Po celkem náročném výšlapu Hřensko-Pravčická brána-Mezní louka-soutěsky-Hřensko jsme zajeli ještě do obce Sněžník, neboť nám zítra končila dovolená na chatě v Jetřichovicích a rozhledna Děčínský Sněžník byla posledním místem, kam jsem se chtěla podívat…
Nákladní loď, plující po Labi…
Po příjezdu do Sněžníka jsme zaparkovali u hotelu „Hřebenová bouda“ a zvažovali, jak dál. Naproti přes cestu se nachází pastvina farmy Kamenec s převážně huculskými koňmi.Bylo 16:30 a slečna, vybírající parkovné, nám řekla, že se rozhledna v 17 hodin zavírá! Chvíli jsem zápasila s myšlenkou půjčit si hucula a vycválat ten kopec k rozhledně.
Od Hřebenové boudy jsme sprintovali po asfaltce stále do kopce. Rozhledna se nachází na stolové hoře (723 m), na kterou jsme museli vystoupat a protože nás čas tlačil, vzali jsme to pekelným tempem. Copak Ladik: to je sportovec. Zato já jsem si sáhla až na dno svých sil…
Bylo to jako v pohádce „Princ a Večernice“: chvílemi jsme viděli rozhlednu a pořád nebylo možné k ní dojít. Jakoby se nám vzdalovala…
Když jsme, s vypětím všech sil, dorazili k rozhledně, odbila pátá a měla se zavírat. Naštěstí jsme nebyli jediní opozdilci a podařilo se mi přesvědčit paní, aby nás pustila nahoru. Ani nevím, jestli mi bylo rozumnět, protože jsem funěla jako lokomotiva. Když jsme zdolávali 33 m vysokou rozhlednu, tmělo se mi před očima a točila hlava…
Vynaložené úsilí však stálo zato: výhledy z rozhledny na Děčínském Sněžníku jsou moc pěkné (zde na Děčín). Za lepšího počasí (nám se zatáhlo) jde vidět hodně daleko. Na ochoze jsou rozmístěny cedule se směry a vzdálenostmi jednotlivých kopců. Zahlédli jsme Pravčickou bránu, Ještěd a pěkně se koukalo i na Německou stranu (Saské Švýcarsko)…
Nedaleko se nachází restaurace „U rozhledny“…
Nahoře docela foukalo a už jsme se nemohli dočkat, až si sedneme v restauraci. Od rána, kdy jsme vyrazili z chaty, jsme se ládovali jen obloženýma bagetama a na něco teplého jsme se těšili…Dolů jsme se vrátili stejnou cestou. Naše drahé polovičky s dětmi už byli po jídle, kluci řádili v dětském koutku a my jsme mohli v klidu vybírat ze spousty skvělého jídla. Pořádně nám vytrávilo a nemohli jsme se rozhodnout mezi bramborovými knedlíky s uzeným masem a zelím a šiškami s mákem (názvu „šulánky“ se číšníci dlouho smáli-tady ho neznají).Dali jsme si obojí. Knedlíky teď a šišky zabalit sebou k večeři…
Tímto výletem naše výletování po Českém Švýcarsku skončilo, večer nás čekalo balení věcí a další den ranní odjezd přes Liberec domů…