Radnice na náměstí v Kašperských Horách…
Při návratu ze Šumavy domů jsme stačili navštívit několik zajímavých míst. První zastávka se konala ve městě Kašperské Hory. Na náměstí nebylo kde zaparkovat a když jsme zastavili u jedné bytovky, vyběhla z ní bábinka a začala lamentovat na celé kolo. Když jsme ji uklidnili, že si pouze udělám pár obrázků a zaběhnu do IC, utichla, ale hlídkovala dál.
Pěkná upoutávka na jízdárnu před jedním obchůdkem…
Kostel na náměstí v Kašperských Horách…
Naše cesta domů vedla kolem Boubínského pralesa, proto nám bylo líto se k němu nepodívat. Kdybychom věděli okolnosti, pokračovali bychom dál bez zastavení (na snímku IC Idina pila)…
Než jsme došli od parkoviště k pralesu, našlapali jsme 3 km do kopce. Jindy by mi to nevadilo, jsem zvyklá chodit, ale domů bylo daleko, v plánu Lipno, děti měly výšlapů už plné zuby a tímto jsme se dost zdrželi. Rozhlednu jsem musela pustit z hlavy, šli bychom 8 km!!!
Boubínské jezírko…U jezírka začíná naučná stezka Boubínský prales. Hned vlevo jsme viděli plot a za ním chrabaští. Nevím proč, ale žila jsem v mylné představě, že se dá dovnitř vstoupit a chodí se po dřevěných lávkách. Nebyla jsem správně informovaná, v IC jsme se nevyptávali, což byla chyba. Všude na obrázcích je dominantou pralesa široký kmen s velikými kořeny, tzv. “král”. Byla jsem přesvědčená, že jej uvidíme. Omyl !!!
Netušili jsme, na kterou stranu jít, stezka vedla oběma směry. Vykročili jsme tedy vlevo a drželi se značky, která vedla přímo podél plotu !!! Stezka byla rozbahněná, na několika místech byly spadené veliké stromy přímo přes plot! Něco nám tady nehrálo…
Plot se táhl dál a dál, stále do prudkého kopce, po dominantě pralesa ani památka. Tento snímek jsem fotila přes plot…
A takhle vlastně vypadá Boubínský prales: chrabaští, popadané stromy, vše za plotem…musím přiznat, že jsem byla hooodně zklamaná a nepřišlo mi to vůbec zajímavé.
Tesařík…Vletěl nám do auta, když jsme nasedali na parkovišti. Pokud je jich poblíž víc, bude mít prales problém…
Díky vstřícnému pánovi z IC Idina pila jsme se dozvěděli o vyhlášené restauraci “U Grobiána” v Lenoře…
Za pár korun jsme zápasili s obřími porcemi jídla a šišky s mákem jsme si nechali přibalit na cestu (na Lipně jistě vyhládne).
Vedle restaurace se nachází IC a díky tomu jsem se dozvěděla o zdejších raritách: o peci na chleba v Lenoře a krytém dřevěném mostě u Lenory…
Pec se nachází na dohled od restaurace. Ukázky pečení chleba se konají jednou za měsíc a musí to být vskutku zajímavá podívaná.
