Když jsme 28.7. dorazli po ujetí 380 km na pronajatou chalupu, byl už skoro večer a pršelo. Měli jsme trochu problém ji najít, protože byla skvěle ukrytá a navigace oblast Brčálník nezobrazovala. Majitelka, příjemná paní, nás navigovala po telefonu a čekala na nás u příjezdové cesty. Po prohlídce a vysvětlení, co, kde a jak, nám předala klíče a s popřáním pěkné dovolené odjížděla domů do Nýrska…
Chalupa Brčálník 22…líp jsme si ani nemohli vybrat.
Útulný obývací pokoj s krbem a jídelním koutem, plně (a to opravdu PLNĚ) vybavená kuchyňka, 3 pokojíky, malá koupelnička a wc. Nejdůležitější bylo, že oproti loňské chatě v Jetřichovicích bylo tady krásně čisto a vše na svém místě…
Chalupa stojí na kopci u lesa. Příjezdová cesta je hodně prudká: naši mužíčci po ní vyjeli první den na jedničku rychlost k chalupě, abychom vyložili věci a poté jsme parkovali na travnatém plácku 100 m pod ní. Nahoru jsme vyjeli zase až při nakládání věcí. To nám ale vůbec nevadilo, po celodenních výšlapech těch pár kroků navíc nikoho z nás nezabilo…
Největším lákadlem pro naše kluky byl bazén. Protože jsme vyráželi na výšlapy kolem 9:30 (dřív se mi naši sestavu nepodařilo vypakovat z chalupy 
Pozemek chalupy byl pěkně udržován a upravován…
Každý večer jsme využili posezení s grilem vnitřním i venkovním. Používali jsme venkovní ohniště s mramorovou deskou. Vpravo dole je snímek příjezdové cesty s výhledem do údolí. 3km odtud vzdušnou čarou leží v horách jeden z našich cílů: Čertovo jezero…
Úplně super byl fakt, že ačkoliv u nás na Moravě nebyla v lese po houbách ani památka, nám přímo za chalupou rostla spousta takovýchto krasavců…
Hned první ráno jsme se v Davčou vydali do lesa, protože ostatní chrněli a nevzbudila by je ani atomovka. Ono nebylo čemu se divit: strávili jsme cestováním z Moravy na Šumavu s menšími přestávkami celý den. Pár metrů za chalupou jsme už měli houbařské žně…
Hoši mi potom pomohli s krájením. Náš tatínek lamentoval, co s tím budeme dělat a zakazoval nám houby sbírat (jak jsme se museli-my, vášniví houbaři-krotit!). 3x jsme měli smaženici a dál jsme chodili do lesa hříbky pouze fotografovat, protože cesta domů byla daleká a mohly by se nám v tom horku zkazit. Ono by ani nebylo kdy je zpracovávat, když jsme se vraceli z túřiček až večer…
Náš první výlet jsme podnikli do 7 km vzdáleného města Železná Ruda. Vlastně jsme tudy později projížděli pokaždé, ono to ani jinak nešlo. Také jsme sem jezdili nakupovat do místního řetězce COOP (pravda, za horské ceny). První den jsme si město pěkně v klidu prohlédli. Stejně se nedalo jít do hor, protože dopoledne propršelo.
Naše parta v Železné Rudě (jsem za foťákem
Kostel P.Marie Pomocné z hvězdy v Železné Rudě…barokní stavba s půdorysem šesticípé hvězdy.
Vnitřek kostela…
Vždycky, když na ně narazíme, se mi chce říct: Ti ťamani jsou fakt všude! Výjimkou není ani Železná Ruda, stánky lemují hlavní cestu i boční ulice. Před jedním z nich parkovala limuzína, něco pro naše kluky…
Hraniční nádraží v Železné Rudě…
Odjeli jsme do Alžbětína, obce, navazující na Železnou Rudu. Najít Hraniční nádraží s nádražní budovou, která je ve svém středu rozdělena státní hranicí, byl docela kumšt. V Alžbětíně totiž nemají absolutně žádná značení! S paní v IC, které se nachází v nádražní budově (pozor, IC je značeno pouze modrým „i“, takže mě to opět zmátlo), jsme se shodly, že by nějaké rozumné značení bylo vhodné, prý ho obec přislíbila až po opravách nádraží.
Stačil jeden krok..a byli jsme v Německu. V dálce se vypíná hora Velký javor…
Nedaleko nádraží se na německé straně nachází Bavorské muzeum lokálních drah…
Rozdíl byl znát jen pár kroků za hranicí: typická německá architektura s rozkvetlými balkony…
Po návratu na chalupu a rychloobědě jsme se vypravili na průzkum oblasti Brčálník. Cca 500m pod naší chalupou jsme objevili Penzion „Pohádka“ s výběhy ovcí a koziček, které děti můžou krmit a vstoupit do výběhu.
