Naše „klubová máma“ Marta dostala skvělý nápad: k 10. výročí založení Klubu sběratelek pohlednic sloučit sekci koňařek a pejskařek dohromady a uspořádat sraz na Q-ranči u pramene Dyje. Tento návrh jsme všichni přijali s radostí: lépe se tak poznáme a ti, kdo byli na ranči v roce 2009 se těšili dvojnásob…
Q-ranč se nachází u obce Bezděkov nedaleko města Třešť, obklopen lesy a loukami, jako stvořenými na dlouhé vyjížďky a načerpání klidu…
Byl slunečný pátek 8:30, když jsem natěšená usedala za volant naší felicie. Na ranči jsme se měli sejít až kolem 17 hodiny, měla jsem tedy dostatek času na návštěvu několika turistických zajímavostí. Měla jsem opravdu dobrou vůli stavit se i na Dašově, bohužel jsem špatně odhadla čas a ve spojitosti s omezeními na dálnici, objížďkami, mými zastávkami a vyzvednutí medových zásob v Markvarticích u včelaře, jsem byla ráda, když jsem dorazila konečně na ranč, i když jako poslední páteční host. Sotva jsem vystoupila z auta, cítila jsem se na tu zase jako doma…Přivítání bylo vroucné, s některými členkami se vidíme opravdu jednou za rok a Jarmile se omlouvám, že jsem ji nejprve považovala za část místního personálu, změna účesu mě opravdu zmátla.
Odnesla jsem si zavazadla na pokoj…stejný jako před třemi lety a dokonce s těmi samými spolubydlícími Olgou a Šárkou jako tehdy…tedy- Olinka měla přijet až zítra.
Sotva jsem se trochu rozkoukala v nové jídelně s barem a nalila do sebe dostatečné množství tekutin, šly jsme s Martou k ohradám, kde se v jedné z nich rekreovali Zdenčin IRODRIGO a Alešův DROBEK. Přijeli na ranč o pár dnů dříve na dovolenou…takže, měli jsme na sraze i 2 koňské a později i 2 psí přátele.
Pastviny…
Majitel ranče pan Petr Hawerland a předák paní Karla Mendlová, se nezměnili, jsou stále stejně fajn a skvěle se o nás po celou dobu starali. Nedivím se, že se na ranč každý rád vrací, člověk si tu připadá jako na rodinné návštěvě, neboť se nám po celou dobu snažili vyhovět a jejich důvěra k cizím lidem je naprosto odzbrojující…Vyslovila jsem přání vidět novinky na ranči a zde tedy jsou: vířivka, sauna, masážní sprcha, solná jeskyně, masérna, vinný sklípek a úžasný nápad s kotlem na bio podestýlku!
Musela jsem ho vidět! Vyslechla jsem si, jak to všechno funguje a vážně mě zajímal kdejaký uzávěr, budík a jistič…
Potom se rozprostřela volná zábava a Marta průběžně rozdávala Klubovou sérii pohlednic, s Jarmilou a Jitkou jsme si vzájemně prohlížely naše Turistické deníky a také ulovily nějaký ten kousek do sbírky, ať už výměnou nebo koupí. Přestože jsem sbírání pohledů omezila, nedokážu prostě odolat! Čas pádil jako splašený a byla tu večeře: uzené maso s bramborovou kaší a žebra. Jídla byly hromady, že se pokaždé divím, jak to všechno zvládají, mají snad kouzelný hrneček?
Upoutalo nás dění venku: nádherný plemeník JOHN DEAR POWER čekal na svou družku v západu slunce…
Diskrétně jsme postávaly opodál, zato vyzbrojeny fotoaparáty…
Slunce zapadlo a zábava pokračovala: Marta si na nás přichystala hru Alias, kterou dostala letos od Jitky. Asi nikdo z přítomných nezapomene na výjev, kdy Milan představoval chrousta! Ač na to nevypadám, jídlo mám velmi ráda a po slaném ujíždím na sladkém a právě v půl 11 večer mě přepadla šílená chuť na zmrzlinu. Trochu jsem se styděla, když jsem sondovala, jestli by se našel v kuchyni kopeček zmrzliny. Pan majitel na mě šibalsky mrknul, zmizel v kuchyni a pak přede mě naservíroval obrovský talíř se zmrzlinou s makadamovými oříšky, banánem a křupavými oplatky! Vytřeštila jsem oči, poděkovala a pak se vrhla na tu nádheru. S klidem můžu říct, že jsem lepší zmrzku nikdy nejedla…Po půlnoci jsme postupně odpadávali a plížili se do pelíšků.
