „Vypadají jako sochy!“ Pár očí se otevřelo a já rychle tahala neposedu pryč.
Na břehu spaly dvě labutě. Labuťák si nás zvědavě prohlížel, ale neútočil, tak jsme tu chvíli zůstali. Z pozorování nás vytrhly divné zvuky: skupina žen nastavovala slunci zadnice a plácaly si po nich!!! 
Posezení s ohništěm v kempu Doubí…
Našli jsme šneka…
Hlavní budova kempu, kde na mě čekala Turistická vizitka…
Ranní návrat do penzionu, kde už bylo živěji…
Na nádvoří se grilovalo prasátko, bohužel ne pro nás. Majitelé na pár hodin pronajali salonek skupině 80-ti lidí, kteří původně měli sníst guláš, pak tohle prase a v 6 se měla místnost zase uvolnit nám. Nakonec se to trochu protáhlo a salonek jsme mohli využít od 7 večer…
Jak už Marta nastínila v informačním mailu pár dní před srazem, sobota patřila výletům v podobě návštěv Třeboňských památek : „Berte to jako výlet či dovolenou, ne jako nějaký skautský tábor, kde se nutně musíte řídit programem.“ Kdo chtěl, přidal se nebo si našel program vlastní.
Nikomu se nechtělo sedět celý den v penzionu a všichni procházku uvítali. Vypravili jsme se pěšky po hrázi Opatovického rybníka 2,5 km do města…
Opatovický rybník
V aleji se nacházely staleté duby, kterým nešlo odolat…
Do města jsme procházeli též po hrázi rybníka Svět…
Po tomto rybníku, největším u nás, jezdí lodní doprava, kterou využili z naší party Marcela s manželem…
Procházeli jsme také kolem pivovaru Regent…
Podzámčí jako z pohádky s krásnou zahradou…Záhada obrazu na našem pokoji v penzionu odhalena.
Jedna z bran, kterou jsme prošli na náměstí…
Masarykovo náměstí v Třeboni: tady jsme se rozdělili. Mí kluci se vypravili do akvárií, hračkářství, na oběd, neboť Davča nemá rád komentované prohlídky…
Po příchodu k pokladně zámku jsme zjistili, že máme ještě hodinu času do prohlídky (ve 13:00). Využili jsme ji k naobědvání v bufíku na náměstí. Mezitím jsme potkali další účastníky srazu: Janu B. s partnerem a Dášu M., která vstávala ve 4 ráno a cestovala vlakem až od Ostravy!!!
Třeboňský zámek
Před stanovenou hodinou jsme čekali na nádvoří zámku na průvodce.
Čekání nám příjemnili 2 pávové: jednoho jsme objevili u citronovníku,…
…druhý si lítal ze stříšky dolů a zase nahoru a přemýšlel, jestli se může za naší přítomnosti napít ze sudu.
Prohlídka, komentovaná panem Petrem Vokem, byla úžasná…a Marta krásně dojatá, musela jsem pána poprosit, jestli se s námi vyfotí. Marta s Milanem se pak vypravili na zpáteční cestu do penzionu, kde avizovali příjezd další lidičky…
My (Zinkovi) jsme se ještě podívali do hradního sklepa za vodníky, expozice nebyla velká a brzy jsme se vydali i my zpátky…
Prošli jsme zkratkou zámeckou zahradou podél hradeb,…
…dělostřelecké bašty…
…a po hrázi rybníka Svět jsme zamířili zpět. Míjel nás vláček, který vozí turisty. Pobavila mě jedna klimbající paní, ta z projížďky tedy moc neviděla. Napadlo mě: ještěže neusnul strojvůdce!
Malou odbočku jsme udělali ke Schwarzenberské hrobce. Nešli jsme ale na prohlídku (s Bobem jsme už kdysi uvnitř byli)…
Večer jsme opět strávili ve společenské místnosti: vyměňovaly se pohledy…Také proběhlo téma srazu: ukazování oblíbených kousků.
Následně proběhla dražba vzácnějších kousků, které se naprosto skvěle zhostil Robert v roli licitátora. Na jeho výroky se nedá zapomenout a že to byla opravdu zábava, vidíte na fotografiích výše…
Předání láhve vína od účastníků srazu Táně za úžasné moučníky…
Velkým zpestřením byla soutěž, které se zúčastnily Olga se Šárkou, dvě zájemkyně o jedinou sérii pohlednic od Irene Hohe:Prvním z bodů soutěže byla zručnost: hod tácků do klobouku…
Následovala část druhá: písemný test se záludnými otázkami.
Je vlastně jedno, která z holek nakonec získala možnost si sérii pohledů zakoupit. Úžasně jsme se pobavili naprosto všichni.
Brzké nedělní ráno jsem využila k procházce okolí jiným směrem. Měla jsem štěstí: ze stájí penzionu právě vypustili do ohrady klisničky…
Holky si pořádně zadováděly, bohužel se také stačily vyválet v bahně, než jsem přišla blíž…
Také mě zvědavě pozorovaly…
Přestože byly od bláty, jsem ráda, že se mi povedlo aspoň pár snímků, než je odvedli zpátky do stáje. Jezdci si je postupně brali pod sedlo a chodili trénovat na louky…
Rybník Malé Stavidlo…
Okolí je moc pěkné…
Romantická dubová hráz mezi rybníky Malé Stavidlo a Velké Stavidlo…
Sněží? Ne, to jen chmíří a okvětní lístky dopadají na hladinu Ovčího rybníka…
Část rybníka Velké Stavidlo s pozorovatelnou…
Po návratu už nádvoří penzionu ožilo: někdo snídal, někdo balil, Davčové si střihli fotbálek…
Na závěr přikládám společnou fotografii účastníků srazu a děkuji Martě za organizaci a bezmeznou trpělivost!…Jsem moc ráda, že jsem vás zase po roce viděla !!!