Pulčín je menší vesnička v Beskydech nedaleko Francovy Lhoty. 2km za obcí se nachází Pulčínské skály a nedaleko nich se v lesích skrývá ledový poklad…
S přáteli jsme zaparkovali ve vesnici a vyšlápli po červené značce vstříc dobrodružství…
V dálce jsme spatřili Pulčínské skály, ke kterým jsme mířili…
Počasí nám přálo (tedy až na protivný ledový vítr).
Podél zasněžené stezky se tvořily závěje, ze kterých vítr metal sníh…
Z údolí pod Pulčínskými skalami jsme stoupali po stezičce do prudkého kopce na vrchol Hradisko (722 m)…
V nejpřísněji chráněné části skal, kam mohou turisté jen od 15.12.-15.3., v kaňonu zvaném „Ancona“ nebo také „Propadlý hrad“ vznikají během zimních měsíců unikátní ledopády, ke kterým donedávna znali cestu jen místní…
Zbarvení ledopádů způsobuje mikroskopická sněžná řasa, žijící ve sněhu a ledu. Nejmohutnější prý bývají na přelomu února a března, ale také záleží na klimatických podmínkách…
Zastihli jsme ledopády v závěru zimy, kdy nebyly už tolik silné, přesto nám nadělily skvělý zážitek. Přátelé se kochali, já pobíhala a dokumentovala…
Lenka s Mirkem u ledopádů…
A když jsem se vyřádila s foťákem, přišel čas na zmrzku…
Loučíme se s kaňonem Ancona…
…a odcházíme do kaňonu vedlejšího…
Objevili jsme další z ledopádů…
Kaňon je rozložitější a kamenitější…
Tudy cesta nevede? Ale ano, vede. Skalním oknem jsme prolezli ven a pokračovali po červené na Pulčínské skály…
Na skalách jsme si vychutnali krásný slunečný výhled…
Výhled směrem na Pulčín: tamtudy jsme přišli…
Stromy se na skalách drží „zuby-nehty“…Na tomto místě jsem nechápala, kam se ztratila modrá značka, po které máme jít dolů. Obavy se potvrdily: jde se přímo přes skály, kameny, balvany, kořeny, strže…
Sestup byl hodně náročný, jedno uklouznutí a člověk se zastaví až dole. Po kouskách…
Ve spodní části skal se objevilo zábradlí, sem tam schůdek a řetězy. Sláva! Chudera Lenka musela zvládnout sestup s použitím jedné ruky, neboť se jí hojí zlomený prst a má jej v dlaze…
Řetězy
V dolní části skal se nachází zvláštní útvary…
Pamětní tabulka na skále…
Dokonce i Pišta přivítala s nadšením, že už jsme dole. Plácla sebou na sluníčko a relaxovala…
Pulčínské skály
Následoval přechod přes potůček a návrat do vesnice…
V obci Pulčín…
Rozloučili jsme se s Pulčínem a odjeli přes kopec do Francovy Lhoty…
Krátce jsme se zastavili na farmě Hucul Klubu a na oběd na Ranči „U Zvonu“. Ranč jsme si představovali jinak, socialistická budova a vybavení ranči vůbec neodpovídaly. Byli jsme však rádi za teplé jídlo, neboť není lehké najít tu restauraci, kde se vaří. Hermelíny s hranolkama přišly vhod, byť v zakouřeném prostředí. Obsluha však byla příjemná a žaludky jsme uspokojili. Pojídle jsme se vypravili (na mé přání) na cca 3km vzdálený Čubův kopec s rozhlednou…
V lese bylo ještě dost sněhu a kopce nekonečné a prudké, ale zvládli jsme to. Rozhledna Čubův kopec…
Výhled z rozhledny na Slovenskou stranu…
Měsíc jsem fotila přímo z rozhledny. Mrzly mi ruce a lomcoval se mnou vítr, ale něco se zadařilo…
Návrat k autu proběhl velmi rychle. Vzali jsme to nejbližší cestou dolů, podél sjezdovky a přes louky.Francova Lhota při západu…
V autě jsem padla jako podťatá a prospala cestu až do Olomouce. Jsem moc ráda, že jsme navštívili zajímavá místa a těším se na další průzkumy. Večer jsem si slibovala poklidnou neděli doma v teple, ale po dopoledni, kdy jsem cítila snad každý sval na těle, všechno nějak povolilo a nakonec jsme se s rodinkou, Lenkou a Mirkem vydali do Šifrové jeskyně. Pár záběrů bude následovat v dalším minireportíku…
Fotografie z Pulčínských skal:http://acijka.rajce.idnes.cz/Pulcinske_skaly_a_ledopady,_rozhledna_Cubuv_kopec…brezen_2013
