Letošní dovolenou jsme si vybrali již v únoru. Potřetí jsme ji strávili s Fildou, Lukáškem, Blančou a Ladikem Gabrhelovými, a poprvé šlo o společnou dovolenou u moře. Naši kluci nás do loňských túrách na Šumavě přehlasovali, že chtějí k moři a my se ani nijak nebránili. Filda s Lukáškem jeli k moři poprvé, nám se po 4-leté pauze také po něm stýskalo. Takže bylo brzy rozhodnuto…letos budeme relaxovat.
Transfer z Olomouce do Brna…
Na místo odjezdu (v Olomouci od Tržnice) nás přivezl můj táta. Gabrhelovi na nás mávali z parkoviště a hned nato dorazil žlutý patrový autobus. Nastalo loučení s dědečky, nakládání zavazadel a dovolená mohla začít…V 16 hod jsme vyjížděli směr Brno, kde nás rozdělili do dalších autobusů podle destinací. No co, aspoň jsme si procvičili nakládání i vykládání zavazadel. 
V 7:15 přijezd do „Kempu DOLE“ u Živogošče (25 km jižně od města Makarska)…
Vyzvedli jsme zavazadla a dle instrukcí odešli k chatce našeho delegáta Kuby Pokorného, kde jsme zatím kufry nechali, než budeme moci převzít chatky.
Moře je nadosah…Kluci se hned vrhli na pláž, která vypadá přesně jako na obrázku z katalogu. Naproti leží ostrov HVAR a za ním se vypíná pohoří poloostrova PELJEŠAC.
S Blančou jsme nechaly chlapy s dětmi na pláži a vyrazily na průzkum kempu, přilehlého přístavu a městečka BLATO. Paráda! Mají tu Market „MATY“ s nejlepšími croisanty plněnými čokoládou…
Hm…7 dní lenošení právě začíná…
V 10:30 po schůzce s delegátem dostáváme přidělené chatičky. Naše má číslo 25 (vlevo), Gabrhelovi sousedí s 26. Pár metrů za chatkama máme sociálky a umývárny s krásným pohledem na pohoří BIOKOVO…
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na jiný režim. Prostě že v chatce není umyvadlo, wc, nádobí musím v lavoru odnést do umýváren a umýt na vyhrazeném místě (samozřejmě jsme to věděli předem, jen si zvyknout). S tímto jsem první den bojovala. Fronty na dámských sprchách od 15 hodin jsem po pár dnech vyřešila sprchováním na pláži. No co, jsme přece v kempu!
K našemu překvapení měla chatka 3 pokoje, 6 lůžek (byli jsme v ní jen my 3). Davča hned zabral jednu ložnici.Měli jsme zaplacenou i klimatizaci, což bylo super. Přijeli jsme do největších veder a bez vychlazené chatky by se nedalo usnout…
Stačilo přejít od chatky prašnou cestu mezi borovice a naskytl se krásný pohled na pláž. Vlastně jsme na moře viděli i z verandy, bylo to k němu jen nějakých 20 m…
Stačilo sejít pár schodů, rozhodnout se vpravo či vlevo a už se válet na pláži, která nebyla v sezónu vůbec plná…
Pohled vlevo od schodů…
Oblíbené místo (vpravo od schodů): mezi kameny se pěkně lovili krabíci a jiní živočichové, klidná pláž se sprchou…
První den po vybalení a koupání jsme podnikli průzkum směrem k vedlejšímu „Kempu BOBAN“…
…a večer na opačnou stranu do BLATA. Večerní přístav s promenádou, restauracemi a bary má své kouzlo…Zaslechla jsem, jak Davča důležitě povídá Fildovi: „Podívej se na ty chorvatské stíny-ty jsou úplně jiné než u nás!“
Od prvního večera se procházky za zmrzlinou staly pravidlem. Ujíždím na čoko-mentolové…
Večerní pohled z Blata na kemp Dole…
Z Blata vede stezka mezi skalami do Malé Duby. Tam jsme ale nedošli, rychle se smrákalo a slíbili jsme si tuto dovolenou více lenošit…ovšem do té doby, než nám delegát Kuba předložil nabídku výletů a možností v okolí.V plánu jsme měli 3 výlety: lodí na Pelješac a Hvar, návštěva Bosny-Herzegoviny a večerní Makarská. Kuba navíc zmínil „procházku“ na horu Sv.Petar s kaplí, což mě zaujalo, neboť říkal o krásných výhledech až na Korčulu.
