Když mi Lenka s Mirkem zavolali, jestli s nimi vyrazím na Rabštejn, neváhala jsem. Vlastně jsem tam dosud nebyla a podzimní počasí slibovalo pěknou procházku s pejsky. Moje jorkšírka však výšlap sabotovala a nakonec jsem místo klidné procházky měla nervy nadranc…
Auto jsme zanechali na pidiparkovišti na konci obce Bedřichov. Po červené značce jsme stoupali tímto bukovým lesem na Rabštejn, což bylo něco přes 1km…
Restaurace Rabštejn (709m), kterou jsme záhy neprodleně využili…
Stezička ke zřícenině se ztrácí mezi balvany a hromadami spadeného listí…
Využila jsem pěkného zákoutí k focení našich fenek. Nejdřív Tinu…
…potom Píšťalku.Stačila chvilka, když jsem si uvědomila, že Tina u mě není. Volali jsme, běhali, po jorkšírce ani památky. Začala jsem propadat panice, že někam zapadla hluboko mezi kameny a něco se jí stalo, když se ani neozývala. Po cca 10 minutách řvaní a lítání se „dáma“ doplazila zpátky. Ale jak vypadala!!! To se ani popsat nedá!!!Celou palici až nad oči měla zaliskanou od h…a !!! Smrděla na 100 honů a můžu odpřisáhnout, že psí to rozhodně nebylo. Všechno umocnila labužnickým olizováním a mě se houpal žaludek. Co teď…?Stáli jsme kousek od zříceniny, chtěli vylézt na skálu a teď tohle. Měla jsem cukání ji věnovat prvnímu turistovi, na kterého narazíme. V prvé řadě putovala na vodítko a po krátké poradě jsme nejdřív vylezli na skalní vyhlídku Rabštejna…
Část zříceniny…
Vyhlídka se nachází na této skále…
Puklinou ve skále vede prudký žebřík…Tina zůstala za svůj smradlavý prohřešek hezky dole a přišla tak o pěkné výhledy. Pro její bezpečnost jsem ji přivázala ke kořenu stromu a musela na nás počkat. Nedovedla jsem si představit, jak bych s ní v náručí lezla po žebříku bez toho, že by se mi nevypucovala do bundy.
Výhled na restauraci Rabštejn ze skály…
Na vzdálených hřebenech Jeseníků ležel sníh…
Spokojenější část naší výpravy: Lenka, Mirek a Píšťalka…
Borovice, zakořeněná na zbytcích hradních zdí…
Ještěže je restaurace hezky v dosahu. Nejen kvůli jídlu a čajíčku. Prvně putovala Tina pod vodu…
Po očistě jsem ji zabalila do zateplené přenosné tašky. Měla čas oschnout, neboť jsme si objednali gulášovou polévku a čaj. Návrat k autu byl celkem rychlý, stačilo sejít kilometr z kopce. Rabštejn se mi líbil, okolnosti už méně:Nežádoucí „svačinka“ měla na jorkšíří žaludek následky. Zvracení, zánět žaludku, injekce a antibiotika. Dodnes nechápu, jak něco takového mohla sežrat, ještě nikdy nic podobného neudělala. Předvědčila mě, že dokáže využít sebemenší chvilky k tomu, aby se naládovala čímkoliv a poučila, že při focení čehokoliv musí okamžitě na vodítko…
Další fotografie jsem, jako vždy, uložila na rajče:http://acijka.rajce.idnes.cz/Zricenina_hradu_Rabstejn…11.11.2011