Tento náročný výšlap jsme absolvovali s manželem, naší jorkšírkou a kamarádem Tomem, který článek netrpělivě od léta očekává.
Radnice
Měla jsem rest v podobě výstupu na radniční věž. Po zjištění, že nahoru pejsky nepustí ani v náruči, se manžel s Tinou prošli po městě a já vyjela nahoru sama výtahem, který připomínal ten ve filmu „Skleněné peklo“.
Výhledy stály zato a vnitřek radnice se mi také velmi líbil…
Kamaráda jsme, po problémech s navigací (kdo se má na sídlišti vyznat, paneláky mi přijdou všechny stejné 
Po „vylodění se“ na nádraží v Ramzové jsme zaběhli k tomuto kamennému kostelíku…
…a cestou k lanovce jsme míjeli turistický přístřešek, který v sobě skrývá kromě posezení i dva prameny. Vpravo od něj v lese jsme tehdy stanovali s manželem a kolegy z práce při naší první túře po Jeseníkách…
Všechno jsme stíhali tak akorát: nová lanovka vyjížděla v 11:30, což bylo za chvíli, jak je vidět na hodinách na fotce. Škoda, že u výdeje jízdenek sedí nepříjemná ženská, která nejenže naúčtovala naší jorkšírce, vykukující z přenosné tašky, dětskou taxu, dokonce trvala na tom, že mi do Turistického deníku sama natiskne razítko, protože jí je turisté ničí.
Zanedlouho jsme se hezky vezli lanovkou, která má dvě části, nejdřív na Čerňavu a z ní na Šerák…
Tinka na lanovce…ta koukala!
Stanice Šerák: cestou nahoru se pořádně ochladilo, až jsme začali litovat, že jsme tak nalehko. Zatáhlo se nám a vypadalo to na slejvák, naštěstí se ale nekonal…
Šmahem jsme vykročili cca 1km k chatě Jiřího na Šeráku…
Dovnitř jsem si skočila pouze pro razítko (bylo tam narváno) a hned jsme pokračovali dál po plánované trase…
Při poměrně rozcvičkovém výstupu ke Keprníku jsme si všímali nejrůznějších přírodních krás…
Pohled na stanici lanovky a Šerák z Keprníku…
Keprník…S Bobem jsme tu byli teprve podruhé. Nahoře na skále se nachází takový kamenný rozcestník…
…ze kterého se pochala krásou hor Tina.
Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál a dokumentovali vše okolo…
Svačinku jsme slupli na rozcestí Trojmezí. Lavičku nám okupoval neznámý hmyzák obecný…
„Pesandík“ nás neustále pobízel kupředu, běda, jak se dlouho stojí. Její aktivitu bych chtěla mít. Když Tina jinak nedala, pokračovali jsme po chvíli na Vozku…
Lišejníky porostlé pahýly…
Naše sestava na vrcholu Vozky. Snad mi kamarád promine, ale paní turistka nás vyfotila všechny hezky, tak proč fotku ukrývat na rajčeti…
Od Vozky jsme už jen sestupovali lesem. Kousek pod Hášovou chatou jsme si povšimli mechového útvaru, připomínajícího psí hlavu. Vsadila bych se, že jde o porostlý kámen, ale nebyl čas to podrobně zkoumat.
Mlsající drobotina…
Občas se stezka tvářila, že končí, přesto jsme stále postupovali vpřed. Hlavně Tom, který má z nás všech nejlepší kondičku (on nebo Tina?), já se držela uprostřed a Bob vlál poněkud za mnou. Přece jen 6 let na pořádné túře nebyl a my rovnou vyšlápnem takovou štreku. Držel se ale statečně…
Pokračovali jsme přes ztrouchnivělé lávky podél potoka Hučava, kde nás tu a tam zlákaly k focení splávky…
Hučava nás dovedla do Josefové k pěkné hájence. Majitel je starší pán, který si rád popovídal. Díky němu i tabulce na jednom z ukazatelů jsme se dozvěděli, že Josefová byla původně malou obcí, dokonce sem vedla lesní železnice a stála tu sklářská huť.
V lese jsme objevili několik zbytků starých pomníků, budov, náspů či hutí jako tichou připomínku dávných časů, kdy zde bylo rušněji…
Zadní Alojzov je další ze zaniklých obcí, zbylo tu pouze pár, v lese ukrytých, chalup…
O kousek dál nás opět zlákala naučná stezka PASÁK se skálou, kterou se nám na jaře nepodařilo najít. Rozhodli jsme se držet značek a zase jsme se nechali (tentokrát ve třech) napálit!!!Značka nikde, Alojzovské louky před námi, na nich stádo krav, ovšem bez Pasáka!!!
My hleděli na tele, tele zase na nás…jako telata jsme si připadali všichni.
Když jsme se, díky GPS navigaci v Tomově mobilu, dotrmáceli přes louky na cestu, došli jsme k Banjaluce…Ještě tady jsme nadávali z plných plic, zbytečná ztráta času a kiláky v nohou navíc, které bylo znát. A jen kvůli nemožnému značení. Nebo snad tu je něco podobného jako Bermudský trojúhelník?
Po asfaltové silnici jsme od Banjaluky pokračovali do Branné podél říčky Branná cca 2 km…
Okraj Branné…Na plánovaný oběd nezbyl čas, zastavili jsme se jen na limonádu (fakt to byla malinovka jako kdysi!) v penzionu „U pytláka“, neboť naše zásoby vody byly již vyčerpány. Doplazili jsme se k autu, které na nás čekalo na vlakovém nádraží, v nohách asi 15 km za 6 hodin. Nastalo bleskové přemístění do Šumperka (cestou jsem klimbala), kde jsme Toma vyplivli před domem (ani už nevím, jestli jsme přetáhli vycházky)…Každopádně jsme se dokonale provětrali v tomto, na zážitky bohatém dni. Bob doma brzy odpadl, zato Tina seděla hned ráno u dveří a naznačovala, že by šla zase!!! To je nezmar…
Více fotografií zde na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Sumperk,_Ramzova,_Serak,_Keprnik,_Vozka,_Josefova,_Branna…24.8.2011