Když před necelým rokem (9.8. 2012) otevírala Marta Mastná, má kamarádka a úžasný člověk v jedné osobě, mlýnské muzeum , jejím největším přáním i přáním nás všech přítomných bylo, aby na mlýně v budoucnu klapalo pravé mlýnské kolo…Ten slavný okamžik právě nadešel…
Dne 16.6.2012 se na Dašovském mlýně roztočilo mlýnské kolo o průměru 4,55 m z dubového dřeva.
Když jsem se svou rodinkou přijížděla na Dašov, srdce mi nedočkavostí bušilo jako o závod. A pak jsem jej spatřila na vlastní oči: bylo tam a jen čekalo na 13 hodinu, kdy se všichni pozvaní přátelé a sousedé sejdou a oslaví jeho spuštění…Nebudu popisovat radost, která mě v tu chvíli zachvátila, protože se ani popsat nedá. Po celé roky, kdy Marta s rodinou a přáteli vyklízela mlýnské křídlo, jsme o této chvíli všichni snili…Po přivítání mi paní mlynářka Marta nastínila průběh celé události, abych coby fotografka byla v obraze. Nejprve vznikly záběry kola samotného:
Detaily kola: vantroky, uchycení hřídele, klínky…poctivá sekernická práce.
Doma se průběžně koštovaly dobroty, které přivezla naše výborná pekařka a kamarádka Táňa Lesneková…
Krátce před 13 hodinou se venku začali shromažďovat sousedé, obyvatelé obce Štěměchy, rodina a přátelé, pamětníci zavzpomínali…
Marta Mastná s mistrem sekerníkem p.Františkem Mikyškou (vlevo) a krajánkem Janem Petrem Kotrbáčkem…Pan sekerník postavil již přes 30 kol, mezi nimi např.kolo na pražské Čertovce.
Úderem 13. hodiny slavnost mohla začít: krajánci kráčeli po ulici k davu 63 lidí a jejich zpěv doprovázela harmonika.Náš syn se nezapře: toto je jeho 1. dokumentární fotografování…
Zpívali o mlýně, o krásné paní mlynářce, o těžké dřině na mlýně…
Mlynářka vykoukla z okénka: „Jé, krajánci. Pozdravpánbůh, krajánci, jdu vám votevřít…“
P.František Mikyška: „Je tady někde pan otec? Smíme prosit o fedruňk?“
Milan Mastný: „Dobrý den, paní matka vám donese…“
P.Mikyška: „Tohle je krajánek Honza, já jsem nějakej všeuměl Franta…“
Paní mlynářka vyběhla ze dveří s ošatkou překypující nadýchanými domácími koláči…
Nabídla krajánkům…
…a potom všem přítomným okolo.
Krajánci mezitím zakončili svůj vtipný dialog slovy: „Tady bysme mohli zvostat. Panímáma vypadá dobře a ty koláčky z bílý mouky…mmm…“V tu chvíli dorazila delegace z Dolního mlýna, spřízněná rodina mlynářů Nechvátalových. Paní Helena předala naší Martě dárek se slovy: „Ahoj mlynářko, tady máš od nás majordoma!“ A z balíčku vykoukla soška vodníka! Zalapali jsme po dechu, známe Martinu averzi vůči vodníkům a s úsměvem jsme sledovali, jak dárek přijala: „Ježíši! Když já vodníky nemám ráda…“Nebojte se, vodník přece jen své místo našel, i když ne přímo u kola. Příchozí po ulici jej můžou spatřit, jak sedí na vrbě u plotu. 