Výšlap na Sv.Petar…
Předsevzetí, že se budem jen válet na pláži, bylo fuč…Blanča se ke mě přidala a vyrazily jsme na kapličku spolu. Podle Kubových doporučení jsme vyrazily v 6 ráno z kempu, dokud se slunce nepřehouplo přes pohoří a nezačalo pražit. Podél plotu mezi kempy Dole a Boban vede vyšlapaný chodníček k magistrále. U ní stojí restaurace „Delfín“. Vpravo od ní vede sotva znatelná pěšinka, která záhy stoupá mezi kameny prudce vzhůru. Po cca 300 metrech jsme vystoupaly na asfaltku, po které jsme se daly vlevo. Po 100 metrech jsme přišly k vesničce STRNJ…
Hned první dům patří vinaři panu Gradimirovi a jeho ženě Boženě. U nich se zastavíme jiný den na ochutnávku a nákup likérů pro naše blízké jako dárek. DOPORUČUJI !!! Jsou velmi milí a ochutnávky vlastních likérů nijak nešidí…“škyt“.
Vesnička STRNJ má své kouzlo: jakoby se tu zastavil čas…Spousta domů je prostřílených a opuštěných.
Tam dole leží STRNJ…
Od vesnice vede červená značka na Sv.Petar, možnosti jsou 2: buď kratší, ale prudčí nebo delší pohodovější.Šly jsme po delší, neboť jsme o kratší neměly potuchy: cedule upadla a všimly jsme si jí až na zpáteční cestě.
Naše stezka byla jistě mnohem zajímavější: tajemné opuštěné domy, proplétání se mezi trnitými keříky, skákání po kamenech,…
…branka ve skále, jeskyně, balvan s pamětní deskou, že se tu zabil nějaký Čech…Našlapovaly jsme opatrně, v nětkerých úsecích to není žádná legrace.
Cestou jsme se míjely se skupinkami Čechů, kteří také mířili na vrchol. Svěřovali jsme si zkušenosti a dojmy.V jedné ze skupin byli kluci-dvojčata. Dofuněly jsme k nim, otřely pot z čela. Vyslovila jsem svou myšlenku nahlas: „Asi už vidím dvojmo…“
Po hodině a půl jsme dosáhly vrcholu hory s kaplí (pohled vzad)…
Stačilo k ní sejít až na samý okraj…
Sv.Petar
S Blančou na samospoušť (cvakaly mi půlky, neboť nahoře hodně foukalo, naštěstí foťák přežil).Z kapličky už moc nezbylo. Část je zřejmě rozstřílená a část zvětralá. Raději jsme se moc o ni neopíraly.
Soška ve zbytcích kaple…
Pohled od kaple na BLATO a část našeho kempu…
Rozhodně stálo zato se sem nahoru trmácet a odřít si nohy v nových sandálech od Hi-Tec. Výhledy na moře, ostrovy, Pelješac…naprosto úžasné! Nezapomenu na odpočinek se sušenkama Tuc-Tuc a krásným výhledem!!!Dolů jsme se vracely stejnou cestou. Výstup trval 1,5 hod, sestup jen hodinku. V 9 hodin jsme už nakupovaly v obchůdku v našem kempu…
Po výšlapu do hor jsme se naložily s Blančou do moře…po zásluze. A večer nás čekala Makarska.
Co se týče našich kluků a pláže…super! Vyřádili se, pořád něco lovili, pozorovali, zkoumali (všichni živočichové byli navráceni do moře) a svými hláškami a výroky bavili okolí…
První úlovky…
Ráčků a různých šneků tam bylo jako máku…
Otakárek přiletěl pít sladkou vodu u sprchy…
Jeden z těch roztomilých krabíků…
Kluci si v kempu našli kamarádky.
Skály lákaly k průzkumům…ale jedině v pevných botách do vody.
Náš delegát Kuba nám zařídil odvoz mikrobusem do města Makarska. Přijel pro nás Honza (Žán), delegát cestovka A21, kteří měli chatky kousek nad umývárnami. Tohle se nám také líbilo: žádná rivalita mezi cestovkama v kempu. Ba naopak-pomáhají si. A tak se stalo pravidlem, že když Žán promítal večer na plátně pod širým nebem dětem klientů pohádky, pozval i naše děti a nás…
Kdo si sáhl? Samozřejmě Davča s Fildou. Dva experti…
V přístavu jsme dali rozchod, sraz ve 21:00 na parkovišti u mikrobusu…
Pizza XXL…škoda, že jsme se Honzy nezeptali, jestli doporučuje pizzu na Makarské. Byla nejhorší, co jsme kdy ochutnali.V Omiši přitom dělají výbornou…
Na večerní návštěvu města Makarska jsem se těšila z jednoho důvodu: slunce zde zapadá nad mořem…Jen proto jsem se vláčela se stativem.
Večerní přístav Makarska…Příště snad už dojdu až k majáku.
Náměstí…tady jsme si dali zmrzlinu a zamířili k mikrobusu…Ráno nás čekal celodenní výled lodí.
