Poslední den naší dovolené v Českém Švýcarsku se konečně počasí umoudřilo natolik, že jsme s dětmi mohli absolvovat výšlap k Pravčické bráně, na kterou jsem se moc těšila a poněkud náročnější trasou dojít až do soutěsek u Hřenska. Od dnešního dne zprovoznili převoz na pramicích…
Fialová šipka ukazuje místo Tři prameny. P…parkoviště v Hřensku, kde chlapi zanechali auta a pak za námi vyrazili pěškobusem. Naše celková trasa je vyznačena fialově…
Napadlo mě, že by nás naše drahé polovičky mohly vysadit s dětmi u Třech pramenů. Jde o odbočku, kudy se po 2,5 km dostanete hladce k Pravčické bráně. Tímto tahem jsme ušetřili dětem 1,5 km šlapání po celkem frekventované silnici a v klidu jsme stoupali lesem, než nás dohonili naši tatínci…
Stezka k Pravčické bráně…je romantika sama o sobě…
Rozcestí: v tomto místě jsme odbočili k Jeskyni Českých bratří, která je vzdálena asi jen 300 m…
Jeskyně Českých bratří
Pohled zezdola na zámeček Sokolí hnízdo a Pravčickou bránu…Od rozcestníku s odpočivadlem jsme šlapali asi 0,5 km prudce vzhůru po schodech a chodnících. Vstup na vyhlídky je zpoplatněn (75,-) a protože se mnou dál nechtěl nikdo jít, pokračovala jsem sama. Tohle jsem si nemohla nechat ujít!
Pravčická brána…Znala jsem ji z obrázků a vždycky jsem se k ní chtěla podívat. Tento výšlap můj turistický sen splnil…Tato největší přirozená skalní brána v Evropě má úctyhodné rozměry, které se zdají ještě větší, když v oblouku stojíte.Tato kráska má rozměry: 26,5 (rozpětí oblouku u dna), 16 m (výška otvoru), 21 m (celková výška), 7-8 m (šířka).(fotografie vznikla poskládáním několika fotografií)
Výletní zámeček Sokolí hnízdo…Dříve tu prý stávala chatrč z dubové kůry, dnes zde najdete stylovou restauraci.Na skále nad ním vede stezka na vyhlídku, kam jsem mířila…
Stezka na vyhlídku a výhled na kaňon po pravé straně…
Pohled na Pravčickou bránu ze stezky (v dálce Růžovský vrch)…
Na vyhlídku se vyplatí vystoupit, byla jsem nadšena…Také mě potěšilo, že jsem tu potkala pouze jednoho člověka.
Kromě výhledu na bránu je odtud rozhled na široké okolí a na skalní útvary, které zezdola skrz les nejsou vidět.Malý Pravčický kužel…
Vyhlídka s dalekohledem na samém okraji kaňonu…
Pohled na Pravčickou bránu z vyhlídky…V minulosti se dalo vystoupit přímo nad oblouk, od r.1980 je výstup na bránu uzavřen, aby obrovský příval návštěvníků přírodní útvar nezničil.
Když jsem se dostatečně pokochala výhledy (hned bych šla zase!), pokračovali jsme stále po červené turist. značce Gabrielinou stezkou do Mezní louky. Když jsme s Ladikem tento výšlap plánovali, netušili jsme, jak dobře jsme zvolili směr.Stezka vedla nejdřív rovně s pozvolným klesáním, později prudčeji klesala přes kameny, kořeny a místy schodiště. Takže jsme šli 6 km z kopce a v duchu litovali protifunící turisty, kteří zvolili opačný směr. Nebylo výjimkou, že jsme potkávali i tatínky, zápasící s kočárky! Museli si pěkně máknout…
Výhled na Růžovský vrch a napravo od něj Mezní louku, kam jsme mířili. Tady mi přišlo neuvěřitelné, kam až chceme dojít a zapochybovala jsem, jestli to naši kluci zvládnou. Poháněli jsme je k rychlejší chůzi, aby „nám neujely lodičky“ atd. Krátké přestávky byly pouze na svačinu a čůrání, jinak museli hezky šlapat. No co, aspoň budou trénovaní…
Gabrielina stezka: chvíli pískovcová cestička, chvíli kořeny, tu zase proplétání mezi balvany…
Rozmanitost skalních útvarů nezná hranice…
Máme to ale siláky!