Krytý dřevěný most “Rechle” sloužil k regulaci naplaveného dříví z boubínských lesů…
Den pokročil, mířili jsme k Lipnu. Z kopců byl na obří vodní plochu pěkný výhled (foceno za jízdy z auta)…
Krátce jsme stavěli ve městě Horní Planá, abychom se informovali, kde přesně se nachází cca 14 dní otevřená atrakce “Stezka korunami stromů“. Nebyli jsme sami: lidé ve frontě před námi chtěli vědět totéž, takže jsme byli chytřejší, než jsme se dostali na řadu…
Přestože vím, že je Lipno největší vodní nádrží ČR, jeho obrovitost mi vzala dech…
Když jsme přijeli po krátkém bloudění do Active Parku v Lipně nad Vltavou, dlouho jsme se nerozmýšleli, nasedli na lanovku a nechali se vyvézt k atrakci. Mít více času, raději vyjdeme pěšky, byl to jen kilometr. U okénka nám ale říkali, že máme nejvyšší čas k návštěvě, protože na stezku pouštějí poslední návštěvníky hodinu před zavíračkou, aby ji stačili projít. Měli jsme 20 minut, pak by nás nepustili. Lístek byl výhodný, dal se pořídit rovnou se vstupem na stezku…
V areálu se nachází Bobová dráha, kterou později naše polovičky a děti využili…
Na lanovku ke “Stezce korunami stromů” nikdy nezapomenu! Tento den jaksi nebyl pro mě “ten pravý ořechový”. Vezla nás slimáčím tempem, až jsem zapochybovala, že se nahoru dokodrcáme včas. A aby toho nebylo málo, 5x ji zastavili, čímž způsobili brutální rozhoupání sedaček. Pro mě totální katastrofa: udělalo se mi zle a držela jsem se jen tak tak, abych nepokřtila cyklisty, sjíždějící svah pod námi. Synkovy řeči typu: “Mami, nezvracej před lidma!” mi k optimismu nepřidal…
Radši bych se řítila na kole dolů než se houpat metr tam a metr zpátky několik metrů nad zemí…
Když se přiblížila výstupní stanice, málem bych se rozbrečela úlevou, nebýt zlosti na ty dva, co to zastavovali. Láteření mi nepomohlo, prý “Co lezete na lanovku, když je Vám na ní špatně”. Hm…za tuto dovolenou jsem jela celkem 3x lanovkou a špatně mi bylo až tady. Nevím, ale nikde jinde se při zastavování sedačky nerozmitávaly jako na pouti.
Všechno kolem jsem vnímala jen taktak, bylo mi zle…
…přesto jsem něco vyfotila. Kousek od lanovky se nachází občerstvení, Wc a vstup na stezku…
Velikost rozhledny s největším suchým tobogánem v ČR (52 m) nás ohromila: měří 40 metrů…
Lístky jsme měli koupené, bylo mi pořád špatně, naši minijorkšírku jsem měla v přenosné tašce na rameni (vykukovala jí pouze hlava), chlap u vchodu nic neříkal, tak jsem nějaký zákaz psů neřešila. A žádných kotců pod mostem jsem si nevšimla. Vy snad jo?
Naše rodinky na stezce, která měří 675 metrů, je bezbariérová a končí 40-ti metrovou vyhlídkovou věží…
Lávka z masivního dřeva, podepřená 75 sloupy, se postupně zvedá a má 11 adrenalinových zastávek, které jsou podél stezky vytvořeny…
V půli stezky se ke mě přiřítil chlap od vstupu a jeho ruka mi dopadla na rameno: “Okamžitě ven se psem, Vy jste mi ho sem propašovala za zády, my tady máme kamery…”Kdyby mi nebylo tak zle, asi bych se rozesmála. Naše miniaturní jorkšírka, vážící 1,8 kg, uzavřená v tašce, vážně ohrozila existenci stezky!!! 
Adrenalinové odbočky podél stezky…
Věž má několik pater a bez problémů na ni vyjedou i vozíčkáři…
Na vrcholu vyhlídkové věže ve výšce 40 metrů…
Pohled z věže na Lipno a část stezky…
Únikové schodiště a tobogán…
Do tobogánu vás posadí do filcové podložky a pustí dolů. Je to prý fukot, mužíček a Gabrhelovic kluci jízdu vyzkoušeli (50,-)…
Tobogán zezdola: sem přistanete do koryta…
Zpátky dolů do areálu jsme sešli. Chlapi s klukama zamířili na bobovou dráhu, my s Blančou jsme se daly zmrzlinu a sledovaly, jak naše “děti” řádí…
Z původního plánu (přespat na Lipně a jet domů další den) sešlo, peníze docházely a vzhledem k místním cenám jsme raději zvolili noční cestování domů. Ve 20 hodin jsme nasedali do auta a odjížděli. Na fotce je Frymburk, který jsme míjeli už při západu slunce…
Poslední fotka (za jízdy) je západ slunce poblíž Lipna. Potom na řadu přišly šišky s mákem a ibalgin. Následoval směr Český Krumlov, dále Jindřichův Hradec (tady jsme se rozdělili s Gabrhelovými) a přes Třebíč na dálnici, po které jsme jeli až do Olomouce. Kolem 2 ráno jsme parkovali v naší garáži…
Všechny fotografie naleznete na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Kasperske_Hory,Boubinsky_prales,Lenora,_Lipno,_Stezka_v_korunach_stromu…4.8.2012