Tento výlet jsme naplánovali s Lenkou a Mirkem v nádherný (a také poslední) slunečný podzimní víkend. Přestože se jednalo o náročnější trasu, vzali jsme sebou s mužíčkem i našeho 6-ti letého Davču a jorkšírku…
Po příjezdu do obce Biely potok jsme zaparkovali u hotelu „Diery“ a po modré značce vyrazili kaňonem…
Podzimní krajina Malé Fatry…to je prostě NÁDHERA!
Šlapali jsme stále proti proudu Hlbokého potoka…
Místní „atrakce“ nás pobavila a připomněla nejednu pohádku…
Tinka využila studánky…
Blížíme se k Dolným dieram…Pěšina vede z velké části korytem potoka, po můstcích, žebřících, podél vodopádů, kaskád, tůněk a přes mělčiny…naštěstí velmi zábavné pro našeho synka, takže svižně stoupáme.
V jednom místě se skály skoro dotýkají a průchod po železné lávce je velmi těsný…
Po příchodu k rozcestníku Ostrvné (640m) jsme chvíli zvažovali, jestli pokračovat Dolnými dierami nebo odbočit vlevo do Nových dier. Nakonec jsme se rozhodli odbočit s vidinou většího klidu, ale lidé proudili i tudy. Dnes se zkrátka davům nevyhneme…
Odbočka na Nové diery, dál jsme pokračovali po žluté značce…
Nové diery byly zprovozněny turistům jako poslední, proto nesou tento název. I na lávkách a můstcích zatím není znát větší opotřebení a nestačily ani rezivět…
Nejuzší místo v Novych dierach s vodopádem…
Tady jsme museli jít do podřepu…
Po zdolání skal za pomocí žebříků se stezka stáčí a prudce stoupá na protější svah…
Při cestě je jedna vyhlídka do údolí (zde jsme již za ní)…
Žlutá značka nás napojila na modrou v místě zvaném „Podžiar“, nedaleko koliby, která je otevřená pouze v létě. Na louce u potoka odpočívaly skupiny turistů.
Místečko jsme si našli i my…
Slunce pálilo jako v létě, posilněni svačinami, těžko se nám zvedalo…
Čekal na nás další výstup…
K Horným dieram jsme dorazili po modré značce za chvilku…
Potok tvoří úžasné scenérie, ať už jde o kaskády, vodopády či tůňky. Měla jsem sebou stativ a byla bych se vyřádila dosyta, bohužel můj záměr sabotoval nedostatek času (s dítkem a pejsky jsme postupovali pomaleji a brzy se stmívalo) a hlavně a neodpustitelně davy lidí, funící mi na záda při sebemenším zpomalení. Když si nastavíte ideální kompozici a hned za vámi stojí řada znechucených lidí, to vás jistě brzy otráví. Musela jsem focení omezit na sem tam výcvaky. Grrrrrrrrrr….
Stezka byla úzká, kamenitá a kluzká, v některých úsecích není jak se vyhnout s protijdoucími, takže vzrůšo. Místy se pěšina ztrácela pod hromadami spadeného listí a člověk si uvědomil, že stojí ve vodě, až botky začaly nasakovat…
Při šplhání a drápání se přes skály, kluzké kameny a brodění musí člověk být opatrný. Nebýt lávek a žebříků, diery by zůstaly zcela nepřístupné…
V tomto místě v Horných dierach mi vážně zatrnulo. Pokračovat dál se dá jedině po zdolání mazlavé skály za pomocí volně visícího řetězu a železných madel zatesaných ve skále. Na fotce to nevypadá až tak děsivě, když si ale domyslíte hluboký kaňon vlevo, možná vám také začne „cvakat“. Samotná kluzká pěšina vede po okraji skály. Manžel jistil synka, já jsem měla naši jorkšírku Tinu v tašce na rameni, foťák putoval hezky rychle do batohu….
Některé lávky už volají po opravě. Při takovém náporu turistů se ani nedivím (a to jsem na záběry čekala, než odejdou největší davy). T(h)omův syndrom u mě propukl na plné obrátky…
Další fajn úsek: držet se musíte vlevo, umazání se nevyhnete. Ta krása však stojí za to!
Divočina…každý si musí najít cestu.
Prudké stoupání nás přivedlo do zlatého lesa…
U rozcestníku „Pod Pálenicou“ jsme měli na výběr, zda pokračovat dál po modré dierami nebo po zelené vystoupat lesem…
Rozhodli jsme se pro další výstup po žebřících, proto jsme u rozcestníku „Pod Tesnou Rizňou“ zabočili vpravo do kaňonu…
…a šplhali jsme dál, což naštěstí velmi bavilo našeho Davču, kterého tatínek jistil.
Z kaňonu jsme vystoupali po louce k této skále nedaleko rozcestníku „Pod Tanečnicou“ a udělali si přestávku s vyhříváním na sluníčku…
…a výhledem na Malý Rozsutec. S Mirkem jsme zápasili s myšlenkou vyběhnout na něj, ale když jsme propočítali čas, už teď nám vycházelo, že zřejmě zatmíme. Ale jednou se na něj určitě vyškrábu!
Nabírání sil k sestupu dolů…
Nemohli jsme si nechat ujít výhledy na Západní Tatry ze sedla Medzirozsutce…
Malý Rozsutec ze sedla Medzirozsutce. Je skoro neuvěřitelné, že se na něj dá vylézt bez lana, ale opravdu dá…
Vrátili jsme se „Pod Tanečnicu“ a sestupovali po zelené značce až k rozcestníku „Vrch Podžiar“ na louce nad kolibou…(na fotografii je louka seshora)
Poslední fotka je z kochání se zapadajícím sluncem, osvětlujícím barevné kopce…
Dlouho jsme se nezdrželi. Světla rychle ubývalo a nás čekal sestup Dolnými dierami. Foťák putoval do batohu a přidali jsme do kroku. Lávky a žebříky v Dolných dierach jsme zvládli za šera s měsícem a hvězdami nad hlavou. Šlo se nám dobře: nikde ani turista. Lenka nasadila Píšťalce svítící obojek a ta nás bezpečně vyvedla z kaňonu.
Všechny fotografie naleznete pod tímto odkazem:http://acijka.rajce.idnes.cz/SR_Mala_Fatra_Janosikovy_diery,_Medzirozsutce…21.10.2012