Kubovy instrukce ohledně lodního výletu (fish-picknic) zněly: v 8:30 čekejte u restaurace Delfín, přijede pro vás mikrobus a zaveze vás do přístavu Drvenik, odkud loď vyplouvá.Situace se nakonec vyvinula trochu jinak.Sotva jsem do sebe stačila hodit 2 prášky Kinedrilu (na lodi mi bývá zle), přijede osobní auto, z něhož vyskočí starší pupkatý muž a snaží se nás nacpat do auta. Drmolí něco chorvatsky, není mu rozumnět. Blanča schovává kluky za zády se slovy: „Tak to ne, nenecháme se unést.“ Chlapík rozhazuje rukama a tvrdí, že je šéf, že to je jeho loď a že máme jet s ním. Chci po něm průkaz nebo něco. Valí oči, huláká. V tom přijíždí žena s mikrobusem. Je nás celkem 15 (na výlet jela další rodina z kempu). Chvíli poslouchá chlapíkovo lamentování a pak se chorvatsky ptá: „Jedete nebo ne?“Mám toho tak akorát. Sedám s Davčou do auta. Manžel se váhavě přidává a Ladik jede také s námi. Do mikrobusu by se všichni nevlezli. Kapitán Antonio cestou brblá, že není mafián, ty prý máme u nás v Karlových Varech!
V 9:30 připlula Antoniova loď „FELUN JEDAN“. Nastoupili jsme na loď (já se sevřenýma půlkama: co když prášky nezaberou)…
Vypluli jsme a za ohybem kotvili u mola, kde nastoupila Blanča s klukama. To bylo radosti! Výlet mohl začít…Foto: Ladik Gabrhel
Naše lodní trasa: DRVENIK-PELJEŠAC (DUBA)-HVAR (SUČURAJ)-DRVENIKPá pá pobřeží…Davčovi nebylo dobře, také dostal Kinedril. Pak už bylo vše O.K.
Drvenik se vzdaluje…
Hudba hrála, kapitán nabízel čtvrtky, fíky, kytičky levandulí…a pěkně se nám plulo.
Mužíčci si lebedili na horní palubě, my s dětma jsme zůstaly dole.
Davča fotil a natáčel racky…
Za hodinku jsme připluli na poloostrov Pelješac a zakotvili v malém přístavu vesničky DUBA.
Měli jsme 2 a půl hodiny čas na koupání k křišťálové vodě. Ve 13 hod sraz na lodi, k obědu bude makrela a vyplujeme…
Pěkně jsme si zaplavali a udělali společnou fotku…
Ve vodě se líbilo i ohařce Jašice…
Bavilo ji chytat kapky vody…a já si pěkně zafotila. Dovolená a už zase pracuju.
Pobavila nás rodinka (zřejmě odněkud ze severních zemí), jejiž členové se zmastili krémy tak, že vypadali jako oživlé sochy, které odešly z podstavců…
Ve 13 hod se podával oběd (v kuchyni upekli 104 makrel!) a rovnou jsme vyplouvali. Rackové dělali na loď nálety, posádka jim házela zbytky jídla. Lituji, že jsem nemohla zároveň fotit a jíst. S mastnýma rukama to prostě nešlo…
Jídlo bylo výborné…
Brzy jsme připluli do přístavu Sučuraj na ostrově Hvar…Nádhera!
Volný čas jsme mohli využít dle libosti. Pozorovali jsme vykládání trajektu (něco pro kluky), zašli jsme na zmrzlinu…
V parku u přístavu…
Neodolala jsem a nakoukla trochu do vnitrozemí. Staré původní domy mě prostě fascinují…
…a musela jsem dojít k majáku, na jehož světýlko jsem koukala každý večer z verandy naší chatky…
Pohled na Makarskou riviéru z ostrova Hvar…
V 15:15 jsme z přístavu vyplouvali. Z lodi byl pěkný pohled na maják, který jsme obepluli dokola. A kousek od něj Antonio vypnul motor a zesílil hudbu. Loď se rozkývala, ale můj žaludek odolal. Nejdřív jsem nechápala, co se děje: lidé kolem se začali hromadně svlékat! A aby toho nebylo málo, vrhali se přes zábradlí do moře. Jo tááák…koupání na širém moři!My jsme si to odpustili, ale bylo zajímavé sledovat, jak lidi řádí. Ladik skákal taky…
Mezi výlety jsme si užívali lenošení u moře, poznávání pláží, kromě té pod naší chatkou jsme zkoušeli i jiná místa.Fotografie byla pořízena v moři u kempu Boban…
Relax a výlov živočichů…Sumýš neboli „mořská okurka“.
Na plážičkách pod Bobanem je déle sluníčko…
Další z úlovků…
V podvečer…chlapi a já míříme za vinařem p.Gradimirem do Strnje…
A koštujem…Nejvíc nám chutnala višnjovica, citronovica, ruža a prošek…Na turisty jsou tu zvyklí. A pěkně se o nás starali: na cestu nám přibalili větvičky bobkových listů z vlastní zahrádky. Podělili jsme doma rodinu, sušíme, podle potřeby z nich uštipuji při vaření, do omáček…a vzpomínám.
Zákoutí jednoho domu ve Strnji…