Tento akční dvoudenní výlet jsem si na 100% užila. Jak už jsem psala v předešlém článku, vyrazila jsem se svou rodinkou na 5. sraz Klubu sběratelek do Žďáru nad Sázavou. A protože byla po cestě spousta zajímavých míst, byla by škoda se na nich nezastavit…
Od sobotního rána, kdy jsme vyjeli naší Felicií z domu zatažená obloha nebrala konce a déšť nepřestával. V Bystřici nad Pernštejnem jsme proto zastavili jen krátce, abych oběhla náměstí a pod deštníkem jej zdokumentovala.
Před radnicí ve Žďáru nad Sázavou mě zaujala pěkná fontána. Brzy i zde začaly na zem dopadat dešťové kapky, proto jsem se dala na ústup k autu, chráníc tělem i duší svou fotovýbavu. Zbytek dne propršelo, ale v salonku hotelu Grunt , kde se náš sraz konal, nám bylo příjemně. Ubytování bylo také fajn a já po 23.hodině usnula jako mimino…
V 6 ráno mě probudil Davídek (klasika) a také jsem zaregistrovala sluneční paprsky, které se draly skrz žaluzie podkrovních oken. Využila jsem šanci na ranní procházku k poutnímu kostelu sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře.Šla jsem známou ulicí města a jen tušila směr, kde se Zelená hora nachází. Bylo to trochu oklikou, ale trefila jsem na ni…
Areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého byl zařazen roku 1994 mezi památky zapsané do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Při leteckém pohledu je vidět, že je kostel obklopen ambity ve tvaru deseticípé hvězdy…
Těmito prostorami jsem se v klidu prošla a nepotkala ani živáčka, vyjma jedné bábinky, mířící podél zdí na nedaleký hřbitov…
Stálo zato si přivstat: nikde žádné davy lidí, kteří by mi strkali hlavy do záběrů…paráda!
Když jsem se dosyta nabažila pěknými výhledy na Žďár n.S. a jeho okolí, vydala jsem se přes rozkvetlou louku na Zelené hoře a dále polní cestou (jak se říká „za humny“) směrem k hotelu.
Ranní rosa vykouzlila na obilí třpytivou nádheru…
Pohled lákal jak zpět….tak do orosené trávy…
Před hotelem bylo po mém příchodu už živěji: hravé štěně křížence s labradorem se snažilo vyhecovat ke hře „brazilského filáka“, který se tvářil otráveně.
Po rozloučení s Klubem jsme ze Žďáru n.S. odjížděli stejnou cestou, jakou jsme včera v dešti přijeli. Zastavili jsme se v Novém Městě na Moravě, kde mě zaujal kostel sv.Kunhuty se sgrafitovými malbami.
Nedaleko vchodu do kostela jsem narazila na tuto nádobku na svěcenou vodu…
Prošla jsem se po Vratislavově náměstí, zmapovala památky a vrátila se k autu. Manžel se synkem si mezitím dopřávali zmrzlinu z místní cukrárny. Když jsme nasedali do auta, překvapili nás Jindřiška s Pavlem, se kterými jsme se před nějakou dobou rozloučili u hotelu a nyní jsme se neplánovaně objevili ve stejnou dobu na stejném místě.Pokračovali jsme zpátky opět přes Bystřici n.P. a rozhodli jsme se navštívit asi 7 km vzdálenou zříceninu hradu Zubštejn.
Zubštejn se tyčí na kopci nad vesnicí Pivonice, kde jsme zanechali auto na malém plácku u cesty. Ke hradu se dá vystoupat vzhůru lesní cestou cca kilometr. Kopec je to pěkný, ale když to zvládl náš Davča, pro ostatní brnkačka.Musím říct, že se tentokrát synek „pochlapil“. Chtěl jít stále vepředu, nikde se neloudal a mrčení typu: „Kdy už tam budeme? Mě už bolí nožičky…“ bylo rázem vzdálenou minulostí (což může být zase příště, že jo).
