Lenka s Mirkem dostali skvělý nápad, kde bychom o víkendu mohli „provětrat“ fenky i sebe.A tak jsme odjeli v neděli ráno do Starého Města pod Sněžníkem…
V 9 ráno jsem naložila naši jorkšírku Tinu do auta a vyrazila do Uničova, kde jsem v půl 10 vyzvedla Lenku s Mirkem a jejich Píšťalkou. Časově jsem stíhala jen taktak, neboť se v noci čas posouval a ta hodina mi prostě chyběla…Nechala jsem Mirka řídit, abych mohla v klidu posnídat, což se mi moc nedařilo, protože na mě visely čtyři psí oči.Cestou Mirek sondoval, jestli by Lenku nezviklal k návštěvě údolí Prudkého potoka, nakonec jsme spáchání této výpravy odsunuli, až bude tepleji a zeleněji.Z Uničova jsme mířili přes Šumperk ( Věrko a Tome, mávala jsem vám ) a Hanušovice a po příjezdu do Starého Města jsme zaparkovali nedaleko stájí, kde chovají černé kladrubáky.Lenka chtěla omrknout místního plemenného hřebce (a já samozřejmě taky), proto jsme se vydali nejprve ke stájím. Ochotná slečna nám hřebce ukázala a potom jsme se podívali na chvilku i k výběhům. Dojít až k poslední ohradě se stejně nedalo, všude byla spousta bláta.Brzy jsme se vypravili na naši dnešní túru…
Vyrazili jsme mezi loukami směrem na Hynčice pod Sušinou…
Vyfotit panorama hor bez sloupů el. ohradníku se z cesty nedalo, proto jsem musela vlézt do ohrady. Uvažovala jsem, jestli je cedule zapomenutá z loňska nebo už letošní. Než jsem vlezla dovnitř, radši jsem se pořádně rozhlédla. S býkem už nějaké zkušenosti mám, ale s elektrickým ze Šiklova mlýna. U něj aspoň nehrozilo, aby mě prohnal…
Za humny Starého Města…
Zpětný pohled na město při stoupání do kopce…
Při krátkém zastavení u rozcestníku…
…projížděla kolem tato Tatra
Pokračovali jsme vzhůru po louce…
Vysvobodili jsme od mučednického kůlu jednoho „indiána“, kterého očichávali vlci…
Na louce u Hynčic pod Sušinou nás zaujaly četné jámy…
Od lesa vpravo nahoře vede nová sjezdovka až do Stříbrnic…
Rybník u Hynčic pod Sušinou…záhada s jámami objasněna.
Rybník při zpětném pohledu…
Trocha zimní romantiky…
Vymakané závaží na vleku…
Na sjezdovce bylo ještě poměrně dost sněhu…
Litovali jsme, že sebou nemáme nějaké boby, lopatu nebo aspoň igeliťák…
Moji přátelé vyřešili situaci po svém: sjeli celou sjezdovku po zadku k nadšení našich psíků…
Pohled ze sjezdovky…
Už zvrchu jsem si všimla pastviny s koníky, tak jsme se zašli podívat, kdo se pase pod Králičákem…
Zvědavec
Pěkné místo…
Ještě jednou sjezdovka-tentokrát zezdola. Jak prohlásil Mirek: stopy zadků musí být vidět až z družice…
Ze Stříbrnic jsme se vydali po modré značce zpátky do Starého města…
Zpětný pohled na Králický Sněžník…
…na němž bylo sněhu stále dost.
Oblast mezi Starým Městem a Stříbrnicemi je poseta bunkry. Tohle je jeden z nich…
Píšťalka naživo nad živou překážkou…
Na této prosluněné louce jsme si udělali přestávku, někteří sušili na slunci mokré zadky ze sjezdovky , vybalili jsme zásoby z domova a kolektivně zamlsali. Po krátkém odpočinku jsme museli vstát a pokračovat, jinak bychom určitě na trávě usnuli…
Pohled zpět na bunkr…
Brzy jsme se přiblížili ke Starému Městu p.S….
Před zpáteční cestou jsme si zašli na jídlo do restaurace, u které jsme prve zaparkovali. Dovnitř směli i pejskové, což jsme uvítali. Akční Tina po chvilce usnula na židli, což mělo svou výhodu: nikdo mě nehypnotizoval při jídle .Mirek ochutnal borůvkové pivo a zpátky jsem řídila já.
V jedné vesnici stálo u silnice „totalitní esembácké auto“, které jsem si musela vyfotit…
Výlet hodnotím jako velmi vydařený, s pěkným počasím a maximálně využitý…Další fotografie jsou ZDE.