Žabí námluvy…Dolní Žleb…9.4.2011

Na dnešním krátkém výletě jsme zamířili k rybníku v Dolním Žlebu, nedaleko Šternberka. V tomto slunečném dni byly žabí námluvy v plném proudu…


Opět jsme venčili jak jorkšírku Tinu, tak syna Davču. Sotva jsme došli k rybníku a „naše děti“ uviděli mělčinu plnou žabích krasavic a krasavců, nastal tanec: Davča hulákal na celé kolo, museli jsme ho odhánět od kraje, aby se nevyráchal a co teprve Tina! Vrhla se střemhlav do vody mezi ropuchy!Musela jsem tu dychtivou žábomilku vylovit a manžel ji pak měl na vodítku, protože by se nejradši hned vrhla zase zpátky! Co ta dělala! Kdyby měla sílu, vtáhla by ho do vody…

Foto: Robert Zink
Vím, že na koupání je brzy, ale nemohla jsem si pomoct! Vypravila jsem se hledat fotogenický ropuší pár…

Netušila jsem, jak je žabí pud silný. Jindy by se schovali, dnes šli po čemkoliv…
Kráčím si takhle ve vodě, když tu mě najednou někdo pevně drží za nohu: dychtivý ropušák! Někdo z vás možná namítne: „Fuj, to je ale…“ S klidem můžu říct, že mi žáby nevadí, ba naopak, mám je ráda a nechápu, jak se jich někdo může bát nebo dokonce štítit…Než jsem se dobelhala s žabákem na noze ke břehu, pověsil se mi na druhou nohu jiný. Jak jít dál, aniž bych jim ublížila? Sáhla jsem pod vodu- drželi se jako klíšťata. Tolik síly v malých nožičkách jsem nečekala.Žabáky se mi sundat pod vodou nepodařilo a co víc: na ruku se mi přichytil další. Takto ověnčená žábami jsem po patách vylezla na břeh, kde se mi je podařilo (za protestujícího kvákání) sundat, potvůrky:

Žabí chvat…Foto: Robert Zink
Zde je výsledek mého snažení:

Ropucha obecná

Samečkův labužnický výraz…

Dva krasavci…

Krásný pár…

Připravit ke startu, pozor, teď!

Žabí grupáč

Samečci se drží opravdu pevně, což mohu potvrdit…

Krásně zbarvená samička…

Tohle kvete kolem rybníka…

Když jsem se dostatečně vyřádila s fotoaparátem, obešli jsme velký rybník a zašli i ke dvěma menším: tohle je první z nich…

…a toto je druhý. I zde bylo pár ropuších samečků.
Měla jsem však nafoceno, co jsem chtěla, Davča byl po nemoci poprvé na chvíli venku a Tina mokrá jako myš…byl čas se vrátit domů…