Přestože mám v článcích o našich výletech od léta pěkný skluz, snažím se mezi prací a péčí o našeho (často nemocného) synka najít trochu času i na ně. Proto berte moje nadcházející reportíky jako vzpomínku na léto…Tehdy v srpnu jsem zvládla se svou rodinkou v jeden den téměř nemožné: navštívit několik zajímavých míst, shlédnout neméně zajímavou akci a den zakončit koupáním v termálním bazénu. Chcete vědět víc? Tak račte dál…
Naší první zastávkou bylo město Zábřeh. Nezdrželi jsme se zde příliš dlouho, na podrobnější průzkum nebyl čas. Zajímalo mě hlavně Muzeum Jana Eskymo Welzla a Tvrz Nemile.Muzeum mě příjemně překvapilo, jak nevelkou, přesto pěknou expozicí, tak symbolickým vstupným. Příznivci slavného cestovatele si zde přijdou na své v podkrovním minikoutku, kde je vystaveno pár jeho osobních věcí. Naleznete zde i dřevěný kříž s pamětní tabulkou s datem narození a úmrtí J.Welzla a podrobnou mapu jeho velkého cestování po Sibiři.Kromě této miniexpozice najdete v muzeu dvě místnosti s předměty nalezenými v Zábřehu. Vše je velmi pečlivě vystaveno v úhledných vitrínách…Místní paní, která mi povyprávěla několik základních věcí k expozici, mi ochotně zatelefonovala do Tvrze Nemile, protože prý tam majitel bývá pouze po telefonické domluvě. Bohužel, telefon nikdo nezvedal a my měli alespoň ušetřenou cestu a pokračovali jsme rovnou na Červenou Vodu…
Po příjezdu do Červené Vody jsme zastavili u jedné hospody, abychom se zeptali, kudy a jak se nejlépe dostaneme k rozhledně Křížová hora. Ten den jsme měli na výborné tipy lidí super štěstí. Místní číšník nám poradil perfektní variantu:Vysvětlil nám, kudy dojedeme co nejblíž pod kopec a kde najdeme turistickou značku. Jeho dobré rady jsme si cenili hlavně kvůli ohledu na Davču. Auto jsme zanechali mezi loukami (jak je vidět na fotce, manžel právě kontroluje parkování) a po svých jsme vyšlápli rozkvetlou loukou. Na prudkém kopci nad námi se tyčila rozhledna, ale fotila bych do slunce, tak jsem to vzdala. Byl krásný den, teploučko, co víc si přát.
Po louce jsme došli k lesu, kde jsme udělali minipřestávku na nabrání sil do prudkého kopce. Ale doslova PRUDKÉHO…K našemu překvapení měl Davča z krpálu radost a hbitě se hrnul vzhůru. Párkrát jsem ho zachytila v poslední chvíli, protože mu nohy klouzaly po šiškách a ještě se smál na celé kolo. Tímto způsobem jsme zvládli nejkratší vyšlapanou stezkou prudký kopec k rozhledně…
Rozhledna Křížová hora (735 m.n.m.) otevřená v r.2007
Potěšilo nás, že zde pamatují i na lidičky menšího vzrůstu a šetří tak záda tatínkům…
Výhled z rozhledny na Červenou Vodu,,,
Kdysi zde stával dřevěný kostelík a vedla sem Křížová cesta, kterou připomíná pár křížů kolem rozhledny…
Při analýze tohoto záběru si připadám trochu jako Vinnetou při stopování:Lze z něj vyčíst, že toto místo navštěvují nejen naši nejmladší spoluobčané, ale i jezdci na koních…
Od rozhledny jsme sestupovali jinou cestou a při přecházení louky jsme objevili saranče, kterému se z Davčovy ruky vůbec nechtělo. Takový kamarád “koník HOP”…
Na výborný oběd jsme se zastavili v restauraci “Na Čertovce” v Červené Vodě…
Další naší zastávkou bylo Městské muzeum v Králíkách…
Kromě historie z dřívějšího života lidí na Králicku, varhanářství a řezbářství, tu najdete expozici betlémů…
V 1.patře muzea pak naleznete opět něco z historie, např.průřez tímto domem s minivybavením…
…expozici vycpanin zvířat a ptáků, sbírku motýlů i brouků. Tome, tohle je brouk, kterého jsme obdivovali a fotili při výšlapu na Klepáč…
Dále jsme se pěšky vypravili na místo dění Akce “Cihelna”, kam proudily davy lidí. Protože bylo něco kolem 15 hodiny, měli jsme nejvyšší čas, abychom dorazili na místo právě včas, než spustí poslední ukázku. Již cestou tam nám nad hlavou lítaly helikoptéry a vzdálenost k louce, kde se akce konala, se zdála být nekonečná. Nějakým zázrakem se nám podařilo projít k zábranám bez finanční újmy (a ušetřit tak 300,-) a dokonce se protlačit davy lidí ke hrazení, abychom něco viděli…
A tak se stalo, že jsme shlédli bojovou ukázku s tématem 2. světové války…
Namačkaní, hlava na hlavě u bariéry, jsme sledovali rozmisťování vojenských vozidel…
…a souboj ruského a německého letadla.
