Původně jsem měla v plánu odjet do Pardubic 3.9., kdy akce začínala, ale jak jsem psala v předchozí reportáži, po túře jsem nemohla skoro chodit a bylo potřeba si dát alespoň den pauzu.V sobotu ráno jsem nasedla na vlak do Uničova, kde mě vyzvedli Lenka D. s Mirkem a odjeli jsme do Pardubic společně…
Milan pro nás přišel na bránu a pak už jsem se vrhla na stánek. Marta byla v „plné polní“, právě věšela obrázky a nastalo přivítání, to vždycky všichni kolem valí oči, že Marti.
O foto jsme požádali Zuzku Buráňovou v sousedním stánku…
Počasí nebylo nic moc, chvílemi se spustil déšť, pak zase vysvitlo slunce. Záměrem výstavy bylo představení současného chovu koní v ČR, souvisejících aktivit a připomenutí tradičních základů.
Výstava se točila hlavně kolem chladnokrevných koní, kteří tu soutěžili v těžkém tahu, orbě a ovladatelnosti s kládou.
Nic proti chlaďasům, jsou vážně krásní, přesto mi v porovnání s předchozími ročníky chyběla pestrost plemen koní, dokonce jsme postrádali bílé kladrubské koně, což je vážně ostuda, když šlo o výstavu „Království tradic“.
Pony Express
Úplně mě dorazilo „žehnání všem koním a jejich chovatelům“ arcibiskupem, kterého před hlavní tribunu dovezlo šestispřeží starokladrubských vraníků. Myslím si, že podobné „haleluja“ aktivity patří do kostela a ne na výstavu koní, ale organizátoři jsou zřejmě jiného názoru, neboť o den dřív zde jiný biskup vysvětil zvon pro 120. ročník VP.V porovnání s předchozími ročníky šlo o nejslabší výstavu a i účast návštěvníků byla menší, což jsme poznali na stánku.
Přesto bylo co fotografovat: Marta byla nadšená z chlaďasů, já z haflingů a Milan z nás opět šílel, když jsme se mu občas rozprchly.
Bujný hafling
Nečekaně jsem tu potkala hodně známých: např.Jimmyho Maguru, který se vracel se svým Marsem z Vochtánky, paní Tomkovou z ranče Sedící kůň, kamarádky fotografky, několik členek našeho Klubu sběratelek a lidi od koní, se kterými se známe už léta.
Přespali jsme na Dašově a v neděli večer mě vzali domů stánkaři Tonda s Lenkou (cestou jsme se hodně nasmáli). Vysadili mě přímo u domu, za což jim moc děkuji, neboť na vlak bych čekala 2 hodiny…