Manžela čekala plánovaná návštěva u lékaře v Brně a protože Davča měl naštípnutou ruku na měsíc v sádře a nám docházely nápady, čím ho zabavit, shodli jsme se, že by nám všem celodenní výlet prospěl…
Do Brna jsme odjeli prvním vlakem a hravě jsme transport zvládli. Davča totiž chytil nějakou “hráškovou mánii”: celou cestu maloval na papír hrachové lusky s kuličkami.Po příjezdu na brněnské nádraží jsem nedočkavě pádila do IC a vyzvěděla potřebné informace. I když býváme v Brně poměrně často, neboť zde máme rodinu, nikdy jsme nechodili po památkách (jen občas jsme někam nakoukli) a dnes jsem to hodlali napravit. Manžel měl lékaře až na 13:30, nic nám tedy nebránilo prošmejdit historické jádro Brna.
Šli jsme přes Kapucínské náměstí s kostelem, ve kterém se nachází barokní krypta s mumifikovanými těly příslušníků kapucínského řádu (na fotce vlevo). Nechtěli jsme Davču děsit, proto jsme hrobku vynechali (kdysi jsme v ní stejně byli) a pokračovali jsme přes Moravské zemské muzeum, prošli zahradou a ocitli jsme se na Zelném trhu.
Kousek od brány mezi Moravským muzeem a Zelným trhem jsme narazili na tento výklenek…
Když jsme procházeli kolem divadla “Husa na provázku”, upoutala Davčovu pozornost tato socha ženy, bezstarostně sedící na okenní římse. Jistě si dovedete představit, na kolik otázek jsme museli odpovědět…
Po spatření této sochy s kačenou otázky pokračovaly…
Pod návrším Petrov jsme odbočili vlevo na terasy Kapucínských zahrad. Byl odtud výhled na část města a na každé z teras jsme našli něco zajímavého.
Živá soška…
Terasami jsme vystoupali do Denisových sadů s klasicistní kolonádou, kde se konají svatební obřady. Je odtud krásný výhled na město a protější kopec s hradem Špilberkem.
Právě jsem se snažila zachytit fotoaparátem dominantu Denisových sadů- obelisk z r.1818, když na mě Davča promluvil naléhavým hlasem:”Mami? A toho koníka nevyfotíš?”Koukla jsem stranou a v tu ránu jsem myslela, že mám vidiny: skoro na konci sadů stál, přivázaný k zábradlí u živého plotu, nádherný bělouš! V tu chvíli focení památek vzalo rychle za své…
Jako by mě chtěl vyvést z omylu, že je umělý, nahlas zařehtal. Opodál postávali dva mladíci, neváhala jsem se jich zeptat, kde se tady, uprostřed Brna, vzal kůň.Prý tu čeká na svatého Martina…Jasně, ha, ha, ha. A v tom mi došlo, že má dnes svátek Martin! Kluci přivezli DANA (tak se krasavec jmenoval) z ranče Nevada až od Buchlovic, aby se stal součástí programu na Náměstí Svobody.
Chvílemi to vypadalo, že DAN opravdu vyhlíží sv.Martina, který zanedlouho klukům volal, že čeká nahoře u katedrály. Měli jsme stejnou cestu a na Petrov jsme vyrazili společně.Před katedrálou čekal muž s báglem, ze kterého vyčnívalo brnění, vyzkoušel si na bělouše sednout a pak se s kluky domlouvali, kde se půjdou převléci.My se s nimi rozloučili, ráda bych shlédla průvod, ale měli jsme vlastní plány.
Nakoukli jsme dovnitř katedrály, obešli ji dokola a potom jsme sešli přes Zelný trh ke Staré radnici.
Měli jsme zjištěno, že se u Staré radnice nachází stálá výstava akvarijních ryb a zamířili jsme dovnitř hlavně kvůli Davčovi. Každou chvíli se ptal, kdy už půjdeme na rybičky, proto jsme se rozhodli prokombinovat památky s návštěvou akvárií.
