Již delší dobu jsme plánovali navštívit naši rodinu ve Velkých Karlovicích a také konečně zajet na Pustevny a vyrazit si k soše Radegasta.Protože brácha v Beskydech roky nebyl a tety neznají jeho rodinu, navrhla jsem, abychom do Karlovic odjeli společně…
My jsme vyrazili na cestu večer v 6, brácha se nakonec rozhodl (kvůli nepřízni počasí) vyjet až další den ráno.Naše trasa vedla ze Šternberka přes Olomouc, Přerov, Bystřici pod Hostýnem, Vsetín…Za Vsetínem jsme začali litovat, že jsme to nevzali vrchem, protože za ním byla v každé vesnici rozkopaná silnice a opravovaly se i mosty. Huslenky, Halenkov, Nový Hrozenkov, Karolinka, Velké Karlovice…sunuli jsme se jako slimáci. Několikrát jsme stáli na semafor a náš příjezd k tetě na chalupu v Podťatém se tím pěkně posunul.Davča prospal cestu, na chalupě se jen navečeřel a pokračoval dál ve spaní. Po nejnutnějším vybalení věcí jsme padli také. Zasnila jsem se a vzpomínky mě zavedly do bezstarostného mládí…V Beskydech mám tet (a strýců) jako máku, jedna je lepší než druhá a mám je všechny moc ráda. Lidé jsou zde srdeční, ochotní kdykoliv pomoci i třeba úplně cizím lidem.V mládí jsem trávila prázdniny právě tady u tety Týny (babiččiny sestry) a utíkala jsem do sousedství za běloušem AMOREM, na jehož hřbetě jsem se toulala po lesích a loukách.
On ani jeho majitel už dávno nežijí…přesto jsou mé vzpomínky stále silné. Bývaly to moje nejkrásnější prázdniny.Dnes na těchto pozemcích hospodaří pánův synovec Radim, který chová parkuráky. Jsem moc ráda, že tu koně zůstali a pokaždé se za ním na chvíli zastavíme a popovídáme spolu o koních. Jupí, už aby bylo ráno…
Výhled z terasy od chalupy na pastviny…
Další den jsme od rána čelili neustálým otázkám typu: „Kdy už přijedou? A kdy tady už budou??? Já už si chci hrát s Adámkem!“ Bráchovi jsem po telefonu poradila, aby jeli přes Rožnov p.R.Mezitím jsme si popovídali s rodinou a udělali jsme si procházku k Radimovi. Na jeho pastvinách vegetilo stádo ovcí a dva koně, ostatní měl ve stáji.
Pastviny pro koně a ovce…
Na dvoře nás přivítali štěněcí medvídci a chtěli si s námi hrát.
Ve stínu stáje odpočívala kobylka s hříbětem a další koníci. Tady dříve bývalo Amorovo stání…Poprosila jsem Radima, jestli by mohl koně odpoledne vypustit na pastvinu k tetině chalupě, děti by měly radost a já samozřejmě taky. Slíbil, že ano…Kolem 11 hodiny dorazil brácha s rodinou a po přivítání a vynošení věcí do pokojů, jsme odjeli na oběd do Penzionu Polanský.Výborně jsme se najedli (zvládla jsem plný talíř halušek se zelím a uzeným masem a ještě jsem si na ně vyškemrala misku bryndzy), děti se vyřádily s kulečníkem a byli jsme všichni spokojení.
Následovala návštěva tety Máni, která má doma „miniZOO“. Chová ovce, králíky, slepice, kočky a psa (dříve mívala i krávy a moráky). Dovedete si představit nadšení dětí…
Krmily králíky a slepice listy pampelišek a pak běhaly po louce (splašily ovce) se síťkami na motýly a žádný živočich jim neunikl. Bavili se tím, že na nás vypouštěli luční koníky a masité cvrčky.Když jsme přijížděli zpátky k tetě Týně, Radim právě vypouštěl koně k chalupě.
Děti ládovaly trávou poníčku Báru
Tetina chalupa s Radimovými koňmi…
Švagrová s neteřinkou si potom šly lehnout a my ostatní jsme se vypravili s košíky na procházku s nakouknutím do lesa, jestli rostou hřiby. Nenašli jsme, zato jsme se pěkně prošli až na Lemešnou, kde se v jedné z chalup narodila naše babička.Na zpáteční cestě jsme se zastavili u další tety a strýce na chatě. Měli na zahradě pro svá vnoučata postavenou trampolínu, na které se ti naši divoši pěkně vyřádili.Večer jsme se všichni přesunuli zase „k nám“ na grilování. Bylo to příjemné posezení a moc se těším, že si příští rok podobné zopakujeme.V neděli ráno jsme zabalili věci, rozloučili se a uháněli na Pustevny. V plánu bylo dojít k soše Radegasta.Když jsme sjeli ze Soláně do Hutisko-Solance, znejistěl mě mlžný opar na vrcholcích hor…V Prostřední Bečvě jsme odbočili na Pustevny a po chvíli stoupání mi bylo jasné, že dnes z výhledů nic nebude: vjeli jsme do husté mlhy.Na parkovišti mě vytočili s výší parkovného (80,- je podle mě zlodějna) a v kombinaci s mlhou, která by se dala krájet, jsem v duchu klela jako starý horal.
