Bylo na čase si připomenout, jak vypadá sníh, proto jsme vyrazili na rodinný výlet na Praděd, který je v letošní zimě jediným místem, kde se sníh drží…Kromě uměle zasněžené sjezdovky v Hlubočkách jsme letos totiž boby nevytáhli…
Auto jsme nechali na parkovišti Hubertus v Karlově Studánce a protože nám autobus frnknul rovnou před nosem, měli jsme hodinku čas na procházku parkem. Davča má oblíbenou akrakci hned naproti parkoviště: výstavku kamenů…
Zbyl čas i na ochutnávku minerální vody v Pitném pavilonu….
Voda tekla z trubek v pravidelných intervalech…
V čas příjezdu autobusu jsme stáli i s bobama na zastávce a brzy jsme frčeli vzhůru k Ovčárně…
Nahoře panovalo počasí jako malované…Tedy aspoň dokud jsme byli dole.
Ovčárna…hned za parkovištěm byla docela jiná atmoška: lidé se koulovali, lyžovali, děti bobovaly…a na všech byla vidět radost ze sněhu…
Samozřejmě také nás pohltila sněhová krása…
Pohled na údolí Bílé Opavy…níž už sníh nebyl a turisté procházeli údolím jako v létě…
Synek se těšil celou dobu na boby, takže si hned naskočil a jelo se…
„Ano, Davčo, toto je sněhulák. A tomu, z čeho je uplácán, se říká sníh…“
Namrzlé větvičky lákaly k focení…
Tomu se říká vegáč: nechat se tahat na bobech a přitom koštovat výbornou bulku s pizza přísadami. Roste nám, dítě, roste. Příští rok budou boby malé, tak ať si to užije!
Chata Kurzovní a Petrovy kameny v dáli…
Petrovy kameny ještě jednou…
Dnes se tu konal nějaký triatlon, míjely nás běžící postavy s čísly…
Když boby přestaly bavit, nastoupilo ovládací auto. Aneb…Vaporizer na Praděd!
Vaporizer hravě zvládá sníh, vodu i terénní překážky. O zábavu bylo postaráno, dokud vydržel akumulátor…
Baterka chcípla-nastoupily boby…
Rozcestí ke Švýcárně: najednou se přihnaly mraky a zahalily celý vysílač. Zvedl se vítr a se slunečnými výhledy byl pro tento den ámen. Aspoň chvilku jsme si sluníčka užili…
Vysílač Praděd chvílemi vykoukl a vítr pěkně nabíral na síle. No co, jsme na horách, kde se počasí může takto do minuty zvrtnout. Den jsme si i tak užili…
O tom, že tu nahoře opravdu hodně fouká, svědčí ohnuté stropy, z jedné strany oplácané zmrzlou vrstvou sněhu…
Zpětný pohled
Úžasná námraza lákala k dokumentaci, přestože se mnou lomcoval vichr…
Jako námořník, držící se za stěžeň…
Naše „já už nemůžu“ a mužíček
Po krátké pauze na vysílači, horkém čaji z vlastních zásob a svačince se Davča zase hnal ven, vichr-nevichr…Nezapomenu na adrenalinový sjezd na bobech, jak jsme si to spolu svištěli od vysílače po vykolíkované trase dolů…
Rodinná fotka na závěr, kterou nám pořídil jeden ochotný lyžař…
Pěkný den jsme zakončili teplým jídlem na Sabince, kde po celou dobu panovalo slunce. Sotva jsme dojedli, jel nám autobus dolů (15:30), takže jsme se domů dostali pěkně za světla…
Na rajče jsem uložila více fotografií:http://acijka.rajce.idnes.cz/Karlova_Studanka,_Ovcarna,_Praded…1.3.2014