Stalo se vám někdy, že jste si naplánovali výlet, pobalili nezbytné věci, děti se už těšily, vy také, přijdete do garáže a…prázdné kolo u auta?!Potom nejste sami, přesně tuto situaci jsme vyřešili před odjezdem do Kroměříže náhradním plánem: poprosíme dědu, aby nás vzal na výlet…
Pravda, táta nebyl zrovna nadšením bez sebe, od televize se mu pochopitelně nechtělo, ale Davčův smutný kukuč ho přesvědčil.A tak jsme vyrazili s tátou a jeho novou Fábií na plánovaný výlet.Nebe bylo zatažené, chvíli mrholilo, žádná luxusní obloha, ale byli jsme rádi, že počasí jakžtakž vydrželo.Auto jsme „zakotvili“ nedaleko Podzámecké zahrady, kam jsem dědu, manžela a synka nasměrovala. Zatímco krmili rybičky, kačeny, labutě a jiná zvířátka, vydala jsem se najít IC (tam vždy vedou moje kroky v každém městě), prohlédla jsem si a v klidu nafotila Velké náměstí a potom jsem absolvovala 90-ti minutovou prohlídku zámku.
Velké náměstí se zámkem v Kroměříži
Zámek Kroměříž nabízí několik unikátů a rozhodně stojí za to jej navštívit. Abych se nemusela sáhodlouze rozepisovat, vkládám sem odkaz na oficiální stránky zámku.
Podzámecká zahrada…
Přestože mám závratě z výšek, přemluvila jsem se k výstupu na zámeckou věž, chtěla jsem nafotit město s náměstím z ptačí perspektivy pro Turistický deník a touha po nové vizitce mi dodala odvahy.Už při výstupu na věž se mi motala hlava z točitého schodiště s 206 schody. Následovaly 2 patra po dřevěných schodech a podestách. Před vstupními dveřmi na ochoz se nachází hodinový stroj, řídící hodiny na zámecké věži.
Před otevřením dveří jsem se několikrát zhluboka nadechla a vykročila na ochoz. Klepaly se mi nohy a drkotaly zuby, když jsem se s vytřeštěnýma očima a bledým obličejem sunula podél zdi věže. Naštěstí jsem tu nebyla sama, tentokrát jsem „Václavák“ s radostí uvítala.Jedna paní mě mile upozornila, že „splývám s barvou omítky“, nějak se mi podařilo obejít věž dokola a nafotit město ze všech stran. Dokonce jsem si neodpustila trochu improvizace…
Výhled ze zámecké věže v Kroměříži
Panorama Kroměříže s roztančenou radnicí… (možná je to tím, že se mi třásly ruce)
Nemám ráda tyto moje stavy, naštěstí v letadle se mi nic podobného nestává.Klepat jsem se přestala až dole, když jsem nasála vůni v místní zámecké čokoládovně. Davídkovi jsem koupila balíček delfínů v trojím provedení: bílý, hořký, mléčný.S mužskou částí naší výpravy jsme se sešli v útulné restauraci nedaleko Velkého náměstí na výborném obědě. Po dobrém jídle jsme se vrátili do zahrady, kde mi Davča ukazoval zvířátka.V místní minizoo se v ohradách kromě oslíka, koz a daňků promenáduje všelijaká drůbež , morčata a králíčci vybíhají až na chodníky k pobavení návštěvníků a radosti dětí.
V zahradách jsou velkou atrakcí ochočené veverky, které si pro oříšek klidně přijdou až k vašim nohám…
V rybníčcích a jezírkách uvidíte spousty ryb, které pro kousky rohlíku vyskakují nad hladinu. Jakmile divoké kachny zmerčí, že krmíte, sletí se rychle k vám a ryby nemají nárok ani na rožek z rohlíku. Poblíž zámku můžete vidět ve voliérách papoušky a také opičky. V zahradách narazíte na volně se pohybující krásné pávy, kterým vůbec nezávidím, protože se jim pořád někdo snaží vytrhnout pero z ocasu. Kromě dětí jsme dnes zahlédli i jednu maminku.Celá Podzámecká zahrada je moc krásná, najdete zde zbytky zříceniny, různé altánky, můstky a také tuto pěknou kašnu s lekníny:
Počasí vydrželo právě tak akorát: když jsme se přiblížili k parkovišti, rozpršelo se.Přes počáteční nesnáze můžu zhodnotit výlet za vydařený, nakonec i dědovi se v Kroměříži líbilo.Další fotografie naleznete v Galerii nebo si můžete kliknout přímo ZDE.Kolo našeho auta putovalo do servisu na výměnu ventilku a zase vesele můžeme jezdit naší starou dobrou Felicií…