Pestrá snídaně postavila všechny na nohy. Chvílemi jsme byli jako pakobylky a kdo by se taky divil, když nás tu zahrnovali výborným jídlem! Pan Hawerland stále nosil další a další tácy se šunkou a na naše tázavé výrazy dodal: „To abyste si nemysleli, že nás přežerete!“
Po snídani nastal volný program. Přijížděli další účastníci srazu, na stolech se objevily bedny s pohledy, kdo chtěl, vrhnul se na probírání a my ostatní jsme vyrazili k ohradám…
Mezi námi koňařkami je většina vášnivých fotografek, proto jsme neváhaly ani na okamžik…Foto: Olga Jirků
Některá hříbátka považovala naše snažení za hru. Sotva jsme si dřeply, už nám funěla za krk, žužlala bundu nebo skákala po zádech…
Na Q-ranči je fajn, že se můžeme libovolně pohybovat po ohradách i stájích a nikdo nás nevyhazuje. Málokde se setkáte s tak vstřícným přístupem…
Kromě koníků a telátek je na ranči i několik pejsků, mezi nimi tato fenka, oblíbenkyně paní Karly…
Protože jsem byla na ranči již podruhé a neviděla dosud pramen Dyje, rozhodla jsem se to napravit. Ke svému plánu jsem zlanařila Jarmilu s Robertem, coby turistické nadšence. Autem jsme vyjeli k lesu a pak šli 250 m po pěšině k prameni…
Stezička vedla nejdřív lesem a poté dolů po louce mezi stromy, kde vyvěrá pramen řeky Dyje…
Pramen vyvěrá mezi tímto kapradím, za kterým stojí soška a jakýsi výtvor v podobě jabloně, který má na svědomí jeden „umělec“ a celou historku jsem později vyslechla od p.Hawerlanda.
Po návratu naše nosy zaznamenaly vůni, linoucí se z kuchyně a čas před obědem jsme si krátily tříděním pohlednic…
A pak…jsem se strašně přejedla! Vy, co jste ochutnali, se mi jistě nedivíte, sama jsem si však nadávala, jak mám teď, s tím plným břichem, absolvovat vyjížďku?
Na vyjížďku jsme vyrazily 4 členky našeho Klubu: Marta s GERI, Jitka (která rozcvičovala operované rameno) s GIL, já s DROBKEM a Zdenka se svým IRODRIGEM. Vedla nás paní Karla s oblíbencem CHARLIEM a připojila se k nám jedna zájemkyně o vyjížďku s MISS ROSE HOLLYWOOD. Za použití fotky děkuji Zuzce Kubáčové…
V této sestavě jsme absolvovaly 1,5 hodinovou vyjížďku po krásných loukách a lesích. S každým cvalem jsem chytala větší chuť se pořádně rozletět, byl to adrenalin, prostě paráda a děkuji moooc Alešovi za zapůjčení jeho miláčka DROBKA!!! Za fotografii děkuji Olče Jirků…
Po návratu z vyjížďky jsem se vrátila k ohradám a na pomoc jsem si vzala odraznou desku. Kybylky reagovaly skvěle, každou zajímalo, co to mám a neváhaly přiběhnout ze vzdálené pastviny…
Odrazka byla něco nového, co je zajímalo a lákalo. Vodila jsem za sebou celé stádo koní a stavěla si je, jak jsem potřebovala. Problém byl, že byly až moc zvědavé, nedočkavě se hrnuly dopředu a já měla málo prostoru…
Marta zorganizovala společné fotografování, pro tuto příležitost jsem měla sebou stativ, takže stačilo jen seřadit skupinu lidiček i se svými mazlíčky, nastavit samospoušť a vystřelit na své místo…
Došlo i na fotečky Aleše s Drobkem, který nedávno slavil narozeniny a dostal tuto krásnou cedulku na box…
Tvářili se profesionálně, vědomi si důležitosti tohoto počínání…
V 16 hodin jsme se všichni sešli v jídelně, kde nám Marta řekla pár slov o Klubu, statistiky členek a členů, trochu historie za 10 let fungování Klubu a odměnila služebně nejstarší členku Dášu Makovou malou pozorností. Poté proběhlo vzájemné představení, neboť někteří se znali dosud pouze po mailech. Milan si připravil statistiku nejčetnějších jmen členek Klubu a potom se rozvinula diskuze na téma problematiky sběratelství (množství, motivy, atd.).Když už sluníčko nebylo tak ostré, vyběhla jsem zpátky do ohrad ulovit nějaké záběry…
Odraznou desku jsem použila i ve výběhu valachů a situace se opakovala: obrovský zájem, skupinky, čekatelé a zvědavci.
