Když se od samého rána rýsovalo slunečné počasí, zalitovala jsem, že musím do Olomouce k lékaři. Pak mě napadlo vzít sebou rovnou mou společnici, jorkšírku Tinu a na zpáteční cestě si udělat procházku kolem jednoho z jezer nedaleko Chomoutova. Volba padla na jezero Poděbrady…
Zaparkovala jsem na parkovišti poblíž hlavní cesty v Chomoutově a polní cestou došla k potoku. Dlouho jsem tu nebyla a nový most přes Mlýnský potok byl pro mě příjemným překvapením. Dříve se chodilo přes úzký betonový můstek nad jezem, který se nachází vlevo od nového mostu. Pak už stačí jen přejít louku a jste u jezera…
Klikatící se Mlýnský potok za jezem…
Letošní zima rovině nenadělila pořádnou sněhovou pokrývku, musíme se tedy spokojit s pouhým popraškem…
Na informační tabuli u jezera (nachází se jich tam několik) se dozvíte nejdůležitější poznatky…
Vykročila jsem kolem jezera proti směru hodinových ručiček, Tina lítala jako neřízená střela.
Slunce se odráželo od zamrzající hladiny jezera…
Vzduchová bublina v ledu…
Doufala jsem ve zmrzlý povrch, bohužel jsme se s fenkou brodily rozbředlým popraškem a bahnem. Od procházky nás tento fakt neodradil…
Mrtvý strom…
V části jezera, kam led ještě nedorazil, se ukrývalo hejno labutí, které pozorovaly mou dovádějící jorkšírku. Bylo těžké je zachytit mezi spletí větví a jinde k nim nebyl přístup. Po chvíli pozorování se labutě otrkaly natolik, že na nás vystrkovaly zadky! Kdo nevěří, ať se podívá do alba na rajčeti (odkaz dole pod článkem)…
Kromě labutí tu bylo několik kachen…
Ani bahtitý břeh mě neodradil od získání pár obrázků…
Srdíčková zátoka
Olše
Zpětný pohled na obci Horka n.M. v dáli. Kolem jezera se dá jít buď po loukách nebo po úzkých stezičkách, ideální je zkombinovat obě varianty…
Drsnější část procházky u jezera: úzké cestičky rákosím a kličkování mezi spadenými stromy…
Zákeřná větévka hlohu přes cestu…
Pochmurné pobřeží (jako u kanibalů). Pořád uvažuji nad tím, co znamenají v řadách zapíchané klacíky, kdo je tam dal a proč. Žeby zarážka na bobry? Ostatně- bobři tady vesele řádí, za chvíli vám ukážu, jak moc…
Žádná šipkovaná…ptačí stopa
Zimní období prozrazuje kousek zmrzlého poprašku na plodech…
Pořád mě něco upoutávalo a Tinka ze mě šílela. Nemá ráda, když se zastavuje a když se s něčím dlouho crcám…
Tento úsek vypadá romanticky, po chvíli však vstoupíme na bobří území…
Bobří stopy…od jednoho „pokáceného“ stromu vedla uklouzaná stopa, přípomínající vyhlazené koryto se zarytými drápy…
Jedná se o tento strom. Na jeho větvích jsou patrny značné okusy a dost čerstvé. Vlevo začíná vyježděná bobří dráha a vede až k vodě…
Kmen stromu z blízka: jak vidno, jde o docela statný exemplář…
Bobři neušetřili ani tento dlouhý a široký strom. Celý kmen byl dokola zbaven kůry a také větví…
Opodál jsem narazila na řepu. Bylo jich tam několik, různě poházených a evidentně bobrům chutnají…
Na tomto místě „zařvalo“ hned 5 stromů najednou…
U jezera jsem našla několik čerstvých okusů…
Z bobřího ráje jsem prošla kolem této budky. K čemu sloužila mi není známo…
Budova s občerstvením je jedinou větší stavbou v blízkosti jezera, momentálně zavřená…
Od budky mě stezička dovedla na asfaltku, zakončenou tímto velkým parkovištěm (neplaceným)…
Budova s občerstvením zezadu…
Pohled na část jezera od budovy. Za stromem je vidět betonový most, spojující pevninu s ostrovem. Rozhodla jsem se jej prozkoumat…
Obloha dnes byla ukázková i bez použití polarizačního filtru…
Most byl namrzlý a málem jsem se na něm vymázla. Na ostrově je delší pláž se širší travnatou plochou, železný sloup s lankem, pravděpodobně se na něm kdysi vyvěšovaly vlajky. Mezi křovím stojí betonová kostka WC, připomínající stavby socialistické sféry. V tomto úseku jsem si vážně připadala jako na pionýrském táboře…
Stavbu jsem blíže nezkoumala…
…radši jsem si všímala drobnůstek okolo…
Radost mi udělal hloh, porostlý břečťanem…
Tato strana ostrova je velmi ponurá a dokážu si představit, že v létě se sem dá křovím sotva prodrat…
Detail bobřího okusu na jednom ze statných stromů u vody…
Pohled na část jezera směrem na Horku n.M. z ostrova…
Když jsem obešla ostrov a přešla po mostě zpátky na pevninu, upoutal můj zrak pomníček…
Pomníček koni jménem ABSENT…Vůbec jsem netušila, co se tady mohlo stát a pořád mi to leželo v hlavě…
V tomto místě je jezero obzvlášť smutné…
Byl čas k návratu…
K autu jsem se vrátila stejnou pěšinkou přes louku a most, protažená a unavená z procházky. Tinka hned doma usnula v pelíšku (čerstvý vzduch dělá divy), já začala s úpravou fotek. Stále jsem musela myslet na pomníček…Napsala jsem tedy dotaz přátelům na FB, jestli někdo neví, co se koníkovi stalo. A dozvěděla jsem se pravdu…smutnou pravdu.
Na výzvu se mi ozvalo několik zasvěcených lidiček a také sama majitelka. Její přítel (v době její nepřítomnosti) půjčil Absenta jisté nezletilé holce, která koníka prohnala po loukách a následně zchladila v ledové vodě jezera. Ať to bylo z nevědomosti či umachrovanosti, koníka tento čin stál život…Tady je třeba si uvědomit, že i hloupá nevědomost dokáže zabíjet. Že zvíře není hračka, se kterou si můžeme dělat, co nás napadne. Tohle není první případ, kdy důvěřivý kůň doplatil na chyby svého jezdce…a je mi to líto…Pomník mu nechala udělat nešťastná majitelka na místě, kde se mu zastavilo srdce a naposledy vydechnul…Až příště půjdu na Poděbrady, nezapomenu zapálit svíčku a položit květiny…tam do stínu stromů na břehu jezera…
Další fotografie z Poděbrad najdete pod tímto odkazem:http://acijka.rajce.idnes.cz/Jezero_Podebrady_Litovelske_Pomoravi_…25.1.2012