Letošní Mikulášská akce proběhla naprosto odlišně od té loňské.Předně jsem si pořídila pravý Mikulášský kostým, který mě přišel na (pro mě) hříšné peníze. Nechtěla jsem další rok brázdit ulicemi našeho města v kostýmu Santy a tvářit se, že jsem Mikuláš, přestože jsem se loni nesetkala s jedinou negativní poznámkou.Další změnou byl Mikulášský kůň. Tentokrát mě, místo nevyzpytatelného Šakyho, nesl na svém hřbetě hafling Enzo.Letos se naše družina rozrostla o anděla a nakonec i o jiného čerta, neboť loňská čertice si účast na letošní Mikulášské akci na poslední chvíli rozmyslela.Také jsem spojila naše možnosti s programem města a byli jsme s nadšením pozváni na Mikulášskou akci na Hlavním náměstí, kterou pořádalo MKZ Šternberk.A v neposlední řadě jsem kontaktovala kamarádku fotografku Lenku Daňkovou s prosbou o fotodokumentaci…
Pokud vás zajímá, jak akce probíhala, neváhejte a podívejte se na celý článek…
Bláznivé počasí v tomto týdnu si s námi pěkně pohrávalo. Hned liják, chumelenice, pak zase vánice a dokonce mrazy -20. Nikdo z nás nevěděl, jak bude další den a trnuli jsme v napětí, jestli vůbec budeme moci do Šternberka s koníky přijet.Týden před akcí jsme s manželem vylepovali letáčky, které zvaly děti i dospělé v urč.čas na urč.místo, kde budeme, za příznivého počasí, vozit děti na koních.Peťa si pořídila kostým anděla u stejného dodavatele jako já a v týdnu jsme se sešly, abychom doladily detaily.Když mi o půl 10 večer před akcí zavolala čertice, že kvůli mrazu nepojede, málem jsem se vyvrátila. Co teď? Naštěstí má andělíček přítele, který je pro každou srandu a nenechal nás ve štychu…
Evža Ryznar s Jenny alias „Belzebub a Gurgula“
5.12. ráno v 7:30 jsem se loudala naší Felicií v mlze zasněženou silnicí do Liboše-Krnova, kde už byli všichni v pohotovosti, chystaly se věci a já vyčistila koníky. Vymýšleli jsme, do čeho Evžu nahastrošíme, sám měl ale spoustu nápadů a nakonec ani naše rady nepotřeboval.Andělíček zařídil dokonce přepravu koní i nás do Šternberka, nemuseli jsme jet koňmo v tom mrazu. V 9:30 přijel Petr Trochta, naložili jsme věci a koně a vyrazili na cestu.Koníky jsme vyložili před naším domem a zavedli je na zahradu, kde už měli přichystané seno. Do hřív jsme jim navázali pentle, nasedlali a pak jsme šli převléknout sebe.Pochopitelně se to neobešlo bez výbuchů smíchu a brzy byl čas jít dolů.Naproti našemu domu se v 11 utvořil dav lidí s dětmi a my jsme začali s vozením…
Setkali jsme se s nadšenými ohlasy, což nám udělalo pochopitelně radost.
Pekelník s Gurgulou, foto: Denisa Cholastová
Každému dítěti, které jsem vezla, jsem tajemným hlasem vyprávěla: „A teď pojedeme hlubokým kouzelným lesem a ty se nemusíš vůbec bát, protože můj kůň má na krku zvoneček a kdybychom se ztratili, podle cinkání nás někdo určitě najde…“Děti s vytřeštěnýma očima hltaly má slova, až na jednu holčičku, která prohlásila:“Já vím, já tady bydlím!“
S mými rodiči jsme byli domluvení, že přivedou Davču (manžel ho ráno zavedl k nim) a trnula jsem, aby mě neodhalil jako loni, kdy na otázku: „Chlapečku, půjdeš se také povozit na koníkovi?“Odpověděl:“Ne mami, já se Tě bojím! Až to sundáš!“
Má snaha o naprostou změnu hlasu zabrala. Davča se culil, povozit se nechal, tvářil se spokojeně a když jsem se ho hlubokým hlasem zeptala, jestli ví, kdo já jsem, odpověděl:“Přece Mikuláš.“Oddechla jsem si…Ovšem jen do chvíle, kdy mi volala babička. Sotva prý přišli domů, Davídek prohlásil: „To byla maminka, ten Mikuláš, já jsem ji poznal po hlase.“Ocenila jsem, že mě před ostatními dětmi nepráskl jako loni.
Andělíček (Petra Musilová) s Enrikem
Přišlo hodně známých, kamarádek a kamarádů, mezi nimi i holky Večerkovy…Boba jsme pasovali na asistenta: rozdával dětem bonbony z košíčku.
Mikuláš (moje maličkost) s Enzem
Foto nahoře: Denisa Cholastová
Společná fotka chvíli před tím, než jsme se vydali zahřát k nám domů a naobědvat.
A co bylo dál? Do odpolední akce jsme měli 2 hodiny čas. Koníky jsme zanechali opět u nás v zahradě s dávkou sena, anděla s čertem jsem nacpala svíčkovou, hodili jsme do sebe několik teplých čajů a čert usnul na gauči (naštěstí tváří nahoru).Po nastrojení jsme vyrazili na akci na náměstí. Pochopitelně jsme cestou způsobili patřičný rozruch, lidé na nás mávali a chválili naše vzezření.Měla jsem trochu problém s odhadem vzdálenosti a ťukala jsem mitrou do větví stromů.Cestou jsme se zastavili u jedné mojí kamarádky, která mi předala na ulici balíček pro syna a po splnění mise a focení jsme jeli už rovnou na náměstí.Nejprve nám čerta obklopila skupina Romů, když sbíral lopatkou do pytle Gurguliny koblížky. Drželi se celou cestu kolem nich jako tělesná stráž a takto jsme vjeli na Hlavní náměstí…
Příjezd na Hlavní náměstí…
Lidé nás okamžitě obestoupili. Enzovi trochu vadila hlasitá hudba a po domluvě s p.Gottwaldem z MKZ jsme zůstali v Partyzánské ulici, kde nebyl tolik hluk slyšet.
Ulice byla z části zapadená sněhem, žádné kostky a koním se chodilo dobře. Kvůli klesající teplotě na teploměru hluboko pod bod mrazu jsme nezůstali déle než hodinu, přesto jsme stačili rozzářit nejedny dětské oči…Cestou k našemu domu, kde na nás čekal přepravník, jsme zastavili u kamarádky a splnili tak další domluvenou misi. Pak jsme naložili a odvezli koně.Večer jsem strávila se svou rodinou v pravé Mikulášské atmosféře, která mě provázela celým dnem.
DĚKUJI VŠEM FOTOGRAFŮM ZA POSKYTNUTÍ TĚCHTO KRÁSNÝCH FOTOGRAFIÍ…MKZ Šternberk děkuji za pozvání!!!A Petře a Evžovi za účast a půjčení koníka!!!