Na plácku nedaleko hradu se nachází tento památník s názvy okolních vesnic. Na internetu jsem našla tuto zmínku:“Podle návrhu akademického sochaře Josefa Čecha vyrostl v roce 1955 na paloučku před hradem památník A. Šťourače s deskami svědčícími o založení KSČ v okolních vesnicích. Po roce 1990 však byla většina této výzdoby odstraněna.“
Hrad opravuje město Bystřice n.P., aby jej zpřístupnilo pro turisty. Jsou zde dodělané schody a veliký most, na jehož místě byl kdysi most padací. Hrad nebyl přelidněný a jeho návštěvu každému doporučuji. Vstup je zdarma.
Velikou radost mi udělal Otakárek fenyklový, který se, po několika marných pokusech o přiblížení k němu, nechal ukecat, konečně se slušně usadil a ukázkově roztáhl křídla. Turisté, jdoucí po stezce za mnou, museli počkat, až dofotím, neboť jsem blokovala úzkou stezku na kolenou a s vyšpuleným pozadím.
Další naší zastávkou byl zámek Kunštát. Davča nám při cestě sem usnul v autě, proto jsem k zámku vyběhla sama, mrkla do zahrad a musela zpátky, aby se nám v autě synek neuvařil. Bylo vážně hodně horko. Prohlídku zámku si musím vychutnat někdy příště…
Výhled od zámku na město Kunštát…
Na nádvoří zámku…
Květná zahrada s průčelím zámku…
V Květné zahradě se popásaly ryby…
Tato plastika mi připomněla mé kojící období…
Na jedné z terasovitých zámeckých zahrad…
Na náměstí před kostelem sv.Stanislava mě zaujala tato fontána…
Krátké zastavení jsme udělali v Sebranicích. Uprostřed vsi stojí zachovalé selské roubené stavení s tzv. žudrem z pol. 18. století, pod kterým býval pranýř. Postavil jej rychtář a kronikář Ondra Kaníz.
Poslední zastávkou bylo město Boskovice, kde jsem za 20,- vystoupila na Radniční věž (tentokrát se závratě nekonaly díky silné zídce a sítím). Byl odtamtud krásný výhled na náměstí, památky, celé město i okolí.
Výhled z Radniční věže…
Díky skvělému výkladu jednoho mladíka jsem měla přehled nejen o památkách, ale také tip na restauraci, kde se dá dobře najíst. Ihned po sestoupení z věže jsem se tedy odebrala s rodinkou do restaurace „Záložna“ na Masarykově náměstí, kde jsme si dopřáli výbornou svíčkovou.
Zanechala jsem kluky v restauraci, aby v klidu dojedli a s plným žaludkem jsem vyfuněla kopec k zámku. Prohlídku jsem stihla právě včas a stála zato! Jedním slovem nádhera! S touto fotografií zámku jsem si musela pohrát ve Photoshopu, protože slunce v tuto denní dobu svítilo přímo do objektivu.S kluky jsme byli domluvení, že půjdou na hrad a já je dojdu, ale když jsem mířila po prohlídce ven ze zámku, právě procházeli kolem, takže jsme se sladili dokonale.
Vstupní brána Boskovického hradu…
Nalevo od brány si spolu povídali dva kamarádi…
Na lavičce u pokladny odpočívala hradní číča…
U pokladny (vstup za pouhých 30,-) jsme dostali brožurku s číslovaným popisem hradních částí a povídáním z historie hradu. Vše bylo pečlivě označeno cedulkami a každý návštěvník si prostory mohl procházet sám. Měli jsme štěstí: byli jsme toho dne nejspíš poslední, protože jsme za celou dobu nepotkali ani živáčka.
Řádění s Davčou…
Výhled z hradu na město…
Pohled na hlavní vstupní bránu…
Poslední snímek byl pořízen při cestě domů, název vesnice jsem bohužel zapomněla.
Výlet jsme si užili všichni a v tolik navštívených památek v jeden den jsem ani nedoufala. Na další fotografie se můžete podívat na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Bystrice_n.P.,_Zelena_hora_ve_Zdaru_n.S.,Zubstejn,_zamek_Kumstat,_hrad_a_zamek_Boskovice…29.5.2011/