Při rychlovýšlapu jsme vnímali i přírodu a detaily kolem nás…
Sestup do Mezní louky…tady jsem tatínky s kočárky opravdu litovala.
Mezní louka: zde se nachází hotel, kemp, suvenýry, veliké parkoviště a pár chalup. Jezdí sem z Hřenska tyto červené turistické autobusy.
Z Mezní louky jsme pokračovali 1,5 km po modré značce na rozcestí a dále 1,5 km po žluté do Divoké soutěsky. Ukázala se další výhoda: celou cestu se šlo také z kopce. Nedovedu si představit, jak bychom donutili děti šlapat v opačném směru stále do kopce…
Dno v potůčku…
Místy se šlo přes můstky, kde byly skály porostlé mechem…
Stezka do Divoké soutěsky…
V tomto místě jsme dorazili k řece Kamenici…
…a pokračovali po železných můstcích podél skal do horního přístaviště Divoké soutěsky.
Ani nemusím dodávat, že celá trasa byla, nejen pro děti, super zážitkem…
Měli jsme štěstí: nebylo tu přelidněno, převozník nás zkasíroval (50,-) a rovnou nás přibral k menší skupince lidí na pramici. Později příchozí si museli počkat na pramici, která připluje proti proudu. Kudy do soutěsek přijdete, je v podstatě jedno, protože se vozí v obou směrech…
Divoká soutěska měří 500 m, během nichž jsme vyslechli zajímavý výklad převozníka. Pojmenoval nám jednotlivé skalní útvary a upozornil na různé zajímavosti během plavby…
Tohle je hlava želvy…
Plavba Divokou soutěskou uběhla rychle, ale všichni jsme z ní měli zážitek.
Brzy jsme vystupovali v dolním přístavišti Divoké soutěsky…
…a pokračovali jsme pěšky podél řeky 1400 m do Tiché soutěsky.
Na mnoha místech jde spatřit vraky dřívějších pramic a nánosy z loňských povodní, které soutěsky hodně poničily. Jezdit na pramicích se vlastně znovu začalo až letos v červnu…
Stezka mezi Divokou a Tichou soutěskou…
Tichomořský ostrov?
Těsně před vstupem do Tiché soutěsky vede stezka tunelem, vykutaným do skály, z čehož byli kluci u vytržení…
Tichá soutěska: najdete tu posezení s přístřeškem, srub s občerstvením a suvenýry…
…a můžete si opéct třeba buřtík.
Zpětný pohled na tunel ve skále…
U pokladny jsme zaplatili za lístky (dospělá osoba 70,-), odtud je do přístaviště už jen kousek.
Horní přístaviště v Tiché soutěsce…
Tady už bylo turistů více: těsně před vyplutím se do naší pramice nahrnula početná skupina Němců a výklad jsme měli ve dvou jazycích. Zajímavé povídání převozník doplnil vyfoukáním melodie z Vinnetoua na harmoniku: nevím, jestli víc kvůli Němcům nebo nám, každopádně to bylo pěkné zpestření…
Naši kluci se po celou dobu plavby handrkovali o chlupatou housenku!
…o tuto housenku.
Pramice, která nás míjela, zřejmě měla na palubě i „4 z tanků a psa“…
Největší atrakcí Tiché soutěsky je bezesporu tento vodopád. Překvapilo mě, že se dá spustit zatažením za lanko a jakmile převozník lanko pustil, voda se zastavila. Asi s ní tady šetří…
Dolní přístaviště v Tiché soutěsce: naše plavba skončila…
Stezkou podél břehu jsme pokračovali cca 1,5 km do Hřenska, kde na nás čekala naše autíčka. V tomto úseku jsme cítili nohy už i my dospělí a na pohodlné sednutí v autě jsme se těšili. Náš Davča opět spustil otázky typu: „Kdy tam budem?A Bob neúnavně odpovídal: „Až tam dojdem.“ „Kdy tam dojdem?“ „Až tam budem.“
Musím říct, že jsme celou trasu (já s Blančou a dětmi 16 km) (Bob a Ladik 17,5 km) zvládli v perfektním čase. Kluci by zasloužili metál…
Odkaz na více fotografií:http://acijka.rajce.idnes.cz/Pravcicka_brana,_Gabrielina_stezka,_Mezni_louka,_Divoka_a_Ticha_souteska,_Decinsky_Sneznik_23.7.2011