A že už bylo načase! Proto by byla velká škoda promarnit těch pár hodin do večera, které mi zbývaly po vyzvednutí syna ze školky…Mířili jsme do Těšíkova a cestou jsme udělali pár zastávek.
První byla na pastvině mezi mladými kravkami, které se na mě tvářily, že vidí člověka poprvé v životě:
Byl to zvláštní pocit, válet se v trávě s okem na hledáčku obklíčená stádem krav. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na slova svého kamaráda kovboje, který se svým koněm naháněl stáda: „Neboj, ony Ti nic neudělají, jenom Tě oblížou a poserou…“Naštěstí se ani jedno nekonalo, při sebemenším pohybu krasavice frkaly a uskakovaly. Při odchodu z pastviny se jedna rozhodla, že si budeme hrát a lítala kolem mě jako divá.Také jsme si udělali krátkou procházku do lesa:
Po vydatných deštích v minulých dnech byl potůček pěkně divoký a tvořil vodopády…takové malé „Rešáky“.
Místní chataři oplývají humorem…na mě jsou však hodní
V Těšíkově ke koníkům přibyl beran Viktor, ovečka Sára a kozy Líza s Julčou. Dojídají vesele nedopasky po konících a tváří se spokojeně.
Pro dnešek musí postačit ovečky, kozy se fotit nechtěly, snad příště.A protože je už dost pozdě, já jdu ovečky počítat…