Z počátku naší dovolené v Českém Švýcarsku se na nás sluníčko smálo, nyní již tři dny v kuse vytrvale pršelo. Venku bylo jen 13 stupňů, studený vítr a rozmáčená zem. Přesto jsme se nechtěli vzdát: přijeli jsme poznávat zdejší krásy a ne prosedět polovinu týdne na chatě, která nesplnila naše představy.Teple jsme se oblékli (nepamatuji si, kdy v létě jsme na sobě museli mít 4 vrstvy oblečení), nazuli dětem gumáky, napěchovali batohy a vyrazili jsme na výšlap…
První zastávku jsme udělali v Hřensku, které je od Jetřichovic vzdáleno cca 14 km. Auto jsme zanechali na horním parkovišti a pěšky jsme se vydali dál.
Přímo u parkoviště se nachází tento menší vodopád…
Restaurace “Klepáč” s mlýnským kolem…
Po přechodu přes most (probíhala zde rekonstrukce) jsme odbočili proti proudu. Tudy (na fotce vpravo) se chodí do soutěsek na lodičky. Přesvědčili jsme se, že je provoz opravdu zastaven, cedule na řetěze přes stezku hlásila, že kvůli vysoké vodě není lodní doprava možná…
Jak vidno, na levém břehu Kamenice nechybělo mnoho, aby se voda dostala z koryta ven…
Kostel sv. Jana Nepomuckého: vpravo od něj jsme se na zpáteční cestě zastavili na oběd ve skvělé restauraci “U kostela”…
IC se nachází až na samém konci Hřenska, nedaleko místa, kde se Kamenice vlévá do Labe…
Z návštěvy Hřenska mám smíšené pocity: městečko samo o sobě se mi moc líbilo, prošli jsme jej po obou březích. Hotely, penziony, restaurace a obchody, které jsou obklopeny vysokou hradbou skalních stěn, vypadají opravdu efektně. Připomínaly mi makety domečků z modelů železnic a člověk jakoby byl součástí tohoto modelu…Měla jsem však ŠOK ze všudypřítomných Vietnamských stánků, které se táhnou od začátku Hřenska až po jeho konec! Připadala jsem si skoro jako v Tunisku na “súku”. Jezdí sem na nákupy hodně Němců, možná proto se tu stánky drží. Vietmanci dávají Čechům slevu, s čímž mám vlastní zkušenost. Manžel a přátelé mě přemluvili, abych si tam koupila něco teplejšího na sebe. Nikdo z nás nepočítal s velkým ochlazením a já jsem zimomřivec odjakživa. Nechtě jsem si tedy u Vietnamců v Hřensku pořídila zateplenou mikinu a botasky, neboť moje byly již třetí den nasáklé vodou a nebylo kdy a jak je vysušit. Takže je nemůžu nijak kritizovat…
Je libo ptačí budku “De luxe”? Tady seženete všechno…
Co se v mládí naučíš…
Po odjezdu z Hřenska jsme zaparkovali ve Vysoké Lípě a vyšlápli jsme ke skalnímu hradu Šaunštejn…
Místy jsme se pěkně zapotili…
Ke hradu jsme se dostali po kilometrovém stoupání lesem. Na tomto skalním masívu stával kdysi dřevěný gotický hrad, který naposledy využívali lupiči, proto se mu přezdívalo “Loupežnický hrad”…
Kluci se nemohli dočkat, až si zase zašplhají. Naštěstí přestalo pršet a chvílemi jen mrholilo…
K této fotografii se dá říct jedno: “Zasekli se!”Čekala na nás úzká skalní průrva, ve které navíc nebylo pořádně kam šlápnout a pro děti to byl nezvládnutelný úsek. Pokud jsme si před pár dny mysleli, že nic horšího jako Rudolfův kámen nás nečeká, pěkně jsme se spletli. Kluci museli vycouvat a počkat dole, nahoru jsme vylezli jen Ladik a já a kdyby mi občas nepodal záchrannou ruku, měla bych sama co dělat. Objemnější jedinci se touto štěrbinou sotva protáhnou…
Další krkolomný úsek čeká hned za průrvou: žebřík, upevněný kolmo vzhůru, v jednom místě se musíte protáhnout nafest mezi ním a skálou. S batohem jsem prolezla jen tak tak…
Odměnou za náročný výstup byl vrchol skalního masívu s můstky, lávkami a krásným výhledem do okolí…
Výhled ze Šaunštejna na Vysokou Lípu…
Zvláštní pocit, chodit po lávkách nad průrvami. Jsem zase o krok blíž překonání závratí z výšek…
Jeskyně ve skále…
Na nejvyšším vrcholu skály se nachází jáma, o které se přesně neví, k čemu sloužila: zda jako zásobník na obilí či cisterna na zachycování vody…
Po krkolomném sestupu ze skalního hradu jsme pokračovali 1 km k Malé Pravčické bráně…
Šaunštejn z protějšího svahu…
Stezka byla po deštích rozbahněná, museli jsme kluky hlídat a krotit, aby se neždrcali, jeden krok bokem a následovaly by kotrmelce z prudkého svahu dolů…
V jednom místě jsme prošli skalním tunelem…
Stezka k Malé Pravčické bráně…
Tak jsme ji našli: Malá Pravčická brána…šířka 3,3 m, výška 2,3 m.
Motivace dětí se vydařila: za odměnu za zvládnutí výstupu si mohly konečně zafoukat bubliny z maxibublifuku…
Společné foto (jen mamča je zase za foťákem 
K autu jsme se vraceli stejnou cestou, jinak to ani nešlo. Tady si neodpustím na závěr jednu historku:Vracíme se k autu, když naše kluky přepadlo “hromadné kadění”. Gabrhelovi zmizeli v křoví nalevo, Zinkovi napravo. Hlasy turistů se blížily, když tu se do ticha ozve Blančin pohoršený hlas: Nesahej si na h…o!!!”
Pokud chcete vidět více fotografií, naleznete je na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/Hrensko,_skalni_hrad_Saunstejn,_Mala_Pravcicka_brana…22.7.2011