Potom se přítomní dozvěděli o minulosti Dašovského mlýna:
„Tenhleten mlejn byl podle ústní tradice založen už za Karla IV., ale určitě to bylo před rokem 1460. První písemný doklad jsme našli s panem Součkem v archivu před rokem 1536 v urbáři panství brtnického…“Následoval výčet jmen mlynářů, kteří postupně mlýn dědili či koupili.Další slova naší paní mlynářky byla: „Éra mlýna skončila roku 1940, za války byl zaplombovaný, v roce 1953 komunisté všechny malé mlýny zavřeli, takže činnost mlynářská již nikdy nebyla obnovená. Mlýn chátral a celé mlýnské křídlo a tato část odspodu až po strop byla využívána jako odkladiště. Když já jsem to jako dítě poznala, bylo to zarovnané až po stropy a neviděla jsem nic ze zařízení, které tam bylo dochované a vždycky jsem toužila to obnovit a dát dohromady…““Speciální dík patří mistru sekernickému Františku Mikyškovi, který kolo postavil se svými syny doma u Sedlčan, přivezli ho sem a tady ho smontovali za pomoci mého manžela a bratra a dokázali to za neuvěřitelných 24 hodin a nejde o repliku, je to poctivá sekernická práce.“Další poděkování patřilo paní starostce obce Štěměchy, která celý projekt podporovala, firmě ElektroKlíma za poskytnutí základní částky, největšímu fandovi Aleši Cahovi za vydatnou pomoc finanční i při všech pracech, Jiřímu Látovi za stavební dozor, Táně Lesnekové coby úžasné pekařce, synovi Honzovi za pomoc se vších, co bylo potřeba a manželovi Milanovi:“…a manželovi, že to se mnou všechno sdílí a naplňuje ty moje bláznivý sny…“
Následovalo spuštění mlýnského kola za přispění šampaňského, potlesk přihlížejících…
Pan mlynář Milan Mastný a Aleš Caha…
Byli tu i novináři, kameramani…
Kolo uhánělo, mlynář musel ubrat přítok vody, klapot na nás působil uklidňujícím dojmem, konečně je tady!!!
Na řadu přišel přípitek…
…z těchto překrásných sklenic, které pro nás nechala vyrobit Táňa. Kromě mlýna jsou na nich vyrytá naše jména…Skvělý nápad, děkujeme, Táni…
…stejně jako za sklenice vína s originální nálepkou Dašovského mlýna! Teda Táni, kam na ty nápady chodíš?
Pozvání k přípitku přijal i p.Luděk Štěpán, autor knih o mlýnech, z kterých mlynářka čerpala informace a učila se, jak všechny stroje a zařízení ve mlýně fungovaly…
Alešova radost z dnešního dne se nedá přehlédnout…
Krajánci přidali další písničky, mlynářka se vlnila do rytmu…
Krajánci u kola
Společné foto mlynářů s krajánky u náhonu…
Pohled na mlýnské kolo ze zahrady…
Musím tam přece být také, že jo…
A co bylo dál?Zájemci se s paní mlynářkou vypravili na prohlídku muzea…
Krajánci nám zahráli a zazpívali na dvoře…
…a poté jsme se vydali na zahradu za lákavou vůní…
…pečeného selátka
Milan se ujal porcování. Selátko bylo skvělé, jen se na jazyku rozplývalo…
Koumák Honza myslel i na hudbu…
Marta Mastná u muzeu…
Sotva jsme v neděli vstali, první kroky vedly ke kolu. Potkala jsem tu Aleše, jak sedí a rozjímá. A tak jsme rozjímali spolu…
Můj manžel chtěl sám od sebe portrétovky v mlynářském! Po tolika letech mě dokáže stále překvapovat, neboť většinou před foťákem prchá.
Davča nezůstal pozadu. Portréty s vodníkem, než putoval na vrbu…
Mlýnské muzeum na Dašově
Na závěr bych chtěla poděkovat za celou svou rodinu Martě a Milanovi za pozvání, milé přijetí, krásný den, super zážitek, možnost fotografovat tuto jedinečnou událost a popřát: AŤ VÁM KOLO KLAPE DLOUHÁ LÉTA…
Fotografie naleznete zde:http://acijka.rajce.idnes.cz/Slavnostni_spusteni_mlynskeho_kola_na_Dasovskem_mlyne…16.6.2012
V případě zájmu si můžete přečíst pár článků o mlýně, které vyšly v novinách 2012:http://mastna.com/napsali/napsali.htm