Další z podzimních výletů jsem podnikla se synkem a naší jorkšírkou. Vychytali jsme krásné počasí, co víc si přát. Snad jen otevřené Zemské muzeum v Opavě, které se (k mé smůle) zrovna rekonstruovalo…
Opavská radnice (zvaná Hláska) stojí na Horním náměstí…
Po příjezdu do Opavy jsem se nechala navigací dovést k Hornímu náměstí, kde jsem zaparkovala. Chvíli jsem pátrala po automatu a potom jsme vykročili k radnici, před kterou se nachází kruhovitá fontána s koulí uprostřed. U zídky před radnicí byla spousta svíček, připomínající smutnou událost s českými hokejisty…
Nalevo od radnice zlákala Davču cukrárna: radši jsem ho umlčela šmoulí zmrzlinou, abych měla klid na pátrání po IC…
Za radnicí stojí uprostřed cesty tyto zvláštní hodiny…
Opodál postával a vyhlížel oběti jakýsi budhista, který za sebou vláčel tašku na kolečkách. Oslovení lidé po chvíli kroutili hlavami a rychle se vzdalovali. Davča kolem něj pořád běhal po kruzích z dlažby, musela jsem ho odchytit a odvést, aby zbytečně neupoutal mužovu pozornost na mě a nemuseli jsme místo výletu někde rozjímat…
Z náměstí jsme prošli do parku, z něhož byly zajímavé pohledy na Konkatedrálu…
Budova České spořitelny…
V Opavě jsme se zdrželi jen hodinku, obešli jsme náměstí několika uličkami, parčíkem a vrátili se k autu. Ze tří důvodů: končila mi parkovací doba, s dítkem se toho zase tolik obejít nedá a měli jsme ještě další cíle. Jednou ze zastávek při cestě domů byla rozhledna Šance…
Rozhledna Šance u Jakubčovic…
Při příjezdu k Jakubčovicím od Opavy jde tato pěkná rozhledna vidět již z dálky. Zaparkovali jsme v prostředku vesnice a cestičkou mezi poli se vypravili k ní. Chtěla jsem se na ní zastavit již dříve, ale to bychom s Martou nestihly Petrův koncert. Takže tímto je rest splněn…
Rozhledna je volně přístupná, vysoká 15,5 m a má 61 schodů, které Davídek i Tina zdolali hravě.
Z vrcholu se naskytly pěkné výhledy: na Opavu i na vápenku mezi Bučovicemi a Jakubčovicemi…
…nebo na cestu, po které jsme přijeli od Opavy.
A na samotné Jakubčovice…
Když jsme slezli dolů, synek prohlásil, že se půjde vyčůrat a namířil si to na val pod stromy (na fotce vlevo). Posadila jsem se na lavičku u rozcestníku a čekala. Vyšel na val, chvíli tam stál, koukal, pak se otočil a přišel za mnou dolů. Na mou otázku, co se děje, odpověděl, že tam jsou nějací lidé. Šla jsem se mrknout: a jejda! V tom místě byl asi kdysi rybník, val byl dokola porostlý stromy. A uprostřed travnatého plácku rozprostřená deka a na ní se ve spěchu oblékal nějaký páreček…
Pomník u zříceniny hradu Vikštejn…
Z Jakubčovic jsme odjeli do Vítkova, kde jsem v místním IC vyzvěděla kudy na zříceninu hradu Vikštejn. Vikštejn se nachází nad řekou Moravicí mezi obcemi Podhradí a Radkov. Před Radkovem je vlevo na okraji louky plácek na zaparkování, musíte k němu však vyjet 5 ostrých zatáček do prudkého kopce. Davča měl z jízdy zážitek, já jsem si připadala jak na Ecce Homo.Od parkoviště ke hradu je to nějakých 300m, úplná pohodička. Zřícenina je zatím volně přístupná, zaznamenala jsem snahu o renovaci v podobě nové hranolové věže, tabulí či laviček.
Z pěšiny jsme přešli po mostě nad příkopem rovnou mezi zbytky hradních zdí…
Hrad musel být veliký soudě podle rozsáhlosti zbytků obvodových zdí…
Cestou sem jsme potkali jen dvě skupinky lidí, kteří byli na odchodu a celou dobu jsme tu byli sami a mohli všechno pořádně prozkoumat…
Jen nahoře nad námi poletovali nějací špioni…
Zpětný pohled k mostu (vpravo)…
Jádro hradu: za touto branou vlevo se dá sejít do podzemí…
V chodbě, vedoucí do sklepních prostor…
Jedna z místností v podzemí…
Další ze sklepních prostor…Dá se tady krásně bádat, musela jsem Davču krotit, aby mi někam nespadl a ke všemu dokumentovat.
Jádro zříceniny Vikštejn
V této části opravovali věž, ze které bude jistě pěkný výhled dolů…
Vyřádili jsme se tady dokonale, synek byl nadšením bez sebe a moc se nám tu líbilo. Stejnou cestou, tedy přes most, jsme se vrátili na parkoviště…
Krátká zastávka ve Vítkově na zvěčnění farního kostela Nanebevzetí Panny Marie…
Poslední zastávka byla na jídlo v Budišově nad Budišovkou. Nevzpomínám si, jak se restaurace jmenovala, ani co jsme si dali, zato tamní číšnice, kuchařka a zmrzlinářka v jedné osobě mi utkvěla v paměti. O práci je zde nouze a velké kšefty tady asi často nemají, zkrátka milá paní byla sama na celou restauraci: objednávala, čepovala, vařila, uklízela, myla nádobí a ještě stíhala točit zmrzlinu, když někdo zazvonil u okénka! Klobouk dolů…
Více fotografií naleznete na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Opava,_rozhledna_Sance_u_Jakubcovic,_zricenina_hradu_Vikstejn,_Vitkov…15.9.2011