V plánu tohoto dne bylo Prášilsko: konkrétně Prášily, Prášilské jezero a rozhledna Poledník. Nějakým zázrakem se mi podařilo vypakovat z chalupy obě naše rodiny v půl 10 ! Poučeni z předešlého výšlapu o poznatek, že kromě obcí nikde nic k jídlu neseženeme, nabalili jsme si pořádné svačiny a vyrazili autem do Prášil.
Po příjezdu do Prášil, které leží 20 km jihovýchodně od Železné Rudy, jsme zaparkovali u cukrárny Pampelišky…
První kroky vedly do IC a už jsem tím nakazila i kluky. Lukášek uvažuje o pořízení Turistického deníku a Davča s Fildou sbírají mince z navštívených míst…
Přímo u IC se nachází „Botanická zahrada- Prášilský ráj“. Vstup je volný a zahrada se neustále rozrůstá…
Není nijak veliká, ale je tam hezky…
Dokonce tu najdete výběh se třemi bizony. Na snímku je býk a kousek opodál odpočívala matka s mládětem…
Prášily jsou malebnou obcí s pěknými chalupami, na mnohých jsme obdivovali malby hor…
Pomník malíře a spisovatele Josefa Váchala…
Za obcí se červená turistická značka stočila vpravo a začali jsme stoupat po štěrkové cestě. Pro začátek nás čekaly 4km k jezeru…
Zanedlouho jsme přešli na luční stezky a kochali se krajinou…
Na tomto místě každý z nás přiložil svůj kámen. Děti několikrát…
Volně se pasoucí stádo krav, mezi nímž jsme museli projít, mě tolik nepřekvapilo, s vyjímkou statného býka, který si nás naštěstí nevšímal…
Pohled vzad…
Za loukou jsme vešli do lesa a batolili se jako kačeny za sebou po bahnité cestě…
Brzy jsme narazili na lesní techniku, která se postarala o zdevastovanou stezku…
V Informačním centru nám říkali, že je okolí Prášilského jezera zničeno kůrovcem a v části se těží…
Místy se nacházely holé svahy s lapáky na kůrovce…
Chvíli jsme šli po holém kopci, sem tam strom…
Adrenalinová stezka tahle červená…
Kamenitý úsek mi připomněl výšlap k Čertovu jezeru, naštěstí nebyl dlouhý…
Stezka po červené byla vážně rozmanitá…
Poblíž Prášilského jezera…
Prášilské jezero (1080m)…toto ledovcové jezero se nachází na východním výběžku hory Poledník v 1.zóně NP Šumava…
Jezero obývá množství kachen, které jsou velmi zvědavé…
Kachny na Prášilském jezeře…Káčata si bedlivě hlídají své teritorium, jakmile se přiblíží třeba i dospělý jedinec, neváhají po něm vyjet zobáky a prohnat po hladině…
Jedna zvědavka
Na hrázi jezera je kamenný pomník studenta O. Kareise, který zde v roce 1927 tragicky utonul.
Posezení u jezera…
Po nezbytných fotozáběrech jsme poseděli, posvačili…
…a pokračovali k rozcestníku „Liščí díry“…
Křemenáče…úlovky někoho z turistů, čekající na kameni, až si prohlédne jezero a vrátí se zpátky…
Spolu, cestou necestou…
Od rozcestníku „Liščí díry“ jsme zahnuli doprava na štěrkovou cestu a šlapali stále do kopce cca 6 km na Poledník. Kdo sem půjdete, dbejte zvýšené opatrnosti: cyklisté jezdí dolů jako šílenci, ať vás někdo nevezme sebou…
Housenka, kterou Davča našel cestou na Poledník. Byla chlupatá a kdybych tušila, že se ji bude snažit narovnat, donutila bych ho okamžitě ji položit zpátky do trávy. Následoval křik a pláč. Housenka ho obdarovala desítkami jemných chlupů jako jehliček, zapíchaných v bříškách prstů i v dlaních. Pinzetu sebou na túry nenosím, museli jsme si vystačit s vlhčeným ubrouskem. Chloupky se zalámaly, místa zrudla a mírně natekla. Celou cestu k rozhledně kňoural, jak ho to štípe. Do týdne od tohoto setkání se mu sloupala kůže na prstech a dlaních…Ponaučení: BACHA na chlupaté HOUSENKY !!!
Čím víc jsme se blížili nahoru, tím víc se zatahovalo a foukal vítr, naštěstí nepršelo. Mrtvý les nás zcela obklopil…
Mrtvý les na Polední hoře je dílem kůrovců…
Poledník je nejvýše položená stavba na Šumavě (1 315 m). Samotná věž je 37 metrů vysoká, na její vrchol vede 227 schodů a tři půlkruhová vyhlídková patra slouží jako galerie. U věže je nachází srub s prodejním kioskem.
Poledník je původně radarová věž, přestavěná na rozhlednu…
Výhled z nejvyšší vyhlídkové plošiny na rozhledně: cesta, po které jsme přišli. Jak je vidět, kůrovci tady nelenili…
Rozhledna nabízí výhledy jak na českou, tak na německou stranu…
V bufetu pod rozhlednou mají pár věcí k snědku s pravou vysokohorskou přirážkou. Jen žufánek česnečky (byla to voda s trochou vajíčka) a krajíček chleba nás vyšel na 35,- Protože nám při výstupu pořádně vyhládlo a nikde poblíž nic jiného nebylo, vylízali jsme ji do poslední kapky…
Návrat do Prášil probíhal asi takto: Hurá, jde se z kopce. Davi, necourej se a pojď. Jééé, borůvková pauza!Šli jsme zpátky po červené značce, u rozcestí jsme neodbočili z jezeru, ale pokračovali rovně po zelené a následně po žluté značce až do Prášil…
Je libo odpočinek? Pak v našem křesílku…
Podél cesty do Prášil nás trochu děsily tyto varovné tabule…
Když jsme procházeli (nebo spíš pletli nohama po 20-ti ušlých kilácích) kolem chaty Informační a Strážní služby, z protilehlého parkoviště u tabule Gruberg vyjíždělo plně naložené osobní auto. Sotva na silnici zrychlilo, otevřela se zadní dvířka a na silnici dopadly 2 kufry. Chvíli jsme nevěřícně zírali, neboť auto v klidu pokračovalo v jízdě. Naši mužíčci pak odtáhli kufry ke krajnici, aby na ně projíždějící auta nenajela a rozvažovali jsme, co dál. Chalupa prázdná, nikde nikdo (focena s odstupem 2 dní) a tahat se s těžkými kufry až do vesnice do IC se nám nechtělo. Naštěstí se nabídl nějaký pán, který také situaci sledoval, že kufry do Prášil odveze…
Ani mě nepřekvapilo, když u té samé cesty s odstupem 2 dní „stopovala“ kráva…Tento úsek je asi zakletý nebo co…
Kráva však byla odhalena a „pošumavsku“ zahnána na pastviny…
Výlet nám vyšel dokonale, ale únava byla znát, všichni jsme se těšili do bazénu.Veškeré fotografie z Prášil a okolí naleznete zde:http://acijka.rajce.idnes.cz/Dovolena_Sumava_Prasily,_Prasilske_jezero_a_Polednik…31.7.2012