Lidové stavby Maměnka a Libušín se ztrácely v mlze, nebylo vidět pomalu na krok, ale davy lidí v klidu proudily směrem k Radegastovi. Navíc se náš malý turista rozhodl, že „chce jet dom“ a chvíli jsme se s ním nemohli domluvit, zato Áďa s Markétkou šlapali pěkně. Zde je pár fotografií při návratu, kdy už se mlha vytrácela:
Cesta vede mírně do kopce, míjí stánky s jídlem a suvenýry, chvílemi je kamenitá a poté přechází v asfaltovou. U ní je odbočka, vedoucí do prudkého stoupání po skalnatých schodech k vyhlídkovému altánu Cyrilka, z něhož dnes výhledy opravdu nehrozily.
K soše Radegasta se pokračuje opět po písečno-kamenité cestě, kterou lemují vysoké keře borůvčí, plné velikých plodů (mlsali jsme) a také borůvkářů s kbelíky.Zkaženou náladu ze špatného počasí mi na chvíli vylepšily orosené pavučinky…
Naši kluci se vrhli na stavění hromádek z kamenů po vzoru dalších turistů…
Hoši se snažili a brácha dělal stavební dozor…
Po 1,5 km od Pusteven jsme dorazili k Radegastovi. Davča z něj měl respekt, ale nakonec se nechal přemluvit, aby se u něj také vyfotil.Radegast byl doslova v obležení lidí, na focení se stála fronta, nejhorší však byli turisté, kteří si špatně vyložili jeho poslání a udělali si z Radegastova podstavce barový pult.
Na Radhošť je to odtud ještě asi 3 km, což jsme kvůli dětem a nepříznivému počasí vzdali.Vrátili jsme se stejnou cestou na Pustevny. Sotva jsme došli k autu, počasí se začalo umoudřovat a vsadím se, že do hodiny bylo vymetené nebe.
Lidové stavby v ustupující mlze…
Přecpané parkoviště na Pustevnách
Na parkovišti jsme se rozloučili s bráchou a jeho rodinou. Pro nás den zdaleka neskončil…Mířili jsme do Rožnova pod Radhoštěm, kde mě překvapili zavřeným IC. Je přece sezóna a turisté jezdí na výlety i v neděli. Tohle jsme v Čechách nezažili, měli otevřená IC i ve svátky.Vyfotila jsem si alespoň náměstí…
Náměstí v Rožnově p.R.
Odjeli jsme do Valašského Meziříčí, zaparkovali nedaleko řeky Bečvy a přešli jsme most (ve vodě byly stovky velkých ryb-parmy) k náměstí. Byl čas oběda, našli jsme si jednu restauraci a pochutnali si na báječné svíčkové.
Místní IC jsme našli hned vedle obnoveného zámku Žerotínů v Galerii Sýpka a naštěstí měli otevřeno.
Kousek odtud se nachází dřevěný kostel Nejsvětější trojice s lapidáriem, který jsme navštívili.
Naše poslední dnešní zastávka byl empírový zámek Kinských, ve kterém se nachází Muzeum regionu Valašsko, nabízí expozici skla, gobelínů, historie města a krátkodobé výstavy (dnes např. fotografie aktů od Milana Borovičky).Po krátkém výkladu o historii zámku nás průvodkyně zanechala v patře a mohli jsme si sami prohlédnout místnosti, což není zcela běžné a nám se to líbilo. Navíc zde mají jednu celou místnost určenou dětem…dítko se zabaví a vy si můžete v klidu prohlédnout zámek.Samozřejmě jsme šli nastřídačku, aby z místnosti nebyla „kůlnička na dříví“ nebo aby křikem nespustil alarm…
Zámek obklopuje zrenovovaný park s letním kinem, hřištěm pro děti a vyřezávanými zvířátky ze dřeva. Návštěvu rozhodně doporučuji…Na ostatní fotografie z Beskyd i tohoto výletu se můžete podívat ZDE.