Když projíždím kolem Chomoutovského jezera, nedá mi to, abych nezastavila. Ráda sleduji, jak se na něj po dlouhé zimě vrací život…
Na louce mezi hlavní silnicí a jezerem postávalo asi 10 volavek. Zblízka se nedají vyfotit, protože jsou hrozně plaché a blíž jak na kilometr se k nim nedá dostat. Podařilo se mi vyfotit jen jedinou. Vyfotila jsem ji na velkou dálku a díky tomu, že jsem se, v rámci co největšího přiblížení k ní, kryla za stromkem…
Rackové se dají dobře vyfotit a je jich všude plno: na polích, na nebi i tradičně na ostrově Chomoutovského jezera…
Ze stromku, poblíž zavěšené koule se zrním, mě zvědavě pozorovala Sýkorka modřinka…
Při obcházení jezera najednou vyletělo z rákosí přede mnou asi 20 Volavek bílých a několik popelavých. Nádhera! Kdyby aspoň zatoužily chvíli mi kroužit nad hlavou a ne vzít hned roha…
Jedna z nich se vtipně usadila na vrcholek břízy a balancovala. Jak na kilometrovou vzdálenost spatřila, že na ni „zase mířím tím hrozným teleobjektivem“, zmizela v dáli…
O kus dál jsem sledovala námluvy Potápek roháčů, kteří byli sebou tak zaujatí, že si mě dlouho nevšímali…
Na stromech ostrova posedávají Kormoráni malí…
Kočičky jsou v plném květu a drobní ptáčkové štěbetají…
Volavka popelavá
Brzy se budu muset stříkat repelenty, protože je zde vysoký výskyt klíšťat.Už se těším na mláďata potápek, jsou velmi legrační…