Přestože počasí nebylo právě ideální, vyrazili jsme s p.Kubešou, Bonachonem a Islerou z Velké Bystřice na předem domluvené fotografování do lomu ve Výklekách, kde na nás čekala Lenka Daňková s přítelem Mirkem a svou fotovýbavou…
Když jsme po jedenácté hodině v sedlech opouštěli ranč s vytištěnou mapkou trasy v kapse, měli jsme v plánu jít s koňmi v klidu, abychom je nezpotili.Jen co jsme zašli za Velkou Bystřici, naše předsevzetí vzalo rychle za své…Koníci nasadili své „finotempo“ a jít krokem ani nebylo možné (naštěstí jsem ráno po telefonu Lenku poprosila, aby sebou vzala čištění). Jízdu jsme si náležitě vychutnávali, domlouvali se na směru, před silnicemi jsme sesedali a vedli koně vesnicí vedle sebe.Naše trasa vedla z V.Bystřice přes Přáslavice, Kocourovec a Doloplazy, kde jsme se ptali místních koňáků na cestu. K našemu údivu prý vůbec nemají projeté okolí a nedokázali nám poradit!Oba jsme se shodli, že kdybychom tu měli ustájené koně, ze všeho nejdřív prozkoumáme nádherné lesy kolem!!! Bohužel, znali jen jízdárnu, což ani jeden z nás nikdy nepochopí…Když jsme v lese za Doloplazy potkali dvě dívky na koních, ani ony nám nedokázaly říct, jestli se dá lesem projet do Výklek.Radši jsme se tedy drželi za humny Daskabátu, kde nás jeden mladík, pracující na zahradě, nasměroval na Výkleky. Stačilo už jen přefrčet pole, kde hodně foukalo (jako všude celý den) a vítr zkoušel mou vytrvalost, když jsem honila klobouk po poli…Zanedlouho jsme dojeli do lomu (před půl 2), kde už nás vítali Lenka s Mirkem a připraveným ohradníkem.Odsedlali jsme Bonyho a Isleru, aby oschli a mezitím jsme se rozhlédli po nádheře kolem…Já jediná jsem zde byla poprvé a musím říct, že mi lom na první pohled učaroval. Krásné místo…a dovedu si představit, jak je tam v létě přeplněno lidma, proto Lenka nechala focení na podzim.
Všechny následující fotografie jsou dílem Lenky Daňkové, které sem vkládám s jejím souhlasem a za které jí ze srdce děkuji..!
Na rozjezd jsem zorganizovala společnou fotku s potápěči dřív, než se potopili do chladné vody…
Islera del Gavilan v potápěčském kursu…
Jan Kubeša a Bonachon del Rey
I přes nepříjemnou zimu a vítr jsme si fotografování užili…
Koníci byli naprosto úžasní a krásně spolupracovali…
Na zpáteční cestě jsme zvolili jinou trasu, abychom jeli zase jinudy. Zachtělo se nám probádat krásný les mezi Výkleky a Doloplazy, kterým vedou různé pěkné cesty.Na jednom úseku jsme šli z prudkého kopce, sesedli jsme, přeskočili potůček a koně jej skočili za námi. Zanedlouho jsme vjeli na hráz Tršické přehrady, která byla zpola vypuštěná a pokračovali jsme po loukách a polích do Doloplaz.Cesta na ranč uběhla neuvěřitelně rychle: koně poznali, že jedeme domů a nasadili rychlé tempo.Tímto jsem si vyzkoušela v praxi, že Paso Fino dokážou za krátkou dobu urazit velkou vzdálenost: na ranči jsme sesedali za hodinu a 10 minut! Za celou dobu jsme je ani jednou nepobízeli! Jejich vytrvalost mi stále bere dech…jsou naprosto úžasní.
Den jsme si báječně užili a shodli jsme se, že podobnou akci musíme zopakovat příští rok za slunečného počasí…