O této akci jsem se dozvěděla od kamarádky Blanky, která chová 4 krásné husky a se svými svěřenci se těchto soutěží účastní. Protože jsem nikdy na takové akci nebyla a možnost vidět závod spřežení mě velmi zaujal, rozhodla jsem se tuto příležitost nepropást. Svým nápadem jsem nakazila svoji rodinku a pár přátel, se kterými jsme se sešli na Červenovodském sedle…
Po příjezdu na místo nás ani tak nepřekvapila velká účast startujících, tudíž plné parkoviště, jako spíš neschopnost pořadatelů zajistit dostatek volných míst k parkování. Na dotaz, kde tedy máme zaparkovat, všichni jen krčili rameny až na jednoho chlápka, který rovnou řval na všechny strany a který se zřejmě rozhodl, že nám dnešní den zkazí. Jak jsem se později dozvěděla, byl to přímo ředitel závodu! Od takového člověka bych čekala vybranější chování, vysvětlení a ne rovnou útok! Jakoby nebylo v jeho zájmu, aby se tohoto závodu zúčastnilo i publikum…
Takto fotografové vybírají vhodné místo v hluboké závěji u tratě…
„Hups“
Startující byli vypouštěni na 16-ti km trať v asi 5-ti minutových intervalech.
Překvapily mě dvě věci: myslela jsem si, že se podobných závodů účastní hlavně sibiřští husky a malamuti, ale rozhodně bych tu nečekala lovečáky a samojedy a za druhé mě překvapily způsoby zapřahání (někdo do saní, někdo na lyžích) a také různé počty psů v zápřahu. Zatím nechápu, jak se toto posuzuje…Psi však byli nádherní a podívaná na spolupráci zvířat a člověka stála zato.
S Lenkou jsme se posouvaly podél tratě a hledaly vhodné úhly k focení. Pokaždé jsme si musely vyšlapat místečko, což bylo k popukání, protože jsme se mnohdy propadly až do pasu…
I toto se může při závodu stát: inu…“potřeba“ je potřeba
Důležité je zůstat v klidu a pokračovat dál…
Někteří hafani si při závodě stíhali pohrát…
Jakobych viděla toho vzteklouna…
Když se kolem nás prohnal poslední startující a lidé se začali trousit ve skupinách po trati, řekli jsme si, že se tu trochu projdeme. Přidal se Mirek s Pištou, kteří se za námi proplazili lesem a moji kluci s bobama. Cestou jsme potkali pár pořadatelů, prohodili s jedním několik slov a nikdo se nedivil, že si tam jdeme. Stačili jsme však ujít pár dalších metrů, když se na skútru přihnal náš vztekloun a už z dálky na nás ječel. Prý máme okamžitě opustit tyto prostory, že ničíme běžkařskou stopu (žádná tam vyjetá nebyla) a ničíme trať (šli jsme pouze po kraji, kde se nic nebořilo!) a psi si kvůli nám zlámou nohy! To už bylo na nás moc…Cedule o zákazu vstupu tam či onam nikde, informace žádné a neustálé útoky tohoto pána na naši skupinku…to jsem ještě nezažila! Z dnešního dne mám rozporuplné pocity. Buď jsme se stali terčem útoku jednoho vzteklouna nebo se stala chyba někde v organizování a informovanosti návštěvníků? Škoda…Náladu jsme si spravili dobrým jídlem v restauraci „U Václava“ v nedalekých Čenkovicích.
Všechny fotografie ze závodů naleznete pod tímto odkazem:http://acijka.rajce.net/O_pohar_Lady_Bright_Magadan-Cervenovodske_sedlo…25.2.2012