Deska zmizela, zájem opadl: „Schovalas desku-foť si naše zadky.“
To samé v ohradě klisen s hříbaty: zájem, žádné poplašené reakce. Tady jsem se potkala s ostatními fotografkami a poprosila je o spolupráci…Za fotku děkuji Olče Jirků…
V ohradě klisen se ujala odrazky Lenka a natáčela nám koně podle našich potřeb.
„Holky, pozor! V řad nastoupit!“
Snad mi pejskařky prominou tu záplavu koňských fotek. Ulovila jsem i nějaké pejsky:
Odpoledne jsme se loučili s Jitkou, která odjížděla zpátky do Chomutova, neboť měla ještě nějaké povinnosti.Potěšilo mě, že mi po dojezdu domů zavolala, že dorazila v pořádku (ona je to taky pěkná dálka!)…
Večeře se opět skládala ze dvou jídel s několika přílohami a zase jsme si pošmákli…
Po večerním připouštění nám paní Karla napózovala krasavce ze včerejška, fotily jsme v západu slunce…
Večerní zábava se nesla v podobě kytar a zpěvu. Tedy…doufám, že jsem zpívala a nekazila Robertovi, Martě a ostatním, co se přidali, jejich melodické hlasy…
Čím déle se zpívalo, tím víc to chlapi rozjeli. A že jim to šlo pěkně od plic: „Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud, střídavý…“ Dokonce si někteří pamětníci zapěli i „Píseň práce“ a pan majitel neváhal a pustil nám pár nahrávek ruských písní a my s Martou jsme si spolu zatancovaly. Jó, puberta v nás stále doutná…Seznámila jsem se s Terkou Mitáčkovou, která bydlí jen pár kilometrů ode mě a nabídla jsem jí společné cestování domů. Aspoň jsem měla „závozníka“…Po půlnoci jsme začali opět postupně odpadávat a rozcházet se do svých pokojů. Spala jsem zase jako zabitá, mám však v sobě zabudovaný budík a v 6:30 jsem byla opět na nohou. Po výborné snídani, kdy jsme si nechali místo i na hemenex, se pár lidiček rozloučilo, skupinka odjela s Martou na Dašov, aby shlédli mlýnské muzeum a my, co jsme zůstali, jsme šli s paní Karlou vyfotit jí koníky na přání…
Prvním byl QH CHARLIE, její oblíbený kůň, se kterým byla včera na vyjížďce…
Paní Karla Mendlová s CHARLIEM…
Další na řadě byl vysoký ČT ryzák…
…potom valach jiného majitele a pár dalších…
Nastalo balení věcí, loučení, které tolik nemám ráda, protože je mi vždycky líto, že všechno tak rychle uběhne…Jedno je už ale jisté: podle došlých reakcí jsme na Q-ranči nebyli naposledy a srazy by už trvale mohly být společné!
Velké poděkování patří Martě, neboť celý sraz zařídila s naprostou elegancí, pohodou a klidem, přestože má spoustu jiných povinností a práce (hrozně se těším na mlýnské kolo!).
Všechny fotografie jsem nahrála na rajče:http://acijka.rajce.idnes.cz/Obyvatele_Q-rance…18.-20.5.2012