Když se konečně první dopoledne po deštivých dnech objevilo sluníčko, skočila jsem do auta a vybavena fototechnikou jsem uháněla k Chomoutovskému jezeru a to z několika důvodů: jednak jsem se potřebovala v klidu projít, neboť jsem skrz pracovní vytížení v přírodě dlouho nebyla, „druhak“ mě inspiroval kamarád Tom svými úžasnými záběry vážek a všemožných zvířátek u rybníka, „třeťak“ jsem od kamarádky Lenky věděla, že právě hnízdí Potápky roháči a jeden pár už dokonce vyvedl mladé…
Dok na Chomoutovském jezeře…
Byl tu takový klid, i když jsem často narazila na rybáře, bylo fajn se zase projít. Nakonec jsem obešla celé jezero dokola a dobře jsem udělala…
Poblíž doku, na ploše porostlé hustým rákosím, byla hladina jezera pokryta koberci bílých drobných kvítků…
Rostliny na vodní hladině zblízka…
Z rozjímání mě vyrušil křik: po obloze, dost daleko ode mě, proháněl racek volavku. Brzy mu přiletěl na pomoc další a nebohou volavku zahnali do lesa! Nevím, co si udělali, volavka však měla asi dost, protože už se neukázala…
Na každém kroku jsem vyplašila vážky, vyhřívající se na sluníčku přímo uprostřed vyšlapaného chodníku…
Co chvíli skočila ze břehu do vody žába…
Malá drobná Šídélka posedávala na listech keřů i trávy…
Vysoko nade mnou dozrávaly třešně…
A pak…jsem narazila na vodního ptáka, kterého jsem hledala: Potápka roháč…Vynořila se kus od břehu s rybkou v zobáku a svižně šlapala vodu ke dvěma mláďatům, která se vynořila nalevo od ní…
Rychlejší mládě hbitě převzalo rybu, druhé si muselo počkat na další nášup. Kolébaly se na vlnkách jezera, pípaly, pořád se rozhlížely po rodiči a když se po nějaké době vynořil s další rybou, mazaly s pípáním k němu jako na setrvačník…
Bylo zábavné je pozorovat…
Mláďata vypadají vážně legračně, takoví pruhovaní klauni. Na tuto fotku jsem použila větší výřez, tudíž její kvalita pokulhává…
Když Potápka nasytila i druhé mládě, jen se na mě podívala a pak s nimi odplula dál na hloubku. Pohled mi sklouzl zpátky k louce, po které jsem přišla a odhalil dva čápy, kteří se promenádovali poblíž hlavní silnice…
Jak už to tak bývá, tito ptáci nesnesou, když se k nim člověk přiblíží byť jen na 300m a jako vždy vezmou roha, jakobych je chtěla kousnout…
Na louce jsem potkala zajíce…ovšem v jiném stavu, než bych si přála…
Nade mnou se ozval křik…nad hlavou mi přeletěla vrána šedivka…
Vrátila jsem se k jezeru a načapala kuňkající žábu…
Kousek od břehu se nečekaně vynořila jiná potápka a hbitě upalovala na hloubku…
Cestu mi zkřížil zajímavě zbarvený brouk…
Labutě se třemi mláďaty odpočívaly na kameni, na kterém jindy sedávají kormoráni…
V nejnepřístupnější části břehu jezera jsem objevila dvě hnízda potápek…
Sezení na vejcích jim v tom vedru vůbec nezávidím!
O kousek dál jsem potkala osamělou labuť…
Následovala série pokusů o vyfocení vážky v letu. Nejenže létaly jako splašené, navíc se ke mě neustále točily prdelí místo velkých očí…
Tak toto nevyšlo, třeba někdy příště, jestli budu mít větší trpělivost než dnes…
Nejjistější je odchytit vážku sedící…
Když jsem se blížila k domovu, před poslední vesnicí mi do cesty vběhla bažantice s kuřátky. Hbitě jsem dupla na brzdy, drapla foťák a vyřítila se z auta. Zběžně jsem mrkla pod kola: Uf! Žádné jsem nezajela. Z každého směru se řítilo auto, jedno nákladní, druhé osobní. Část hejna kuřátek zmizela s bažanticí za cestou v trávě, část vběhla zpátky a auta se rychle blížila. Všechno se odehrálo velmi rychle: stoupla jsem si doprostřed cesty s roztaženýma rukama do obou směrů a doufala, že mě řidiči nesmetou. Byl to vážně blbý pocit, ale riskla jsem to.Zastavili. Sice na mě nechápavě hleděli a když jsem vlezla do trávy a poté silnici přeběhlo cca 6 kuřat se mnou v patách, možná si i ťukali na čelo. Poháněla jsem je slovy: „Honem, makejte!“ Ani nevím jak, jednoho prcka jsem zachytila…
Slípka zatím čekala, až se drobotina sběhne a vůbec se mě nebála. Čert ví, proč je, koza jedna, převáděla v pravé poledne přes frekventovanou silnici…
Svolávala kuřátka hlasitým pískáním a ti prcci jí odpovídali. Neřeknu vám přesně, kolik jich bylo, ale kolem 10-ti…
Tohle je poslední opozdilec…Bažantíci mi plně vynahradili hon na ztřeštěné vážky. Zastavení provozu jsme přežili ve zdraví kuřata i já…