Srpnový měsíc byl na výlety bohatý. Tentokrát šlo o výšlap s Lenkou, Mirkem a našimi pejsky. V plánu byly Nýznerovské vodopády a rozhledna Borůvková hora. Dopadlo to trochu jinak, jak se můžete dočíst v následujícím reportíku…
Naše trasa je zakreslena béžovou barvou…
Vodník u Stříbrného potoka na začátku cesty nad parkovištěm…Odtud jsme k vodopádům pohodlně došli 500m mírným stoupáním po asfaltce…
Těžko říct, jak nazvat první z vodopádů, ke kterému jsme sestoupili z cesty. Informace se různí jak na internetu, tak na rozcestníku. Zda Nýznerovský nebo Stříbrného potoka. Někde se dokonce uvádí, že jde o totéž…
Každopádně se nám vodopád líbil, ať už se jmenuje, jak chce…
Starý kamenný most s dřevěným hrázděním nad Bučínským potokem…
Rozcestník…
Dřevěný turist.srub s mapou nad vodopády…
Tento vodopád byl dle rozcestníku označen jako „Vodopád Stříbrného potoka“…
Z asfaltové cesty se k němu dá pohodlně sejít po tomto schodišti…
Vodopád Stříbrného potoka…
A pak jsme pokračovali dál po modré značce s cílem dojít na Borůvkovou horu. Nějak se mi to nezdálo, do mapy jsem se dívala někdy dřív a měla jsem zato, že se musí jít z Travné. Mirek měl starší mapu, ve které jsme našli Borůvkový vrch, ležel pár kiláků naším směrem. Nechtělo se mu vracet a přejíždět, tak se slovy: „Nějak tam musíme dojít“ nahodil směr a pokračovali jsme. Když to neklapne, aspoň se projdeme…
V lese jsme se pásli na ostružinách a narazili jsme i na tuto jedovatku: Rulík zlomocný…Ale kvete hezky, co?
Cesta vedla do prudkého kopce, sem tam jsme udělali přestávku na vydýchání, kterou jsem využila k pár záběrům své fenky…
Stezka prudkým kopcem přešla ve štěrkovou cestu po vrstevnici a po pár metrech jsme po ní přišli k prameni „Peklo“…
Sedlo Peklo…Pokračovali jsme vpravo po žluté značce přímo po státní hranici…
Holky mi zapózovaly na hraničním kameni…
Chvílemi jsme volili stezku po polské straně…
Vřesová panenka
Po chvíli stezku obklopil borůvkový ráj, který nebral konce. Naše tempo se značně zpomalilo: nemohly jsme se s Lenčou od sladkých plodů odtrhnout. Mirek si krátil čekání na nás odpočinkem na kameni…
Pasení…
Nakonec ochutnal a…byl ztracen!
Vzájemně jsme se povzbuzovali k dalšímu pochodu a stejně každou chvíli někdo z nás propadl borůvkovému mlsání…A rozhledna v nedohlednu.
Zdolali jsme Břidličný a blížili se ke Špičáku. Předpokládali jsme, že se rozhledna Borůvková hora nachází logicky na Borůvkovém vrchu. Když jsme došli pod Borůvkový vrch a nikde ani zmínka o rozhledně, mé podezření, že je něco špatně, zesílilo. Naštěstí se proti nám vynořili 3 turisté s novou mapou. Když jsem se pána zeptala, jestli jdeme dobře na Borůvkovou horu, řekl mi, že jdou odtamtud, ale vyšli už včera ráno!
Po krátkém odpočinku jsme se vypravili na zpáteční cestu. No co, aspoň jsme se prošli a nacpali břicha kily borůvek. Taky dobrý…
Tajemná chalupa uprostřed lesů poblíž hranice…
Pro zpestření zpáteční cesty jsme s Mirkem vylezli na vrchol Špičák (957 m)…
Výhled na polskou stranu…
Obětovala jsem láhev na pití a nasbírala do ní borůvky. Skoro jsme v lese zatměli, jak jsme se od nich nemohli odtrhnout. Nevím, co to v těch borůvkách bylo: čím víc se jimi člověk cpal, tím větší měl na ně chuť. A nebo nám možná podvědomě došlo, že to jsou poslední letošní borůvky. Doma jsem z nich připravila tvarohové borůvkové knedlíky…
Ostatní fotečky naleznete pod tímto odkazem:http://acijka.rajce.idnes.cz/Nyznerovske_vodopady,_vodopady_Stribrneho_potoka,_pramen_Peklo,_Bridlicny,_Spicak…26.8.2012