Letošní sraz se konal, stejně jako loňský, v krásném kraji Vysočina na Q-ranči…
V porovnání s loňským srazem se nás sešlo méně (důvody jsou prosté: některé členky rodící, dovolenkující, střechu stavějící, svatbu slavící, atd.) : 19 účastníků (sběratelé + přátelé + rodinní příslušníci), přesto o zábavu nebyla nouze. Každý si přišel na své: vyměňování pohledů i jiných vzácností, společenské hry, debaty, procházky po okolí a samozřejmě běhání po ohradách mezi více jak 60-ti americkými koňmi plemen Quarter horse, Paint horse a Appaloosa. 
Milan se ujal role kameramana, někteří ochutnávali vínečko, měnily se pohledy a to by bylo, abychom se nezabrali do Turistických deníků a nezjistili, která zajímavá místa přátelé v loňském roce navštívili…
Na přání předáka ranče, paní Karly, se některé z nás rozprchly s foťáky po výbězích, jen co vysvitlo slunce. A že nás letos pěkně zlobilo: neustále zalézalo za mraky a muselo se na něj čekat…
Večery na ranči patří k nezapomenutelným: západ slunce si nikdy nenechám ujít…
Z letošního srazu nemám ani nafocené jídlo a důvod je prostý: letos jsme tu nebyli ubytováni sami a na nějaké otálení s jídlem nebyl čas. Fronta byla neúprosná a skvělé jídlo jen padalo do žaludků. Nazmar nepřišla ani zmrzlina: jakoby nám hostitelé četli myšlenky…
V neděli dopoledne se někteří učili na jízdárně a další vyrazili do terénu…
…v čele s paní Karlou.
Závěrem bych chtěla dodat, že jsem se opět vyřádila dokonale, s každým jsem se snažila alespoň chvilku popovídat a ráda jsem vás viděla. Martě děkuji za vysilující organizaci (letos to měla fakt těžké) a Mirkovi a Tomášovi od Janči za pomoc při vnadění koníků…
Nezbývá než vložit pár záběrů z výběhů (hříbátka byla nádherná, srandovní a dlouho jsem jich neviděla tolik pohromadě):
„Tak si drbu vemínko…“(Vězte, že Čita týden po našem srazu porodila prvního plaváčka po Johnovi!!!)
„To jsem ještě neviděla…!“
Marta v akci!!!
Chvílemi nám obloha přála…
Ráno i večer jsme připouštěli. Měli jsme možnost vidět v akci všechny 3 hřebci z ranče…
Drobeček…stejně jako loni dorazil na sraz se svým majitelem Alešem…
Část stáda valachů…
Mlaďoši nechápali: „Proč nám lítá po výběhu několik ženských a míří na nás?“
Jeff se předvedl v plné parádě a borderka nezapřela pastevecké geny…
John…když jsme byli na Q-ranči poprvé, byl ještě puberťák a teď je z něj nádherný plemeník…
Ani Charly, třetí z plemeníků, nezůstal pozadu…Ještě jsem nikde neviděla, aby byli dva hřebci spolu v ohradě. John a Charly jsou…
Jessi od p. Karly byla vděčným objektem ke zvěčňování…
…předvedla i létajícího psíka…
Všechno jednou končí: Aleš s Drobkem se vydávají v domovu…Šťastnou cestu!!!
Postupně jsme se rozloučili se všemi a v neděli dopoledne odjížděli z ranče postupně poslední z nás…
Víkend pro nás ale ještě nekončil: s Lenkou a Mirkem jsme navštívili cestou domů pár pěkných míst a také členku Klubu sběratelek Máří. Jak známo, Máří se skvěle starala o zachráněnou kobylku FAR THE BEST až do její smrti před dvěma lety. Lenka ji znala mnohem dřív: když byla na škole v Kroměříži (jezdec a chovatel), FAR tam měli ve stáji. Byla prý mezi všemi nesmírně oblíbená. Holky si měly spolu o čem povídat…