Sluníčko, vládnoucí minulému týdnu, mě vylákalo na krátkou procházku po loukách a lesích. Tenkokrát jsem autem zamířila do obce Hraničné Petrovice, kde jsem zanechala auto u hasičské zbrojnice a dál pokračovala na vlastní pohon za doprovodu mé jorkšírky Tiny…
Turistická základna a kostel sv.Petra a Pavla v obci Hraničné Petrovice…
V obci, která vznikla spojením blízko sebe ležících obcí Hraničná a Petrovice, žije v současné době 140 obyvatel. Je odtud pěkná vyhlídka na Hrubý Jeseník s vrcholem Praděd, na roviny Hané a hrady Mírov a Bouzov. V blízkosti obce se nachází nejvýše položená silnice 3.třídy v okrese Olomouc (638 m.n.m.) a dvě větrné elektrárny.
Kříž u kostela
V Petrovicích se nachází stáj “Nuget” paní Vlaďky Dřímalkové s chovem a prodejem koní Kinských se sportovním zaměřením. O kousek dál, tzv. za humny, jsou výběhy pro koně, dnes však nebyl venku žádný z krasavců…
Když jsem s fenkou vstoupila na pastvinu, vyhřívalo se v trávě opodál 5 krásných různobarevných telátek. Jakmile nás ale spatřila, úprkem utekla za kopec, kde se zamíchala do stáda…Mě nezbylo, než vyfotit si alespoň krávami ohlodaný strom…
Díky stromu jsem nedaleko mezi stromy objevila jezírko, kam chodí dobytek pít…
A pak jsme stoupaly s Tinkou do kopce, ze kterého je pěkný výhled na (dnes už zase) zasněžené vrcholy Jeseníků…
Zpětný pohled na Hraničné Petrovice a větrné elektrárny…
V rašící trávě se už dají najít kvetoucí rostlinky…
Z kopce jsem stočila své kroky vpravo dolů k silnici, vedoucí do 4 km vzdálené obce Domašov nad Bystřicí. Kousek jsme šly po cestě, protože mi to však přišlo nudné, raději jsme se proplétaly chrastím podél silnice. Dole pod námi bylo vidět železniční trať.
Tina na kládě porostlé mechem…
Po nějaké době se mezi stromy ukázala budova bývalého dětského tábora, kde jsem strávila část prázdnin v 1.třídě i já…Abych se přiznala, nemám na to zrovna hezké vzpomínky: pamatuji si, že všude v okolí bylo v lese plno těch velikých mravenců, od kterých jsme byli poštípaní, část dnů doslova propršelo a vrcholem všeho byla stezka odvahy, kterou nás vedoucí přinutili večer projít. Tenkrát jsem denně psala rodičům pohledy, aby si pro mě přijeli, že tam nebudu.Areál již dlouho neplní svůj původní účel a chátrá. Proč? To netuším. Možná dítek, co nesnášeli veliké mravence, bylo víc…
Vpravo od silnice na začátku Domašova n.B. stojí nově postavená chata…
Zpětný pohled při pochodu vesnicí…koukám, že někdo na zem upustil kus oděvu, ale mazat se mi to nechtělo…
Jeden z domů…
Brzy jsem došla na menší náměstí, nedaleko kterého bydlí v bytovce kamarádka Olča. Zastavila jsem se u ní na krátkou návštěvu. Právě pekla na zakázku beránky, řezy a rolády. Je mi záhadou, jak to všechno zvládne při třech dětech!Olčo, máš můj obdiv!!! Jo a krásně nazdobené perníčky Davčovi chutnaly, ještě jednou DĚKUJEME !!!
Náměstí v Domašově nad Bystřicí…
Římskokatolický filiální kostel sv.Anny, kolem kterého jsem se vracela po modré značce do H.Petrovic…
V trávě…
Pohled zpět na Domašov n.B.
Brzy jsem si vykračovala po louce a sem tam se ohlédla zpátky. Potom jsem přešla na lesní stezku…
…kde mě čekalo překvapení! První, co mě napadlo bylo: “To musela být rychlovka!”
Podle mapky, vytištěné z internetu, jsem hledala malé jezírko, ukryté mezi loukami…
…kdo hledá, najde! Škoda, že jediná volavka, která seděla opodál, vzala roha dřív, než jsem stačila zaostřit!
Musela jsem se spokojit s místní květenou…
Pohled zpátky k jezírku…
Mezi loukami jsem narazila na nějakou rozvodnu. Není ničím zajímavá, ale nebe dnes vyloženě kouzlilo…
Hraničné Petrovice (v pozadí elektrárny za Těšíkovem)
Část H.Petrovic se hřbitovem. Za ním ráno započala má procházka u jezírka, schovaného vlevo mezi stromy…
Výhled na vzdálený Moravský Beroun…
Výlet splnil svůj účel: provětrala jsem nejen sebe, ale i Tinu, nadýchala se svěžího vánku, prohřála se na sluníčku, pokecala s kámoškou, odtajnila jezírko a nějaké ty koníky jsem přece jen vyfotila (hned zrána při cestě do Petrovic).
Fjordka FLOUI
Mezi Domašovem u Šternberka a Jívovou mají moji přátelé na pastvinách několik koní a krav. Světlo mi přálo, zvířata spolupracovala a tak můžu poskytnout pár jejich záběrů…
Jedna z nedávno zachráněných kladrubských klisen. Věřím, že se brzy bude po pastvině “kutálet” jako Floui.
Roztomilý býček (toro se nekonalo)
FLOUI
Tato milá kravička se zajímala o Tinu víc, než bylo fence příjemné, běhala pořád za ní, proto jsme se radši vzdálily…
A nakonec ještě jednou FLOUI
Pár dalších fotografií z výletu i s mapkou naleznete ZDE.