Rozhledna Borůvková hora mi, po minulém nezdaru, nedala spát, proto jsem při nejbližší příležitosti volného dne vyrazila s rodinkou na výlet směr Javorník v Rychlebských horách…
Poučeni z IC v Javorníku jsme projeli obcí Travná a vyjeli až na Polskou hranici, kde jsme zaparkovali na menším parkovišti v Ladeckém sedle. Na fotografii je vidět, jak ten den foukal silný vítr…
Výhled od parkoviště na polskou stranu…
V trávě se daly spatřit bedle…
Od parkoviště jsme se vydali travnatou stezkou k lesu a lesem stále vzhůru. Byli jsme na polské straně, proto vám ani nepovím, po které značce jsme šli, už si to nepamatuji. Ale po cca 3km jsme se napojili na naši českou modrou značku…
V lese bylo rozhodně líp než na loukách, tolik tu nefoukalo. Když jsme brzy ráno vyjížděli z domu, svítilo slunce a nic nenasvědčovalo tomu, že by se počasí tak moc pokazilo. Tentokrát však předpověď vyšla do puntíku…
Podzimní bukové listí…
Sem tam jsme narazili v lese na průsek s možností výhledu. Jestli na českou nebo polskou stranu-to vážně netuším. Rychnovský výběžek umí hodně zmást…
Lesem je to k rozhledně Borůvková hora cca 4 km…
Motivovali jsme synka k výstupu přestávkami s focením na hraničních kamenech…
Některé úseky byly dost rozbahněné, proto jsme využívali (abychom předešli bahenní koupeli dítěte i psa) tu polskou, tam českou stezku, vedou téměř vedle sebe…
Rozhledna Borůvková hora (899 m)
Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 24 metrů jsme vystoupali po 155 schodech…
Praděd v dáli…
Počasí se ještě víc zhoršilo. Opar, zataženo, uragán a opar. Už si nepamatuji, kdy naposledy mi byla taková zima, že mi ztuhl prst na spoušti. Divím se, že se z fotek dá něco vybrat, neboť jsem se klepala jako ratlík a vichr mnou cloumal ze strany na stranu. Na kost zmrzlá jsem pořídila pár záběrů a upalovala dolů…
Velká škoda, že se slunce ukázalo asi na 5 minut, až když jsme sestoupili dolů. Barevná nádhera podzimních kopců by vynikla víc…
Rozhledna Borůvková hora ze severní strany…
Bufet u rozhledny byl ten den zavřený…
Cedule na bufetu…
Cesta dolů byla ve znamení sílícího větru a v pofňukávání synka, že ho bolí nohy a že už nemůže. Nezbylo mi, než vyhlásit „šiškovou“ válku, přestože jsem věděla předem, že prohrávám. Trefuje se naprosto přesně a nejlíp do hlavy. Cca 3 km mě honil po lese, najednou zapomněl, že už vlastně nemůže a lítal jako raketa. Mužíček se vystřídat nechtěl. Nemohla jsem se dočkat louky: tam žádné šišky nebudou. 
Kostel v obci Travná…
Vápenka Javorník leží přímo u cesty mezi Travnou a Javorníkem…
Zastavili jsme jen na chvilkový průzkum a pokračovali dál…
Kostel na náměstí v Javorníku a zámek Jánský vrch nad městem…
Výhled na město od zámku…
Prohlídku jsem nestihla o pár minut. Rozhodli jsme se naobědvat v pěkné restauraci „Pod Zámkem“ (příjemné prostředí, chutná jídla) a protože se zdálo, že se vítr zklidnil, vypravili jsme se po červeném turist. značce na Četrovy kazatelny a zříceninu hradu Rychleby…
Stezka vede z náměstí přes zámecký park a potom se stáčí kaštanovou alejí do kopců smíšeného lesa…
Davča zrovna potřeboval kaštany do školy, rozhodli jsme se, že nějaké na zpáteční cestě nasbíráme…
Krajinka u Javorníka
Prvním zajímavým místem na červené stezce byl kostelík Svatý Antonín (2 km od náměstí v Javorníku)…
Po dalším kilometru jsme přišli k rozcestníku „Čertovy kazatelny“. Za jiného počasí by se jednalo o krásnou a nenáročnou procházku. Vichr ale udeřil v plné své síle. V lese mezi kostelíkem a kazatelnou jsme vážně uvažovali o návratu. Vysokými buky lomcoval vítr, ohýbaly se, mlátily o sebe a nepříjemně vrzaly. K optimismu nepřispěla ani výstražná cedule „Pozor padající stromy“. Zahlédli jsme před sebou skupinku turistů s menším chlapečkem, než je náš a trochu nám to dodalo kuráže v pokračování. Navíc si člověk říká: už je to jen kousek, když jsme sem jeli takovou dálku apod. Přiznávám, že mi ale moc dobře nebylo…
Čertova kazatelna
Vyhlídka na skále nad Račím údolím. Vichr byl tak silný, že nebýt zábradlí, letěla jsem dolů jako rogalo. Proto nemám ani žádný záběr údolí od zábradlí, zkrátka se to vůbec nedalo. Radši jsme honem upalovali zpátky na asfaltku. Následovalo rozhodování, jestli pokračovat 1 km na zříceninu Rychleby nebo utéct zpátky do Javorníka. Navrhla jsem, aby šli kluci zpátky, že jsem rychlým tempem za chvilku na hradě a jdu hned za nimi. Manžel nesouhlasil, radši prý jdou se mnou…
Zřícenina hradu Rychleby…
Potkali jsme pár dalších bláznů, kteří si vyšlápli v takovém počasí. Vzali jsme to hopem, klátící se stromy v lese vypadaly opravdu hrozivě. Nikdy se v lese nebojím ani sama, ale tentokrát to bylo drsné…Z hradu Rychleby toho moc nezůstalo, jak vidíte na obrázcích. Díky tomu jsme jej měli rychle prohlédnutý a vydali se bleskurychle na zpáteční cestu. Těšili jsme se z lesa ven, ale na rovině mezi kopci a Javorníkem jsme si ještě hezky užili v kaštanové aleji. Poryvy větru nás zasypávaly salvou kaštanů, po hlavách, po zádech, kde se dalo, sem tam žuchla větev. Přitom jsme stačili ještě i sbírat kaštany do školy.
K autu jsme dorazili za tmy, průchod parkem byl také dost zajímavý, světla tam nevedou. Osvětlený zámek jsem vyfotila narychlo s foťákem opřeným o zábradlí (stativ jsem neměla), je to znát, ale k dokumentačním účelům to stačí….
Můžu říct, že takovou túru jsem ještě nezažila a doufám už nezažiju. Světe, div se, přežili jsme ve zdraví a jediného škrábance!!! Davča a já jsme v autě odpadli, jakmile jsme se rozjeli a prospali jsme cestu domů…
Více fotografií z výletu je na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/Javornik,_Boruvkova_hory,_Certovy_kazatelny,_Zricenina_Rychleby…5.10.2012