Hned pod penzionem leží „Pohádková země Brčálník“ s oplocenou zahradou se strašidýlky…
…která vypadají takto. Bylo už zavřeno a tak jsme se alespoň vypravili na „Pohádkovou stezku“ se 12-ti zastaveními. Brána do pohádky se nachází ve Špičáckém sedle u hotelu „Karl“, stezka končí zde u této zahrady, my jsme však šli v opačném směru…
12.zastavení…
Večerní putování pohádkovou stezkou mělo své výhody: pěkně jsme se prošli, poznali Brčálník, zažili krásný západ slunce a kluci měli něco jako stezku odvahy, protože jsme se vraceli až za tmy, předčítali jim o strašidlech z tabulí, slyšeli jsme sovu…no prostě paráda! Až na jeden zážitek a o něm čtěte níž.
Večerní nebe nad Brčálníkem…
Cestou jsme narazili jen na pár chalup a tento statek s pastvinami pro ovce, kozy a koně…
V ohradě byl jediný koník. Za ním je vidět železniční trať mezi Špičákem a Brčálníkem…
U žádné z místních chalup nenajdete hromadu dřeva, vše je pečlivě vyrovnané…
Stmívání a západ slunce nad Brčálníkem…
Pohled na louku s balíky sena, po které jsme přišli…
Najednou se proti nám z lesa vynořila fena pitbula! Majitel nikde, fena navolno, kožený obojek s hřeby na krku. Rychle jsme vyzvedli naši Tinu do náruče a hbitě jsme ji obloukem obešli. Člověk nikdy neví, co se může stát, zvlášť, když má sebou děti a pejska. Někteří majitelé psů jsou vážně nezodpovědní, tento nebyl nikde v dohledu a až asi 300m u hotelů v Hamrech jsme viděli na verandě chlápka, který hvízdal do tmy! Nejradši bych mu šla naliskat!
Hamry…
Hotel „Karl“ ve Špičáckém sedle, kam jsme pohádkovou stezkou došli. Zpátky jsme museli jít stejnou cestou, bylo už hodně šero a na chalupu jsme dorazili za plné tmy. Večerní procházka měla velkou výhodu: kluci usnuli velmi brzy…
Další průzkum oblasti Brčálník jsem podnikla sama. Využila jsem příležitosti a vypařila jsem se z chalupy, když ostatní vegetili v bazéně. Stejně mě načapali, ale nenechala jsem se přemluvit a šla. Děti se aspoň v klidu vyřádily ve vodě a já jsem dosáhla dalšího turistického cíle…Jinak než přes louky a lesy se totiž nedalo k chatě Rudolfovně dostat, od silnice byl do lesa zákaz vjezdu. Zajímalo mě, co že je na Rudolfovně tak zajímavého, že ji p.Ropek vydal na vizitce (pan v IC v Železné Rudě to sám nechápal). A když ležela pouhé 3 km od naší chalupy, tak proč si k ní nedojít, že?
Po žluté značce jsem došla k železniční zastávce Brčálník…
Po poradě s mladíkem, který sekal trávu na zahradě své chalupy, jsem přešla koleje, vedoucí ke Špičáckému tunelu (délka 1747m)…
…a pokračovala po vysečeném chodníčku v louce na naučnou stezku Brčálník…
NS Brčálník
…vede místy po lávkách a můstcích…
Přešla jsem můstek přes řeku Úhlavu…
Zdolala pastvinu s kravskými produkty
Chata Rudolfovna…samota na svahu hory Špičák v nejhlubším šumavském údolí s řekou Úhlavou.
Jde o turistickou chatu, není tu žádná restaurace, jak jsem si původně myslela. Vizitku mi vydal obr kuchař, který se tvářil vážně a moc toho nenamluvil. Ze dveří kuchyně se linula vůně knedlíků a zelí, až jsem dostala pořádný hlad. Hned jsem se vydala na zpáteční cestu, nejen kvůli náhlé potřebě něco zakousnout, ale ozvalo se hřmění…
Na cestě před Rudolfovnou…
Divočina na břehu řeky Úhlavy…
Úhlava
Když jsem přicházela k chalupě, chlapi už grilovali masíčko a vůně se linula po louce. Bouřka nás obešla a nad lesem se objevila duha…
Tento článek uzavírám fotkou šumavských pastvin, kterou jsem pořídila za jízdy z auta mezi Železnou Rudou a Prášily…
Za celou dovolenou nám zapršelo pouze 3x a to při příjezdu večer, v noci a první dopoledne, potom jednou v noci a pak až při odjezdu, jinak jsme měli nádherné počasí s blankytnou oblohou a teplotami přes 30 stupňů. I na Kvildě a Horské Kvildě jsme zažili 30-ky teploty, přestože nás všichni, kdo tam dřív byli, varovali, jak je tam i v létě chladno. Šumava je nádherná a je tam tolik zajímavých míst, která by měl člověk vidět…Ani jsem nedoufala, že s dětmi zvládneme nejdůležitější body, které jsem vytyčila a navrhla ostatním. A my jsme je zvládli…
Více fotografií zde:http://acijka.rajce.idnes.cz/Dovolena_SUMAVA_28.7.-4.8.2012…_Zelezna_Ruda,_Brcalnik