Celodenní výlet do BOSNY-HERCEGOVINY: MOSTAR-MEDJUGORJE-vodopády KRAVITZA
První krátká zastávka byla ve městečku POČITELJ se zříceninou hradu na skalnatém vrcholu…
V 7:40 sraz na recepci, Kuba nás rozděloval po skupinkách do autobusu tak, aby rodiny a přátelé seděli pospolu. I na tohle se myslí. Průvodkyně p.Rita Mamunová a řidič autobusu Josko jsou moc fajn. Rita celou cestu do Mostaru poutavě vyprávěla o historii, o válce r.1995, o obyvatelích,…Tak poutavě, že ani ty děti nevyrušovaly. Připomněla mi kamarádku Martu, mlynářku a průvodkyni. Ty dvě by si rozumněly.
Řeka NERETVA u městečka POČITELJ…
V 10 hodin přijíždíme do Mostaru, jehož dominantou je historický most přes řeku Neretvu a který je zapsán na seznamu památek UNESCO…
Autobus nás odvezl na parkoviště, odkud je jen kousek do historického jádra města. Parkoviště leží na tímto panelákem, který nese známky po střílení, stejně jako další budovy kolem něj. Rita nás dovedla na hlavní třídu, prošli jsme přes kamenný most a kdo chtěl, šel s ní do restaurace na oběd (to byl i náš případ)…
Mostar je znám také pro náboženskou rozmanitost svých obyvatel. Na jedné straně jsou to křesťané a na druhé muslimové, kteří se za dlouhou dobu soužití podepsali na architektuře tohoto města…
Pohled z mostu na část města, řeku a restauraci, kam jsme měli namířeno…
Rita míří do restaurace „Urban Gril“ a my za ní…
Volíme posezení na zahrádce ve stínu stromů a s krásným výhledem na řeku a most…Během hodiny jsme viděli 3x skočit z mostu zdejší mladíky, kteří si tímto přivydělávají…
Hora nad Mostarem: na jejím vrcholu stojí velký kříž…
Oběd v restauraci: oblíbila jsem si specialitu s názvem „Plieskavica“. Je to placka z mletého telecího masa, připravená na grilu. Vepřové v místních restauracích nenajdete. Rita byla tak hodná, že s číšníkem obešla všechny objednávky a poradila, když někdo nevěděl, co je co…A mlsný kocour? Ten byl místní.
Po obědě nám zbývala hodinka na prohlídku města, pořízení suvenýrů, zmrzliny…
…a na sledování odvážlivců na mostě. Průvodkyně už v autobuse předem zakázala komukoliv, aby jejich počínání napodoboval. Loni to zkusili 2 Češi a jednoho nenašli…
Foto s mostovým skákačem…
Nutno dodat, že tento den byl hlášen jako nejteplejší, v ulicích bylo asi 50 stupňů, proto není divu, že se v řece turisté chladili. Nemuseli by ale házet do řeky lahve, od kterých byly ve vodě střepy a dokonce jsem zahlédla žiletku! Takže zchladit se-ANO-ale jedině v obuvi.
Přála bych si mít více času na prohlídku města. Oběd se protáhl, ale hlavně kvůli dětem jsme do restaurace museli zajít…Mostar stojí za návštěvu! Je to úplně jiný svět…
Dokonce jsem narazila na branku s židovskou hvězdou…
Další zastávkou byl dalmatský skanzen ETNO SELO (MEDJUGORJE), kde jsme se přenesli o několik století nazpět, viděli jsme ukázky lidových řemesel, kdo chtěl, mohl si zakoupit přírodní produkty.
Dětem udělala radost zvířátka: oslíci, poník, drůbež,…
Před odjezdem ze skanzenu…
Ve 14:30 jsme sestupovali 30m po schodech od parkoviště k vodopádům KRAVITZA…
Je to tady tak trochu adrenalin. Třeba lávka přes řeku: člověk si není jistý, zda do něj někdo nevrazí, neboť někteří turisté si pletou lávku se skokanským můstkem…
Vodopády jsou krásné, avšak voda je ledová, pro mě strašlivě ledová. Nějakých 15 stupňů. Měla jsem co dělat, abych se i přes vedro, jaké panovalo, donutila do vody vlézt. Nakonec jsem se přece jen překonala, když se mohlo až přímo pod vodopády. Tohle všude nejde.
Překonali jsme se všichni, ale dlouho se ve vodě nedalo být. Klepali jsme se jako osika a mužíčkovi ztuhly svaly, tak tak, že se vyškrábal z vody ven. Vzpomínali jsme na vodopády Krka: voda v řece jako kafe…Ale zase chápu, že tady v Bosně nic jiného k osvěžení nemají.
5 litrů vody, co jsme sebou měli na výlet, zasyčelo našimi útrobami. Museli jsme koupit tady obyčejnou vodu, ovšem za hříšné peníze! Jsou to vydřiduši…Vodopády jsou krásné, ale turisté tam dělají binec. Odhazují odpadky, kam je napadne…
Poslední zastávkou na tomto výletě byla vyhlídka nad Bačinskými jezery…
Zbylé dny pobytu jsme si užívali koupání, slunění, opalování, lenošení. Předposlední den byly pěkné vlny. Internet v mobilu hlásil v ČR bouřky s kroupami s následným ochlazením (kdo by řekl, že bude rázem konec léta) a bouřky se měly přihnat i sem. Při pohledu na moře jsme si říkali, že určitě něco přijde, dokonce mdlá obloha v dáli tomu napovídala. Davča se rozčiloval: „Mamííí! Ty vlny jsou úplně blbý! Nacákaly mi do očí…!“
Krabíka jsem musela dlouho přemlouvat, nakonec si dal říct a chvilku si poseděl.
Společné fotečky ze stativu předposlední den pobytu…
Naše parta sehraná…Lidičky, mám vás moc ráda!!!
Fildova věta k popukání: „Teto, vedle mě se z moře vynořila paní a ona neměla plavky! Takový obří prsa! Já jsem se úplně vyděsil!“ 
Poslední den v kempíku: ráno nebe nevěstilo nic dobrého. Mírně se ochladilo, zvedl se vítr, hory zmizely a v dáli černá obloha.
Chorvatské pečivo
Po zabalení věcí, úklidu a předání chatky jsme odnesli tašky a kufry do „střídacího stanu“, kde byla i lednice. Do večera jsme se mohli „placatit“ na pláži…
Kolem poledne vysvitlo slunce, ale Pelješac téměř zmizel v oparu…
O půl 5 jsme zamířili do Blata do restaurace „Fredy“, kde jsme měli rezervovaná a zaplacená jídla. Kuba nám vše zajistil den předem s 10 % slevou. Nebe opět nevěstí nic dobrého, nad horami hřmí…
V přístavu vítr divoce mlátil listím palem…
Večeře v restauraci před odjezdem autobusu: neodolala jsem, opět zvítězila „plieskavica“. Po výborném jídle se dorážíme porcemi zmrzliny. A ne jednou…
Poslední výcvaky před nástupem do autobusu ve 20:00…
Fíkovník
Před nástupem do autobusu jsme zaběhli hodit mince do moře. Prý když se to udělá, jednou se na to místo vrátíte…
K autobusu se s námi přišli rozloučit delegáti Kuba i „Žán“. Nechtělo se nám, vážně se nám nechtělo už odjet. Asi jako z každé dovolené. Ale musím říct, že kemp „DOLE“ si nás získal právě tou rodinnou atmosférou a rádi jsme si vyzkoušeli tento způsob dovolené.