Pak najednou moderátor domluvil a rázem jsme se ocitli přímo na bojišti! Před námi začaly vybuchovat bomby, granáty, spustil kulomet a byla válka! Semlelo se to ve vteřině, takže jsme se všichni lekli a jako první jsme nasazovali našemu pištícímu synkovi špunty do uší a sluchátka od traktoru. Do toho rachotu jsem se ho snažila přesvědčit, že “to je jenom jako” a sama jsem si nemohla zacpat uši, protože mi drtil ruku a druhou jsem potřebovala mačkat spoušť…
…byla jsem sice hluchá, ale můj záměr se podařil: synek jen němě zíral na dění před námi, já fotila a doufala, že si nějaká “zbloudilá střela” nevyhlídne můj objektiv.
Zpoza kopce se vyřítila vojska a přijel tank…
…který si moc dlouho nezahrál. Začal totiž hořet. Napřed jsem se vylekala, že to je doopravdy, tak přesvědčivě vše působilo…
Všude se střílelo a všechno vybuchovalo. Když si člověk pomyslí, že ve skutečné válce je to mnohem, mnohem horší a nevybuchuje jen hlína…radši nemyslet a hlavně nikdy nezažít! To muselo být strašný…
Tady se mi podařilo zachytit odpálenou střelu…
Poté se k nám doplížila rojnice vojáků a mladík (2. zleva) začal pálit z kulometu, že jsem málem přišla o bubínky…Ani nevím, jak dlouho celá ukázka trvala, byla však velice působivá a zaujala mě, přestože válku a s ní spojené věci, filmy, knížky, moc nemusím…
Další z atrakcí byla možnost proletět se vrtulníkem. Synek by letěl rád, ovšem cena 500,-/ 5 minut nás nenadchla. Našlo se však dost nadšenců, takže 3 helikoptéry ani nemusely vypínat vrtule a stála na ně fronta.Na určené ploše stály všemožné stánky s občerstvením a se vším možným, nahlédnout bylo možno do přespolní kuchyně, polní nemocnice, vyfotit se u tanku (byl v obležení dětí) a mnoho dalšího…
Navštívili jsme také nedaleké Vojenské muzeum s rozsáhnou expozicí válečných strojů…
Kromě tanků zde najdete obrněné transportéry, bojová vozidla pěchoty, sbírku municí, zbraní a další…
Trochu jsem se obávala, aby akce z boje nezanechala na Davčovi nějaké negativní vjemy, protože nadměrný hluk nemá rád, ale asi jako každého kluka ho zaujaly tanky a už se mě ptal, kdy tam zase pojedeme. Nám se nakonec sluch vrátil a není tedy vyloučeno, že se příští rok pojedeme zase na Cihelnu podívat…
Zajímavý a plně využitý den jsme zakončili koupáním v termálních lázních ve Velkých Losinách a cestou jsme se stačili zastavit ještě v Žárové u kostela sv.Martina. Zašla jsem i dovnitř a byla svědkem toho, jak místní stařík, co se o kostel stará, právě trápil nějaký mladý pár, aby mu přečetli nápis na obraze v azbuce. Ti ji jistě nezažili, přesto jsem radši rychle vycouvala…
Chcete vidět více fotografií z Cihelny a celého tohoto dne? Zde je odkaz:http://acijka.rajce.idnes.cz/Zabreh,_Cervena_Voda,_Krizova_Hora,_Akce_Cihelna_Kraliky…20.8.2011