V průchodu Staré radnice jsou zavěšeny jedny ze symbolů města Brna: brněnský drak a brněnské kolo. Drak je ve skutečnosti více než 5 metrů dlouhé preparované tělo krokodýla nilského, vyztuženo kovovou konstrukcí a vyplněno sádrou.Návštěva Stálé akvarijní výstavy se vyplatila: za symbolické vstupné 30,- jsme mohli spatřit v 84 nádržích sladkovodní i mořské ryby (i Nemo tam byl!), vodní želvy, pavouky a další živočichy. Davča nadšením nevěděl, kam dřív vletět a museli jsme ho “tlumit”. Škoda, že nemá nějaký čudlík s nápisem “Volume”…
Od Staré radnice jsme pokračovali rovnou do Nové radnice, která se nachází vedle kostela sv.Michala na Dominikánském náměstí. Právě zde totiž probíhala výstava skvělého brněnského fotografa Jiřího Kolbaby nazvaná “Svět v Brně” a my jsme si ji nemohli nechat ujít.Nad úžasnými fotografiemi z celé planety se nám tajil dech. Ze snění nás vytrhoval náš syn, který s námi nesdílel nadšení z fotografií, neustále povykoval, schovával se za plátna a několikrát jsem jej honila Křížovou chodbou.Co mě potěšilo: Jiří Kolbaba používá stejný stativ jako já. Ovšem aby mi někdo dal 8 tisíc za fotku, na to si budu muset počkat, jestli se vůbec kdy dočkám.Od Nové Radnice jsme sešli na Náměstí Svobody, kde se nacházely stánky s ochutnávkami a prodejem Svatomartinského vína, obsypané ochutnávači ze všech stran. Víno nepijeme, ale skočili jsme koupit lahvinku, chystali jsme se později navštívit rodinu, tak abychom nešli s prázdnou.
Potom jsme se vypravili na hrad Špilberk, kde se nachází muzeum města Brna. Kluky jsem zanechala v parku, kde naši pozornost upoutal tento strom, obrostlý břečťanem.Do hradu jsem si zašla pro chybějící razítko, jednou jsme tu už byli, ale ještě neexistoval Turistický deník. Udělala jsem pár nezbytných výcvaků, pokochala se pohledem na město a vrátila se k rodince.
Ze Špilberka jsme sešli k Moravskému muzeu, Davča se “na revanš” dožadoval dalších rybiček, proto jsme v Biskupském dvoře navštívili expozici fauny. V dolních místnostech jsme našli vycpané ptáky a plazy a o patro níž 3 veliká akvária s rybami našich rybníků.K dispozici tam byly sedátka jako v kině, kam jsme si posedali a pozorovali ryby, zatímco Davča všechny okomentoval. Rozezná už některé druhy, děda je rybář, tak to musí být někde znát.Protože byl brzy čas na oběd a manžel pak pospíchal k lékaři, nestačili jsme shlédnout další část expozice v horním patře. Milá paní nám nabídla, že se sem můžeme po obědě vrátit a prohlédnout si ostatní zvířátka.
Dostali jsme výborný tip na tuto stylovou restauraci v Orlí ulici (u Zelného trhu) a byli jsme maximálně spokojeni. Manžel do sebe nasypal oběd a odjížděl do ordinace (dali jsme si sraz u tety na Juliánově), my s Davídkem jsme v klidu dojedli, vrátili jsme se do Moravského zemského muzea a prohlédli jsme si celou expozici.V horním patře byla vycpaná zvířata, žijící na území Moravy (i medvěd), vypadala jako živá a byla pěkně naaranžovaná mezi stromy, skalami, opadaným listím…Znovu jsme se podívali na akvária, nemuseli jsme spěchat a Davča si všechno užil.
Barokní kašna Parnas na Zelném trhu…
Protože se vila Tugendhat opravuje, bylo muzeum naší poslední zastávkou při honbě za brněnskými památkami. I tak si myslím, že Davča zvládl dost a byl čas na posezení u tety. Odjeli jsme k ní tramvají, později se k nám přidal manžel a zbylo dost času na společné povídání. Původně jsme si říkali, že s tím Svatomartinským vínem brňáky moc nepřekvapíme, zato překvapili oni nás: jásali, ochutnali ho totiž úplně poprvé!Vlakem jsme odjížděli kolem 6 večer a náš divoch prospal celou cestu…
Pár dalších fotografií naleznete ZDE.