Běžkování na Praděd…28.12.2011

Kdo mě osobně už nějaký ten „pátek“ zná, bude nad mým dnešním počínáním nevěřícně kroutit hlavou. Ano, já, věčně zmrzlá, milující teploty od 25 stupňů nahoru, neustále skuhrající, kdy už bude jaro, já, která nikdy neholdovala žádnému zimnímu sportu…já jsem dnes poprvé v životě vyrazila na běžky! 

„Juchůůů…doplazila jsem se až pod Praděd s pouhými dvěma pády.“ Foto: Lenka Daňková

---

Když mi předevčírem Lenka s Mirkem nabídli, jestli s nimi pojedu na hory, zajásala jsem. Když dodali, že na běžkách, zděsila jsem se. Když Mirek podotknul, že by měla být inverze, riskla jsem to…Trochu jsem obvolala kamarádky a včera jsem si jela k jedné z nich pro výbavu. Tvrzení, že se nejlíp naučím bez hůlek, jsem ihned zamítla (a dobře udělala). V plánu bylo vyběžkovat od Ovčárny na Praděd, což bych bez nich těžko zvládla. Přiznávám, že mě noc předtím pronásledovaly příšerné sny, jak se řítím ze svahu dolů a nemůžu zastavit. Ale stejně tak mě lákalo to vyzkoušet…V 8:15 jsem vyrážela autem do Uničova, kde jsem přesedla k přátelům a pokračovali jsme přes Rýmařov na parkoviště Hvězda, kde jsme zanechali auto a bruslili k autobusu. Lyžařů se sešlo jako máku, proto vypravili více autobusů, abychom se všichni dostali nahoru.Ze začátku nevypadalo počasí nijak idylicky: hustá mlha a všude jen a jen mlha. Nebyl vidět ani vysílač a kupodivu jsem byla smířena s tím, že se opět inverze konat nebude. Radši jsem se pekelně soustředila na ta úzká prkýnka, na kterých mám za chvíli stát.Na parkovišti byl povrch totálně pod ledem, což poznal hlavně Mirek, který při výstupu z autobusu skončil na zemi pod lyžama. Nebyl sám, vymázl se i další…U chaty Ovčárna jsme hupsli na běžky (batoh s foťákem jsem svěřila Mirkovi) a vyrazili…Teda: já jsem se v kopečku rozjela pozadu a se zvukovou kulisou přistála na zemi. Marti, Jituš, zlatý koloběžky!!!Nějakým zázrakem jsem se doštrachala na úroveň chaty Kurzovní, kde jsme si s Lenkou prohodily výbavu. Její běžky se šupinkami mi seděly lépe a neklouzala jsem dozadu…

Foto: Mirek BělO něco výš se hustá mlha začala protrhávat a objevila se modrá obloha. Zajásali jsme. Bolely mě ruce, záda a zadek, kéž bych aspoň viděla pořádnou inverzi!!!

Rozcestí ke Švýcárně: tady už bylo jasné, že máme šťastný den!

Trochu mi chyběl zapomenutý polarizák…

K vrcholu se táhly davy lidí, kupodivu jsem moc neměla čas je vnímat, soustředila jsem se na ta pekelná prkýnka, abych neskončila někde, kde nemám…Vím jen, že při mém plazení nás došly dvě várky lidí z autobusů…

Najednou se v dáli, pod valícím se mořem, ukázal vrch Keprník…

Dokonce jsem tentokrát mohla obdivovat stromky, opleskané vrstvami sněhu…

Fotopauza…

Panorama (složeno z 5-ti obrázků)

Jak vidno, na Pradědu je sněhu opravdu dosti…
Pár dalších fotek z výstupu k vysílači:

Foto: Lenka Daňková

Mrzlo a foukalo pořádně, čepice i kapuce se hodila…

Foto: Lenka Daňková (tady vypadám skoro jako profík, co?)

Praděd v polední záři…

Pohled k Ovčárně…

Inverze, valící se přes Petrovy kameny…

Inverzní krásou se kochali všichni kolem…

Mrzne tam fest…

Zašli jsme se ohřát do restaurace a dali jsme si něco teplého na pití i jídlo. Uvnitř bylo natřískáno, obsluha nestíhala, aspoň že jsme si dlouhé čekání krátili výhledy z oken na tu nádheru!

Po jídle jsme se rozdělili: Mirek svištěl dolů stejnou cestou, my s Lenkou jsme sbalily běžky pod paži a sestupovaly zkratkou po sjezdovce nad Barborkou. Cestou jsem dokumentovala:

Foto: Lenka Daňková

Sjezdovka s hlídačem…
Odtud jsme sestupovaly svižným tempem krajem sjezdovky, aby nás nějaký rozdováděný snowboardista nečekaně nepřibral sebou. Brzy jsme se vnořily do šedivé mlhy a vyšly na hlavní cestu. Tam jsme nasadily běžky a dojely za Mirkem k chatě Figura. Stačila jsem sebou ještě 2x plácnout (já to na sebe klidně prásknu  ) a už jsme museli prchat k autobusu. Stíhali jsme 15:30 jen tak tak.Lidi se hrnuli dovnitř jako diví a málem mě umačkali a ušlapali. Navíc pár týpků na mě seshora funělo alkoholovým dechem, čímž mě nutili se ještě víc tlačit do autobusu. Ač je to k nevíře, přežila jsem já i lyže…
Leni a Mirku, jsem moc ráda, že jste mě vytáhli, sice mě bolí úplně všechno, ale vidět konečně inverzi zato stálo!!!Více fotografií bude časem na rajčeti, později sem přidám odkaz…